Colored fire

*33

Byl jsem rád, že to nikomu ze třídy nevadí krom těch idiotů, které nejspíše brzy zabiju. Při obědě si mě zavolal jeden učitel, takže jsem musel odejít ze třídy. Zaklepal jsem na kabinet učitele matematiky a vstoupil. ,,Jsem rád, že si se stavil Ka-'' zarazil se, když mě spatřil. ,,Trošku jsem změnil vzhled.'' usmál jsem se a on kývl na souhlas. ,,Potřeboval bych s tebou něco probrat.'' řekl a začal se mnou probírat něco ohledně matematické olympiády, jestli bych nechtěl prezentovat školu. ,,To je opravdu milé, ale já musím chodit do práce. Nezlobte se-'' zarazil jsem se a pocítil ohromný pocit nebezpečí skrz pouto. ,,Omluvte mě!'' okamžitě jsem vystřelil do třídy. Po rozražení dveří jsem spatřil toho idiota, jak drží Sena pod krkem. ,,OKAMŽITĚ HO PUSŤ, TY ZMRDE!'' křikl jsem a on ho pustil. Začal jsem se s nimi okamžitě rvát.

Když mě pustil tak jsem trochu sípal a opíral se o lavici. Do třídy vběhl Miko s tou holkou a oni se hned dostali ke mě a ty dva nechali ať se rvou. ,,Sakra si v pohodě?'' zeptali se ustaraně a já to odkýval a vyděšeně se podíval na Kageho, který se rval s tím klukem. ,,Kage! Dost!'' zavolal jsem ale nepřestal. Nechci aby měl problém. Miko se do toho vložil a Samyho odstrčil a ustoupil před Kagem. ,,Hele jen klid! Je v pohodě.'' řekl s rukama nad hlavou a ukázal na mě.

Zabiju ho! Přísahám, že ho zabiju! Zešedli mi oči a démon se přidal na mojí stranu. Začali jsme se rvát a divím se, že po tom všem to ještě vydrží. Sen na mě něco volal, ale neposlouchal jsem ho. Miko odstrčil toho idiota a ustoupil přede mnou. Oznámil mi, že je v pořádku, ale já se nemohl uklidnit. ,,Uhni.'' řekl jsem v klidu, ale on stále stál, tak jsem ho odstrčil. Kráčil jsem si to k tomu idiotovi, který couval. ,,Ještě jednou...'' narazil na zeď ,,a zabiju tě.'' v tu chvíli utekl pryč. Zatřásl jsem hlavou, abych se uklidnil a démon ustoupil. Hned jsem přiběhl k Senovi a díval se na ten krk. ,,Můžeš dýchat? Nic tě nebolí? Polykáš normálně? Necítíš se zle?'' začal jsem na něj házet otázku za otázkou se nazlátlými oči.

Miko na Kageho koukal trochu vyděšeně a já myslím že vím proč. Než jsem to ovšem stihl nějak okometovat ten idiot už běžel ze třídy a Kage se mě ptal na můj krk. ,,Jo v pořádku.'' zasípal jsem ztěžka a trochu zakašlal. Při téhle odpovědi se Kage zamračil a mě bylo jasný že cítil že to trochu bolí a taky vypadal, že se za ním pustí a dobije ho. Zkusil jsem polknout a polykat šlo asi stejně jako když máte chřipku, tak to už Kage zase zuřil a jeho oči byli čím dál zlatější. Chytil jsem ho za ruku aby nikam nechodil a v tu chvíli někdo vtrhl do třídy. ,,Co se tady sakra stalo?! Kage! Ty si napadl spolužáka?!'' začal řvát učitel a to se do toho vložil Miko, protože mě mluvení nebylo moc příjemné.

Nakonec jsem na konci školy šel do ředitelny řešit rvačku s tím idiotem. Řediteli jsem vše vysvětlil a přiznalo se i pár dalších šikanovaných lidí touto skupinkou. Vůbec o tom nevěděl, ale i tak jsem dostal pokárání. Žádný trest jsem nedostal a onu šikanu budou řešit s jeho rodiči a kurátorkou. Ten kluk měl nad sebou dohled a i tak dělal pitomosti... je to idiot prostě. Sen na mě čekal před školou a byl s ním i Miko. ,,Tak co?!'' vyjekl Miko a já jim vše vysvětlil. Pomalu jsme šli k autu a já nesl Senovo tašku, aby se s tím nemusel tahat. Přesně u auta mu začal zvonit telefon, tak jsem zatím hodil věci do kufru.

Čekal jsem na Kageho před školou a na krku se mi vybarvovali modřiny jak pevně mě držel. Naštěstí jsem už mohl líp polykat, ale s mluvením byl stále trochu problém. Kage se objevil a mířili jsme k autu, když mi zazvonil mobil, tak Kage zatím hodil věci do kufru. ,,Mami? Stalo se něco?'' zeptal jsem se trochu přiškrceně a odkašlal si. ,,Ne, ne všechno je v pořádku!'' vyjekla nadšeně a já čekal ,,Tomu nevěříš! Teď mi volali z banky, že....'' nezvládla dokončit větu a vzlykla ,,ten dluh zmizel! Dnes jim přišli peníze!!'' řekla přes slzy štěstí a já tam stál jak opařenej. ,,J-jak je to možný?'' řekl jsem a mamka se zasmála, že nemá tušení, ale až toho strážného anděla najde musí mu z celého srdce poděkovat. Po chvíli jsme to položili a já si sedl do auta. ,,Volala mamka.'' oznámil jsem a čekal jestli mi k tomu něco řekne. ,,Nechci aby si za nás něco platil.'' řekl jsem a podíval se na něj. Vím že bych měl mít radost, že nemusím do práce, ale měl mi to alespoň říct, i když je pravda že bych mu to nedovolil.

Stál opařený a já radši zalezl do auta, abych byl v bezpečí skla. Po chvilce to položil a sedl si do auta. Rozjel jsem se ke mně a už to začalo. ,,Já to nemusel být, je ti to jasný?'' řekl jsem a dostal pohlavek. ,,Kdybych ti to řekl, tak to nedovolíš. Ber to tak, že se tvoji rodiče nebudou muset dřít a ty taky.'' povzdychl jsem si a po pár minutách zastavil před mým domem.

Nemluvil jsem s ním a ne jenom proto že mě pořád bolel krk. Tady nejde o práci, tady jde o to že nepřijímám charitu! Zastavil před svým domem a já se na něj podíval. ,,Proč jsme tady?'' zeptal jsem se a pořád se trochu mračil, nakonec mě musel z auta vytáhnout. ,,Řekl jsem že pro tebe nebudu pracovat, protože jsem si nechtěl nechat platit od svého přítele. Proč sis myslel že můžeš jen tak zaplatit naše dluhy?'' vyjel jsem na něj za dveřmi a rozkašlal se znovu.