Léto v nás || Shortstory

Zajímavá kniha

Alanovi se na Targaryenském ručníku leželo překvapivě dobře. Rozvalil se tam skoro hned, co Emily odešla, za hrubých poznámek svého bratra, který ho prosil, ať to nedělá. Alan si však nemohl pomoct a přece jen nebyl na dovolené, aby se celou dobu nudil. Chtěl zažít trochu vzrušení a dělat hlouposti. A přesně proto si lehl na lehátko holky, která se líbila jeho bratrovi. Jo tohle asi nebyl nejlepší nápad, začalo mu docházet, ale už bylo pozdě.

„Dovolíš? To je můj ručník a nechápu co na něm děláš ty." Stála nad ním se založenýma rukama Emily a nevypadala vůbec nadšeně z nezvaného návštěvníka.
„To je tvůj ručník?" Zeptal se Alan nevinně a rozhlédl se kolem, jako by si teprve teď všiml, kde sedí. „Velice se omlouvám za svou neurvalost Vaše výsosti, odpusťte služebníčkovi." Vyskočil a přehnaně se uklonil. Emily si nemohla pomoct a nahlas se rozesmála.
„Po tentokrát je ti odpuštěno, příště ti nechám setnout hlavu." Hrála s ním a odpověděla mu s hranou povrchností. Bavilo jí hrát si na královnu. „Podáš mi prosím tu knížku?" Vrátila se zpět ke svému já a mile se usmála.
„Ale zajisté." Otočil se tmavovlasý kluk a sebral z lehátka knihu. Emily natáhla ruku pro ni natáhla ruku, ale Alan v poslední chvíli ucukl a otočil ji názvem k sobě.
„Dej mi jí prosím," řekla Emily malinko vyděšeně. Neměla ráda, když lidé hodnotili její výběr knih a už vůbec, když jí její knihu někdo bral.
„Mágové, Král čaroděj," přečetl Alan, „o čem to je?" Zvedl k Emily od knihy zeleno-hnědé oči.
„Přečti si to a uvidíš."
„Tak díky, přečtu." Zvedl jeden koutek do potutelného úsměvu a knihu si přitáhl k sobě.
„Hej takhle jsem to nemyslela!" Vyhrkla hned blondýnka a natáhla se po svojí knize, zelenooký chlapec jí však cukl dozadu, aby jí dostal z dívčina dosahu a to se mu také povedlo. Blondýnka si vytočeně odfrkla a založila si ruce na prsa. „Vrať mi mojí knížku!" Přikázala chlapci, ten se ale posadil zpět na dívčin ručník a rozevřel knihu na první straně.
„Jdu zjistit o čem je, můžeš si jít mezitím třeba popovídat s mým bráškou." Ukázal nedbale na chlapce pozorujícího je z lehátka kousek od nich. Sice se snažil vypadat, že je nepozoruje a sleduje něco na mobilu, moc mu to ale nešlo.
„Fajn," odfrkla si Emily a otočila se na patě. „Určitě to bude menší blb než ty. A ne že mi umáčíš osušku." Vydala se k druhému lehátku. Emily se nikdy moc nepozastavovala nad tím, co by podle  společenských norem měla dělat a co naopak ne. Stejně jako teď, když ji oslovil neznámý kluk, nepřipadalo jí zvláštní chovat se k němu po chvilce jako ke kamarádovi.
„Ahoj, jsem Emily," usmála se dívka na Bena, „a tvůj brácha je trošku otravný, můžu se posadit k tobě?"
Ben neměl slov. Několikrát přehnaně zakýval hlavou a Emily se rozvalila na oplátku na Alanově lehátku.
„Odkud vy dva jste?" Chtěla začít rozhovor. Ben se však na slova nezmohl. Byl tak vykolejený, že mu hlásky zůstávali v krku spolu se slabikami na jazyku.
Emily na něj otočila hlavu, tázavě zdvihla obočí a čekala.
„Emilyyyy! Kde jsi?" Slyšela za sebou zavolat hlas svojí sestry.
„Sakryš" sykla dívka a hned byla na nohou. „Ráda jsem tem poznala, ale už musím jít." řekla a rychlým krokem se vydala za sestrou. V tu chvíli se Benovi skoro zastavilo srdce, když se za ní díval. Když si ji prohlížel hezky zezadu.
„Jsi nemožnej brácha." Zavolal na něj Alan ze svého místa na slunci. Řečeno jak obrazně, tak fakticky. A Ben věděl, že jeho bratr má pravdu.