Colored fire

*109

Pokračoval jsem v masáži a cítil jak se jeho svaly uvolňují. Poznal jsem, kdy usnul a jemně ho políbil a přikryl dekou, aby se nevzbudil. Pohladil jsem ho po vlasech a tiše odešel dolů. Ještě předtím jsem si oblékl i tepláky a šel se napít. Sice jsem se těšil na mazlení, ale chápu, že je Kage unavený a měl by si odpočinout. S tužkou a papírem jsem si začal čmárat skici a nákresy, co namaluju nebo vykreslím. Asi o půl sedmé, spíš okolo šesté někdo zaklepal a já šel otevřít. Zase ten kluk, co se mi zakoukal do Kageho. ,,Dobrý den, nesu večeři.'' promluvil mile, ale neuniklo mi jak se snaží kouknout za mě jestli tu neuvidí Kageho. ,,Děkuji.'' převzal jsem a chtěl mu zabouchnout před nosem, ale zastavil dveře. ,,Opravdu je to Váš přítel?'' zeptal se a nemůžu si pomoct, slyšel jsem v tom výsměch. ,,To je tomu tak těžké uvěřit?'' odpověděl jsem ostřeji a musel držet Kajiho, aby něco nevyvedl. Ten hajzlík se prostě ušklíbnul a prohlídl si mě jako kus masa.

Hezky jsem byl v místnosti, kde bylo hromadu lidí a podle mé podoby mi bylo jasné, že je mužů zabít. To je jako když si dítě rozbaluje pod stromečkem to co si přál. Jednomu upadla hlavička, druhému puklo srdíčko, třetímu selhaly plíce, čtvrtému někdo vyřízl jazyk a vyndal střeva, pátému dal ochutnat svého kamaráda a prostřelil mu lukem srdíčko no a šestému vyryl na kůži démoní znaky. Taková krása... tolik krve na zemi, ze které mužů všude namalovat démoní znaky a doufat ve zrození čistokrevného démona, který umře mojí rukou! Ach taková to slast pro démona a i mě.

,,Neříkám, že je to nemožné. Jen..... nepravděpodobné.'' řekl skoro sladce a ve mě se vařila krev. ,,Je můj. Takže si radši nech zajít chuť.'' zavrčel jsem na něj a on s povýšeným úšklebkem odešel. Zavřel jsem dveře, ale nepráskl jsem nima jak jsem původně chtěl, protože nechci Kageho takhle budit. Večeři jsem rozložil na stůl a šel nahoru za Kagem. ,,Lásko.'' řekl jsem tiše, když jsem se posadil na postel vedle něj. Začal jsem mu prohrabovat vlásky a pomalu ho budil. ,,Pojď se navečeřet, zlato.''

Démona jsem nevyvolal, ale hezky jsem si pozabíjel. Naplnilo mě to tím uspokojením vnitřním. Uslyšel jsem mě známý hlas, proto jsem otevřel oči a po otevření oči můj drahý ležel vedle mě. ,,Večeře? To jsem spal tak dlouho? Kolik je?" házel jsem otázku za otázkou a promnul si oči, abych odstranil ospalky. ,,Ty jsi topil?" zeptal jsem se, protože mi je teplo a to mám jen ručník okolo pasu. No vlastně už ani nemám. ,,Tím pádem mě zahřívá tvůj ohýnek." zavrněl jsem, stáhl ho pod sebe a ruce mu přišpendlil nad hlavu. Políbil jsem ho a on lehce po otevřel ústa. Toho jsem využil a vjel mu do nich jazykem. V tenhle moment začalo plenění jeho úst, ale jemně.

Pootevřel jsem pusu a Kage mi tam zajel jazykem. Spokojeně jsem zamručel a prohnul se v zádech. Když se odtáhl pousmál jsem se a pohladil ho nohou po stehnech. ,,Můžeme večeři vynechat..." navrhnul jsem s uculením, ale Kage se s pohledem na mé hubené tělo zvedl a já ho s povzdechem následoval. Dole byla cítit voňavka toho kluka a já viděl jak Kage čichá, jakoby se mu ta vůně líbila. Na tu reakci jsem se zamračil a se stisklými rty šel ke stolu, abych nezačal vrčet. Přece jen není důvod, je můj a ten kluk nemá šanci. Jo, tahle myšlenka mě uklidnila, usmál jsem se trochu a posadil se.

Po odtáhnutí mě pohladil nohou po stehně, což se mi líbilo. Rád bych pokračoval, ale musí se Sen jít najíst. Vždyť je jalo párátko. Žebra jsou vidět a přísahám, že bych mu je dokázal spočítat. Slezl jsem z něj, zvedl se z postele a oblékl si aspoň boxerky s tričkem. Sešli jsme dolů a mě do nosu praštila vůně. Byla taková trošku ostřejší, ale ne zas tolik. ,,Tahle ti nesluší. Mám radši, když na sebe dáváš ty sladké. Nevoní to zle, ale k tobě ne-e." řekl jsem a společně jsme se posadili k jídlu. Vypadá to dobře, teď aby to ještě dobře chutnalo. ,,Hehí to ve." mluvil jsem s plnou pusou.

Zaraženě jsem se posadil a zkoumal ho pohledem. ,,To vážně nepoznáš, že to nejsem já?'' zeptal jsem se zaraženě a když se na mě podíval sklopil jsem pohled a začal se radši věnovat jídlu a donutil se něco sníst. Vážně to nebylo špatné, ale jak sakra může nepoznat moji vůni. Navíc, když se ničím nevoním.

Co? Já myslel... ach. ,,Promiň...'' omluvil jsem se mu a radši už mlčel. Možná jsem měl radši držet hubu. První co mě prostě napadlo bylo to, že to je jeho, ale tím pádem čí to je? Večeře se jedla v tichu bez jakéhokoliv slova prostě. Cítil jsem se zvláštně a nevím proč. Co když se ho to nějak dotklo nebo je na mě naštvaný? Možná chce být sám? ,,Já to odnesu.'' řekl jsem a šel si do pokoje pro tepláky. Vůbec mi neodpovídal, tak jsem se rozhodl to odnést a dát mu tak prostor.