Léto v nás || Shortstory

Myšlenky ve vzduchu

Ben ještě několik minut seděl v křesle téměř bez hnutí, koukal do haly stále bzučící životem a přemýšlel o té neznámé dívce. Z myšlenek ho vytrhl jeho bratr: „Nepůjdeme k bazénu? Tady toho stejně už moc nevymyslíš."

Ben k němu zvedl pohled, konečně probuzen z transu a jen přikývl, vydali se tedy na pokoj v dolním patře kousek od jídelny, vzali na sebe plavky a přes zábradlí nízko nad zemí položeného balkónku přeskočili na tuhou, krátce posekanou trávu obklopující dlaždice kolem bazénu.

„Stejně všichni turisti vždycky jdou první k bazénu, na to jsi za ty roky ještě nepřišel?" Promluvil s úsměvem Alan na svého bratra a otočil se směrem k bazénu, ke kterému se lehkým krokem vydal. Jezdili jsem už několik let a Ben musel uznat, že Alanova slova jsou pravda. Po hodině cesty v přehřátém autobuse si nikdo nepřál nic víc, než skočit do chladné vody hotelového bazénu.

Došli si dát ručníky na lehátka a ihned se rozběhli a skočili do vody příjemně chladného bazénu, ne moc plného, jelikož právě začínala na jeho druhé straně u baru vodní jóga a spousta lidí se stáhla právě tam.
Měli tedy asi půl hodinu téměř celou vodní plochu pro sebe. Toho se také rozhodli využít a tak sebrali jeden z cizích míčů plovoucích na hladině a začali si pinkat, postupně přešli v souboj jeden na jednoho snažíc se dostat míč přes okraj bazénu na straně svého soupeře.

Ben zrovna chytil svého bratra za hlavu a chystal se ho potopit pod vodu, když k lehátkům přímo proti nim přicházela početná skupinka s partou malých dětí namazaných opalovacím krémem. Za nimi šli do hovoru zabraní dospělí a jako poslední skupinku uzavírala dívka s pískovými vlasy smotanými na vrcholu hlavy do drdolu zabraná do hovoru s menší černovlasou slečnou. Ben předpokládal, že to bude její sestra, byli si v obličeji velice podobné a obě se něčemu zrovna začali smát, když se Alan Benovi vytrhl a ponořil mu silou hlavu pod vodu.
„Vyhrál jsem!" Zajásal starší hoch, když se jeho bratr vynořil z pod hladiny a začal kuckat vodu ven z plic.
„Tak se zase nevytahuj," zamračil se Ben, ale pohledem už hledal kolem onu skupinku nově příchozích.

„Jestli hledáš tu Targaryenku, tak ta je támhle," zvedl Alan ruku a úplně nepokrytě ukázal na dívku ležící kousek od nich na lehátku s černým ručníkem přehozeným přes hlavu jako chabou ochranu před sluncem a s objemnou knihou v rukách.
„Neukazuj na ní přece!" Plácl ho přes zdviženou ruku Ben, ale ihned obrátil zrak zpět na krásku na lehátku. Kůži jí zakrývali dvoudílné, černo-růžové plavky. Více než barvu ale světlovlasý chlapec na dálku neviděl.
„Tak za ní běž ne?" Žďuchl starší chlapec mladšího do žeber a ten se od objektu svého zájmu otočil.
„Teď ne," pípl potichu a pomalými tempy plaval k ostrůvku ve středu bazénu.
„No taak Benito, přece se nebudeš stydět ne?" Dohnal ho Alan.
„Vždyť dneska přijeli, ani jí neznám." Bránil se Ben, ale už předem věděl, že je to prohraný boj.
„Právě proto bys za ní měl jít a seznámit se!" Zvýšil hlas Alan a Ben ho přehnaným gestem umlčel. Nechtěl, aby jejich rozhovor někdo slyšel.
„Když já nevím..." ošíval se stále čím dál víc nervozní Ben. Bylo mu jasné že ho Alan za ní dotáhne stůj co stůj.
„Hele brácho, jestli si chceš někdy v životě zapíchat, musíš konečně dospět, jasný?" Zastavili se hoši u svých lehátek pod slunečníkem a posadili se. Na Targaryenskou dívku měli odsud krásný výhled.
„Mě ale nejde jen o sex jako tobě. Chci jí poznat ne s ní spát."  Zamračil se Ben.
„Tak to děláš velkou chybu," koukal po objektu jejich společného zájmu, „protože vypadá jak budoucí modelka." Ben zvedl oči od země, kam se vždycky díval, když přemýšlel a zaregistroval, že blondýnka už odložila knížku, zvedla se a jde směrem k toboganům. To znamenalo, že projde za malou chvíli přímo za nimi jelikož k nim bratři seděli zády.
„Proboha Ale co mám teď dělat? Musela si už všimnout jak na ní oba zíráme, bude si myslet, že jsem nějaký šmíráci."
„Jen klid," rozhlédl se Alan a bylo mu jasné, že pokud Benovi nepomůže, jeho bratr sám nic neudělá. Zvedl se tedy ve chvíli, kdy byla Targaryenka jen kousek od nich a rychle s ní srovnal krok, načež ji oslovil. Byli od Bena dost daleko na to, aby neslyšel jejich rozhovor, ale ne tolik, aby si dívku nemohl pořádně prohlédnout.
Vlasy měla smotané do úhledného drdolu, a i na dálku viděl Ben její zvláštně modré oči. Při řeči s jeho bratrem se lehce pohupovala, sotva znatelně. A co by Ben byl za kluka, kdyby nesjel pohledem níže. Na hrudi nebyla dívka moc obdařená, prsa měla malá, ale to se zbytkem její postavy vůbec nevadilo. Ploché bříško přecházelo ve vypracovaný zadek zakrytý jen kouskem plavek, protože dívka na sobě měla něco jako trochu víc zakrývající tanga, i když to tanga nebyli, protože na nich bylo až moc látky, což si uvědomoval i Ben který se podobnými věcmi nikdy nezabýval. Celé to umělecké dílo drželi vzpřímeně dvě dlouhé štíhlé nohy obuté v bílo fialových žabkách.

Ze zírání ho vytrhl Alan: „Jmenuje se Emily a je naprosto perfektní!" Plácnul s sebou na lehátko vedle mě a opřel se.
„O čem jste se takovou dobu bavili?"
„Dočkej času a já ti to řeknu, ale teď..." položil se a zavřel oči.
„Teď co?" Nedal se Ben a nahnul se blíže ke svému bratrovi.
„Teď si jen lehneme a počkáme." Usmál se záhadně Alan a zavřel oči.