Léto v nás || Shortstory

Moře

„Bylo to nezodpovědné, hloupé a nechápu, co sis myslela." vyjela na Emily mamka celá rudá vzteky nebo od sluníčka. Nebylo to tak jednoduché rozlišit.

„Mami jen jsem na chvilku oběhla pro knížku, nebylo to ani pět minut." hájí se blondýnka se zvednutýma rukama, ale i ostatní se na ní koukali, jako by někoho zabila.

„Vždyť se mohla utopit!" zaječí místo toho matka jedné z malých holčiček a přitiskne si svou stále plačící ratolest k hrudi. Emily nesouhlasně zavrtí hlavou, ale ihned toho lituje, protože to vyvolá další vlnu hněvu mířenou na její hlavu.

„Omlouvám se dobře? Ale byla tady Lucie, tak proč něco neřeknete i jí?"

„Protože ty jsi starší a máš být ta zodpovědná, ona..." nedokončila Emilyna matka, ale ani nemusela. Emily už to nechtěla dál poslouchat a tak jen odsekla: „Hlídejte si ty děti sami, když ani omluvu přijmout neumíte." S tím se otočila k odchodu a namířila si to ven z ohrádky s tobogány a dětským bazénkem. Někdo za ní volal a Em cítila v břiše spousty nervózních motýlků, jak se rozhodovala, zda by se přece jen neměla otočit, když na ni stále dospělí volali stále dál a nést zbytek odpovědnosti za svou chybu. Byla ale už příliš daleko na to, aby se otáčela. Nechtěla už s nimi mít nic společného.

Do očí se jí tlačily slzy, když procházela kolem lehátek rozestavěných kus od okraje bazénu a mířila si to rychlým tempem k šplouchajícím vlnám slané vody. Na mokrém povrchu jí bosá chodidla podkluzovala, přes slzy neviděla, kam šlape, ale při každém podklouznutí jako zázrakem dokázala udržet rovnováhu. Kolem Emily procházeli lidé proudící na pláž i z pláže, hned za malým plotem vedle bazénu. Jak se blondýnka blížila ke slané vodě a napěněným vlnám, nevnímala nic, co se dělo kolem ní. Měla jsem tam zůstat. Vyčítala si stále dokola. Měla jsem tam zůstat a všechno by bylo v pohodě, takhle jsem to jen zhoršila. Utřela si hřbetem ruky mokrý nos a druhou rukou se pokusila setřít si slzy. Nevěděla, proč jí slzy stále tečou.

Emilyny nohy zavadily o příčku svodů svažujících se k pláži a na prstech ji zašimral vlhký písek. Sestoupila ze schodů a zvláštní mořský vzduch jí konečně pomohl zklidnit dech a projasnit mysl. Vzduch tu nevoněl, jako na italských plážích, na které byla za ty roky zvyklá. Lehce páchl rybinou a solí. Nebylo to příjemné, ale lepší než přehřátý vzduch v okolí hotelu.

Chyběl jí jen poslední schod, když škobrtla o velký kamen a skácela se na písčité podloží. Hlavou se bouchla o ruce, kterými se jen tak tak stačila zapřít, těsně, než se setkala se zemí.

„Sakra" zaklela a nadzvedla se na loktech, nohy zkroucené v podivném propletenci za sebou srovnala vedle sebe a zůstala ležet na břiše. Prostupoval jí nepříjemný pocit, že se jí pěkně nevhodně šouply plavky.

„Are you okay?" uslyšela nad sebou blondýnka neznámý hlas. Nadzvedla modré oči a uviděla nad sebou jednoho z plavčíků hlídajících na plážích. Prohlížel si ji od hlavy až k patám a zastavoval se na místech, která na obvyklých občankách jeho země viděl jen zřídkakdy. Nemohl z ní spustit oči a ani nechtěl. Dívku v takových plavkách už sice ten den na pláži viděl, také odhalovala svůj zadek všem, kdo se chtěli podívat, ale ta, která ležela právě teď před ním, byla mnohem blíže, než se kdy dostal k druhé turistce.

„Yes, I am okay." odpověděla rychle Emily a co nejméně nápadně si srovnala vršek plavek na náležité místo. Plavčík jí pohotově nabídl ruku a dívka ji vděčně přijala a nechala se vytáhnout zpátky na nohy.
„Thanks" poděkovala a do tváří jí stoupla červeň způsobená trapností celé té situace. Před desítkami lidí se rozplácla jak žába a teď, když se koukla na svoje tělo zjistila, že je celá úplně obalená vlhkým pískem. Plavčík ji zaujatě pozoroval, až to Emily nebylo vůbec příjemné. Usmála se na něj tedy, sklopila zrak a rychle pokračovala v cestě k vodě. Písek z dívčina těla trochu opadal, ale hned jak ucítila první vlnu dotýkající se jejích chodidel, vběhla do rozbouřených vln.

Několik minut se nechala jen unášet vlnami položená na zádech a sledovala modrou oblohu, poslouchala zvuky oceánu přicházející ode dna a nechala všechny zlé myšlenky odplavat pryč na vlnách.

Hned, jak Emily vylezla z vody, uviděla onoho plavčíka, který jí prve pomohl se zvednout, jak jde při obhlídce pláže směrem k ní. Nevěděla, zda si jí všiml, ale pro dnešek už měla ztrapňování dost a tak se, ne úplně tak nenápadně jak chtěla, vmísila mezi lidi procházející kolem lehátek a nechala se jejich vlnou donést až ke schodům.
Když stála ve sprše se sladkou vodou a smývala ze sebe mořskou sůl, aby mohla jít do bazénu, uslyšela vedle sebe ránu. Téměř nadskočila leknutím a otočila se za původcem onoho zvuku. Nestačila se divit, když viděla světlovlasého chlapce, jak na ni vyjeveně kouká hnědo-zelenýma očima.
„Ahoj, co to tady provádíš?" Usmála se na Bena Emily trochu rozpačitě.
„Já... víš..." zadrhl se chlapec a povzdechl si, aby se uklidnil. Dobře si uvědomoval, že v konverzaci s opačným pohlavím asi nikdy nebude dobrý.
Blondýnka se ho snažila povzbudit milým úsměvem a ustoupila od sprchy, aby se sebe moře mohl smýt zase někdo další.
„Viděl jsem, jak jsi odcházela, vypadala jsi rozrušeně, tak jsem... no víš, prostě jsem jen chtěl vědět, že jsi v pořádku já..." zkoušel se vyjádřit Ben, ale styděl se pokračovat. Připadal si jako nějaký stalker, když takhle sledoval úplně cizí dívku.
Emilyno obočí se malinko nakrabatilo a hlavou jí proběhla myšlenka, zda je to, co ten milý chlapec udělal, společensky přípustné, nebo je to prostě divné. Nemohla na to ale přijít a tak si jen pro sebe pokrčila bledými rameny a znovu věnovala všechnu pozornost chlapci. Byl hezký, i když ne úplně běžným způsobem. Oči měl malinko sešikmené a vlasy po stranách zvláštně zastřižené, přesto se Emily líbilo, jakým způsobem se na ni zdrženlivě usmívá.
„Nepůjdeme na nějaké vhodnější místo na konverzaci, než je," koukla se kolem sebe, „tohle?" Zeptala se Bena a ten rychle přikývl.
„Mohli bychom jít zase k bazénu." Navrhl chlapec a Emily se bez dalšího vyzváni vydala tím směrem.
„Vím, že to, co jsem předtím řekl, bylo asi divné. Omlouvám se, nejsem žádný šmírák nebo tak." 
„V klidu, je to od tebe hezké, že se staráš." usměje se na něj znovu Emily a vydají se k lehátkům.