Léto v nás || Shortstory

Malá party? Jasně!

"Co ti je brácha?" zeptal se Ben staršího bratra, když ani po deseti minutách na pokoji normálně hlučný chlapec zůstával v hrobovém tichu.

"Ale nic, jen se nudím." odvětil mu hnědovlasý chlapec a vzal do ruky mobil. Dělal, že na něm něco hledá, ale oběma bylo jasné, že to jako zástěrka nemá šanci fungovat. Proč? Protože prakticky nikde jinde než ve vstupní hale nefungovalo připojení k internetu.

"Jak myslíš," pokrčil rameny Ben a věnoval se svému vlastnímu mobilu. Několik dalších desítek minut oba hráli hru, než jim na dveře pokoje zaklepali rodiče.

"Kluci, co takhle jít s námi ven? Je tam zase ta diskotéka a tady stejně nemáte co dělat." nadhodila ve dveřích jejich mamka. Chlapci se na sebe podívali. Diskotéka byl program pro malé děti pořádaný hotelem s ambasadory ze všech koutů světa. Dvě z ambasadorek byli dokonce z Čech. Předtancovávali na podiu na nejrůznější písničky a děti to strašně bavilo, pro starší to ale nebylo většinou nic než trapné poskakování.

"My asi zůstaneme tady, ale díky." odpověděl Alan mamce a znovu se zakoukal do displeje telefonu. Neměl náladu na skotačení mezi dětmi a dokonce se na ně ani nechtěl dívat. Kdyby chtěl, mohl se na to kouknout z okna, o což ale zájem neměl.

"Dobře tedy," posmutněle se usmála žena ve dveřích. Co přijeli, její synové byli šťastní a hrnuli se po hlavě do každé hlouposti, co jen se jim naskytla. Dokonce několikrát spolu s dětmi tancovali před pódiem a smáli se u toho tak, že chvílemi ani nemohli popadnout dech. Paní Krejčová byla šťastná, když viděla jindy tak apatické chlapce blbnout před pódiem s dětmi, ale dnes to byli zase ti staří kluci, které vídala, nebo spíše nevídala, doma. "Kdybyste chtěli, tak za námi přijďte alespoň na limču hmm?" S těmi slovy zavřela dveře a odešla s manželem posadit se ven.

"Proč se tam nechce tobě?" otočil se Benjamin na svého staršího bratra. Doopravdy ho to nezajímalo, ale chtěl na chvilku myslet na něco jiného, než na svoje vlastní trápení a hra ho už omrzela.

"Ale..." odbyl ho Alan, ani nezvedl pohled. Nechtěl o večeři mluvit hlavně proto, že Benovi očividně dělala znovu starosti Emma, takže by od něj nebylo ani trochu správné říct mu teď, že jeho trápí dívka, kterou viděl první jeho bratr. Bylo to sice dětinské, zabírat si člověka podle toho, kdo ho viděl první, ale jinak by se jejich silné bratrské pouto rozpadlo už dávno a tak tohle pravidlo používali stále a na všechno. "No tak brácho, svěř se mi." posadil se Ben na postel a naklonil se k té bratrovi.

"Ty mi taky nechceš říct, co je tobě." Odsekl mu na to Alan a úkosem se na něj podíval. Ben si povzdechl.
"Máš pravdu brácho, ale ty nebýváš takhle," Přejel bratra pohledem a pak se lehce usmál, "depresivní."

"Nechci o tom mluvit." Povzdechl si i Alan a podíval se omluvně na bratra  svýma šedo-modrýma očima a pak, aby odvedl řeč navrhl: "Co jít za rodiči na limču? Mamka měla pravdu, nemáme tu co dělat a možná tam i chytneme Wi-Fi." Po těchto slovech se oba chlapci zvedli z bíle povlečených postelí, nazuli si boty a s mobily v kapsách vylezli přes balkon z pokoje a rovnou na chodníček vedoucí jak k bazénu, tak pódiu. Mít pokoj v přízemí mělo svoje nepopiratelné výhody, i když je klidně mohl někdo vykrást, ale to ani jeden z bratrů neřešil. Neměli nic cenného, co by mohlo kohokoliv zajímat.

Emily mezitím v pokoji se sestrou probrala celý den od začátku do konce a dost se u toho nasmáli při groteskním předvádění obou chlapců. Jejich rodiče si šli po večeři na pár desítek minut lehnout, znaveni cestou a dobrým jídlem a ve vedlejších pokojích obývaných jejich spolucestujícími byl, až na ojedinělé rány způsobené dětmi, také klid. Sestry se smáli, až se Lucie napůl svalila z postele, což vyvolalo další salvu smíchu. Ani jedna z dívek prakticky nemohla dýchat, když do pokoje vtrhl jejich táta a nakázal jim se ztišit, že jsou slyšet snad po celém, jinak v tichu ponořeném, patře. Emily a Lucka byli sice chvilku ticho, to jim ale nevydrželo dlouho, jelikož pár minut na to se z venku začala ozývat hlasitá hudba a znovu probuzení rodiče rozhodli, že spolu s ostatními půjdou dolů k bazénu užít si společně program a sklenici vychlazeného piva nebo jakéhokoliv jiného alkoholu.

„Emčo ty za Luckou půjdeš s dětmi k tomu pódiu?" Zeptala se dívky matka a ta protočila očima. Stále ještě jí vyčítala jak vyhubovala jí a její sestře ne. „Nemusíš, když nechceš, ale bylo by lepší, kdyby je tam někdo hlídal." Pokrčila rameny žena s vlnitými vlasy a dál se své dceři nevěnovala. Emily ale tancovala ráda a písničky se jí líbily, takže se zvedla a šla za sestrou a dětmi tancujícími v hloučku na kraji davu.

Podle ambasadorů se chytla tanečních kreací téměř hned a rychle jí to začalo bavit. Tancovala za ruce s dětmi a točila se dokolečka a nemohla se přestat šťastně usmívat. Jen na malou chvilku se zastavila, otočila se a celá rozpálená se koukla za sebe na rodiče, jestli pořád sedí kolem stejného malinkého stolu a jestli se na ně vůbec koukli. Ani jeden z nich ale nevěnoval dětem pozornost, popíjeli a, to bylo Emily víc než jasné, hlasitě se smáli a povídali si. 

"And now!" zvolal jeden z předtančujících "Last dance, so come here everybody and dance!" Kolem dokola se ozval nadšený jásot dětí, i spousty dospělých, kteří se zvedli ze židlí a šli se přidat pod pódium ke svým ratolestem. Hlouček kolem malého stolku se známými tvářemi se ale ani nehnul, jen se pár z nich otočilo a kouklo se směrem k nim. Jeden z rodičů na ně zamával a děti, které se dívali tím směrem, zamávali spolu s Emily nazpět. Začínala hrát hudba a Emily už se téměř otočila zpět, když tu u vchodu k bazénu zahlédla bratry. Zachytila Alanův pohled a i na tu dálku se na něj usmála.