Léto v nás || Shortstory

„Vaše výsosti"

Emily zastavil tmavovlasý chlapec, kterého dříve toho dne viděla pozorovat jí ve vestibulu.
„Ahoj, dneska jste přijeli co?" promluvil na Emily a ta se na něj usmála. Takže jsou to češi.
„Jo, ale na to ses asi nemusel ptát, když jste nás tak pozorovali co jsme vlezli do hotelu" ušklíbla se blondýnka.
„Máš pravdu, ale tak na hezký holky se dobře kouká"
„To mi lichotí," usmála se znovu a pak dodala „jsem Emily."
„Já Alan, těší mě." Zazubil se hoch. „A támhleto co nás pozoruje, to je můj mladší bráška Ben, dost se mu líbíš, ale je to stydlín."
„Tak za mnou poslal bráchu? Chytré."
„Vlastně jsem šel sám," přiznal Alan. Emily se malinko začervenala. Právě o ní řekli dva kluci, že je hezká, to jí říkal doma jen její nejlepší kamarád a dříve její přítel, ale po rozchodu zalezla zpět do své ulity a nechtěla k sobě už žádného kluka pustit. Na Alanova slova jen pokývla hlavou. Nevěděla, co by mu na to měla říct.
„No každopádně, půjdeš se k nám posadit? Brácha je sice trochu ťunťa a já ho od Targaryenky odrazoval, ale nedá si tvou krásu vymluvit a stále tě chce poznat, i když jsou Targaryenky-"
„Trochu nevypočitatlné?" Doplnila dívka zadržujíc smích.
„Spíš trochu magoři," Emily vyprskla smíchy. „Ale jo, to tvoje slovo se dá použít také." Už se smáli oba. Chvilku trvalo, než se uklidnili a než byla Emily schopna říct: „Musím teď jít chvilku hlídat děti, rodiče šli na bar, ale přijdu hned, jak to půjde."
„Výborně, bylo mi ctí, Vaše výsosti." Poklonil se Alan jakoby byl její poddaný.
„Mě též sire." Udělala i blondýnka lehké pukrle a vydala se k tobogánům za dětmi.
Ještě se ani nestihla pořádně ohřát na Tuniském slunci a už to začínalo být zajímavé. Hned jak někde sežene Wi-Fi, musí o tom napsat svému kamarádovi a možná ještě někomu dalšímu.
„No to je dost že jdeš." Obrátila se na Em její máma a mávla na děcka. „Teď budete všichni poslouchat Emily jasné?" Děti se ošili a dělali a nevypadali, že s tím souhlasí. „Jasné?" Zeptala se znovu trochu ostřeji Emilyna matka a děti tentokrát pokorně pokývaly hlavičkami.
„Lucko?" Zavolala na černovlasou dívku.
„Ano mami?" Přispěchala černovláska, co se do teď válela na lehátku.
„Když bude potřeba tak ségře pomoz jo? A dej si něco na hlavu, ty tvoje černý vlasy... to byl nápad barvit se na dovolenou k moři na černo." Lucka protočila očima. Hudrování matky poslouchala od chvíle, kdy vylezli z letadla na rozpálený letištní asfalt a už ji to začínalo otravovat. Byla ráda, když všichni dospělí odešli a ona se mohla stále bez pokrývky hlavy vrátit ke slunění se na lehátku. Sestra si přisedla k ní.
„Tak co, už ses seznámila s těmi kluky, co po nás koukali z těch křesel?"
„Trochu s jedním." Přiznala Emily.
„Nejsou špatný."
„Ne nejsou a ten tmavovlasý, jmenuje se Alan, zná
GoTko."
„Tak to je něco přesně pro tebe, já si radši budu užívat sluníčka, než se tu s někým bavit." Řekla Lucie znuděně a na obličej si nandala nepřiměřeně velké sluneční brýle, které si koupila pár dnů před odletem.
„Tak kdo by se s tebou taky chtěl bavit prasečí ksichte." Usmála se na ni sladce starší sestra a tím začala malou sesterskou válku.
„Beztak se s tebou chtějí bavit jen proto, že chtějí vědět, jak se žilo v Zoo ty opičí zadku." Oplatila jí sestra.
„Zrovna ty máš co říkat, dojdu si pro knížku, jsem jí nechala na lehátku." Zvedla se Em a vydala se ke svému lehátku. Když byla ale kousek od něj, zpomalila, jelikož na jejím ručníku, přehozeném přes lehátko, už někdo ležel.