Léto v nás || Shortstory

Její první pohled

„Hej jdeš se mnou pro to pití?" Ptá se Bena už po třetí jeho starší bratr, Ben ale znovu odpoví: „Za chvíli, nech mě ještě sedět, nechce si mi teď vstávat" a věnuje se dál svému mobilu.

„Ty jsi fakt hroznej brácha víš to?" zvedne se Alan, Benův starší bratr a jde donést pití sám, aby neumřel žízní. Ben se už po sté snaží načíst messenger, čekajíc zprávu od Emmy, dívky, která se mu už takovou dobu líbí, ne-li je do ní tajně zamilovaný. Hotelová Wi-Fi je ale tak k ničemu, že ani tak jednoduchou věc, jako je načtení zpráv nesvede. Nejspíš je to pro Bena takhle lepší, že může stále s nadějí doufat, že na něj zpráva čeká, než aby byl zklamán špatnou odezvou. Nemůže vědět, že Emma si na něj poslední dny ani nevzpomněla.
Alan se vrací s dvěma poháry koly, protože i když Benovi nic nosit nechtěl, nechal se obměkčit jeho trápením, pro které měl sám pochopení dost.
„Tak co?" Optá se Alan i když odpověď už dávno zná.

„Stále nic." Posmutněle se usměje Benjamin a znovu spustí načítání zpráv.

„Hej tak si pojď zahrát tu hru, co tak hrozně miluješ." Navrhne Alan, sedne si vedle bratra a natáhne ruce připravené na dětskou hru Čin Čong, kterou pochytily jako malý u babičky na Moravě.

„Teď ne" odmítne Ben, zatímco se zvenku začne ozývat burácení motoru autobusu. Kdo by se na Benově místě chtěl ztrapnit hraním dětské hry před turisty? Ben rozhodně ne.

„Co? Nechceš, aby tě někdo viděl hrát tuhle dětskou hru brácha?" Alan ani nečeká na odpověď, protože jí stejně už zná a vrazí bratrovi do ruky mobil, který prve odložil na stůl,

„Tak dělej, že jsi strašně moc zaneprázdněný jako jsi to dělal do teď a hraj si na cool dítě bohatejch rodičů." A Ben přesně to udělá, i když začne znovu načítat messenger, vypadá zaneprázdněně přesně jak mu to doporučil bratr, ale již s menším odhodláním a po očku kouká na turisty přicházející proskleným vestibulem hned vedle jeho levé opěrky od křesla.

Všichni jsou bílí jako sýr rozhlíží se kolem sebe, jako by prvně viděli tak luxusní hotel. Pravdou je, že většina z nich opravdu nikdy v ničem podobném nebyla. Nahrnou se k recepci tak jako to před několika dny udělal i jeho zájezd a všichni se dožadují pokojů a stěžují si na vedro, které zde v severní Africe panuje.

Chlapcovu pozornost od davu lidí odvede hlouček hlučných malých dětí, co se rozeběhnou do středu vstupní haly, začnou zkoumat zdobený strop i podlahu, zatímco jejich rodiče vyřizují nezbytnosti. Ani ty děti si nemůžou ohlídat, pomyslí si Benjamin a už se zase chce znuděně vrátit ke svému mobilu, když uslyší jemný dívčí hlas zavolat: „Prcci ale už se uklidněte, nejste tu sami." A děti, kterým nemůže být víc jak deset let opravdu na chvíli ztichnou.
Ben zvedne pohled, aby zjistil, kdo mu svým zásahem zajistil klid a vidí, jak ke středu hloučku kráčí za zvuku pleskání žabek o mramorovou podlahu dívka, sotva starší než Ben, oblečena v džínových kraťasech a černém tričku, v pískových vlasech má místo čelenky nedbale zastrčené sluneční brýle. Dojde až k dětem a něco jin začne říkat, načež děti začnou nadšeně kývat hlavami. Popožene je zpět k zavazadlům u jednoho ze sloupů u zdi, kde se děti i přes nesouhlasné pohledy rodičů kecnou na zem a začnou hrát, jak Benjamin předpokládá, tichou poštu, zatímco dívka sama uprostřed místnosti sledována lidmi procházejícími a posedávajícími všude kolem, začne prohlížet výzdobu jako prve děti, jen ne tak hlučně. Jak se pomalu otlačí s hlavou zakloněnou, Ben z ní nemůže spustit oči. Zapomněl i na svůj messenger i na Emmu, sice na chvíli, ale zapomněl. Sleduje dívku uprostřed místnosti jako ten nejkrásnější obraz a snaží se vepsat její podobu do paměti, i když plně nechápe proč.

„Fýha, co je tohle sakra za člověka?" pronese Alan s pohledem upřeným též na onu neznámou, která se nyní pomalu vrací k místu kam prve poslala děti. „Jak sakra může mít po tý strašný osmý sérii ještě cokoliv s Targaryenským symbolem?" Rozčílí se Alan nad dívčiným trikem a Ben si až teď všímá rudého tříhlavého draka a rudého nápisu hlásajícího HOUSE TARGARYEN na hrudi neznámé. I když projížděla zrakem každý kout obrovské obývací haly, jich skrytých za rohem skla si jaksi nevšimla, nebo ji nezaujali na tolik, aby to dala najevo.

„Neřeš její triko Alane a koukni se na ní celou. Však je to zatím ta nejhezčí holka, co jsme tu viděli, tak přestaň řešit svoje komplexy na jejím oblečení. „Oboří se Ben úplně bezmyšlenkovitě na Alana a hned, ví jakou udělal chybu, že to před bratrem vypustil z pusy, načež sklopí zrak a zčervenají mu uši studem.

„Tak nejhezčí hmm?" Popíchne Alan mladšího brášku a určitě s tím nějakou dobu nepřestane.

Od davu turistů se oddělí skupina asi dvaceti lidí a míří ke stolečkům kousek od Bena s Alanem, podepsat spoustu papírů, které v hotelu chtějí, takže se oba chlapci zaboří do žlutých polstrovaných křesel, jak nejvíce je to možné.Ben bezděky začne pohledem pátrat po novém objektu svého zájmu, když si ona dívka stoupne přesně naproti jeho křeslu. Benovi se srdce rozbuší jako po každém zápase ve vodním póle, když se její modré oči chvilku zastaví na něm. A když se usměje a poté odvrátí pohled na své rodiče, Benovo srdce se na chvilku přestane bít.