NEJSEM SI JISTÁ. ✅

22.

Věnováno @Ejfinka

Červen

//ROBERT//

Každý večer přemýšlím nad tím co tehdy říkala Mery. Mám si Radku vzít? Bylo by to asi nejlepší, jenže já nechci. Miluju ji, takže by to mělo být naprosto jasné, jenže ono není. Není.

Chtěl jsem si ji brát už kdysi, jenže bál jsem se, že to dopadne stejně jako předtím. Teď je těhotná, jsme v jiné situaci, nemohli by jsme se rozdělit jen kvůli malému. Jenže já stejně nechci, nevím jestli mám obavy, ale prostě nechci. Moje vnitřní já si to nepřeje.

Za nedlouho bude mít Mery narozeniny, a já jí chci dát něco stejně specifického jako ona dala v dudnu mě. Dala mi klíčenku s nápisem
F. R. I. E. N. D. S.  což má rovnou dva významy. Oba milujeme ten seriál a jsme přátelé. Z klíčů jsem ji nesundal, a ještě k tomu svítí ve tmě. Tomu jsem se nejdříve smál, ale zjišťuji, že je to praktické.

Na přípravu jejího dárku, už moc času nemám. Prostě někam zajdu a co uvidím jako první vezmu.

Procházel jsem kolem kalendáře co je nalepen na lednici, tak jsem si řekl že se podívám.  Středa - premiéra filmu, koukám na hodinky, tak ty jsem se díky bohu vyhnul! Čtvrtek - nic. Pátek - nic. Sobota - firemní večírek (Ro.). Ro? To je moje skratka! Já bych na to zapomněl. A s kým tam půjdu?
Zřvu snad přes celý dům:,, Rodko, půjdeš se mnou na ten večírek?!" čekám na odpověď.

,, Brouku, nemusíš tak křičet jsem skoro za tebou. A ne nikam nepůjdu, kdyby se moje nohy vešly do lodiček byl by to zázrak." jsem si myslel že to řekne.,, Opravdu ne?" ptám se mile.
,,Ne. Promiň, vezmi třeba Šarlot." ona se dočista zbláznila.,, Ta jde přeci s Jeremym. Je to její manžel." pokročila rameny a zase někam odešla.
Dostal jsem ten nejlepší nápad na světě. Vezmu Mery.

Dohnal jsem Radku v půlce cesty nejspíš na terasu.,, Hele já si zajedu do města a tak za dvě max tři hodiny, pak se vrátím, jo?" otočila se s nechápavým pohledem a já sakra moc doufal aby ji nenapadlo jet se mnou.
,, Jasně, jeď si kam chceš. Nemusíš se mě ptát, jsi dospělý." její odpověď mě překvapila ale nedal jsem to na sobě nijak znát.,, Tak ahoj, za chvíli doma!" volám a už beru klíčky od auta. Ještě mobil... A! Ještě ty klíče.

Jedu za Mery. Měl bych jí asi zavolat že tam jedu. Vystačím tedy její číslo.
,, Ano Robe?" říká když zvedla hovor.
,, Ahoj. Nezajdeme někam? Čekám, že řekneš ano takže bych byl rád, kdyby jsi tak za pět minut vyšla před dům." mluvím sebejistě, ale hrozně moc doufám že nic nemá.
,, Jasně tak za pět minut." pokládá.

...

Asi bych se jí měl konečně zeptat, jestli se mnou půjde na ten večírek. Už hodinu jen tak jdeme a mluvíme o neurčitých a nedůležitýcg věcech.
,, Můžu se tě na něco zeptat?" zahli jsme do jedné z ulic, nemám ponětí kam jdeme, nikdy jsem tu ještě nebyl.
,,Už se stalo. Dělám si srandu, jasně že můžeš." směje se a kolem úst se jí tvoří roztomilé ďolíčky.
,, Půjdeš se mnou na firemní večírek v sobotu ?" je moje poslední šance, jinak bych musel vzít ségru a to fakt nechci.
,, Jo. Proč by ne." neuvěřitelně jsem si oddechl.

,, A co, že je to za večírek? Proč s tebou nejde Radka?" jej, to jsou zase otázky.,, Radka nejde, protože by se prý nevešla do šatů nebo co... Je to prostě obyčejný večírek, možná se bude tancovat ale hlavně mluvit o práci, a to mě nudí k smrti. Takže mě napadlo vzít tebe, aspoň budu mít nějakou zábavu." pousmál jsem se a ruce si dal do kapes.

,, Půjdu moc ráda ale má to háček." o jakém háčku tu mluví?,, Jaký háček?"
Zakoulela očima, jenže to mi stejně nepomohlo k tomu abych pochopil jaký háček.,, Nemám žádné šaty, kromě těch šedých." mě se ty šedé moc líbí ale pravda, nehodí se.
,, Tak nějaké koupíme." nadzvedla obočí a to mě donutilo můj plán upřesnit:,, Vrátíme se k autu a pojedeme do centra." zakroutila hlavou ale já se nenechal jen tak dobít.,, Pojď." otočil jsem směr a vracel jsem se.,, Ne to opravdu nejdu." říká s pobavením v hlase.
,, Když nejdeš tak já jdu sám." dělám pomalé kroky zpět k autu.

Za chvíli mě dobíhá.

...

Zastavíme až u nákupního centra. Musím se pousmát když s černými teniskami a oranžovým trikem, které ji ladí k očím vylézá z auta.
,, A kam přesně chceš jít?" ptá se najednou. Té otázce moc nerozumím.
,, Že by pro ty šaty?" odpovídám ironicky.,, Já zapomněla." a už vchází do skleněných dveří.
,, Kam jdeš?" ptá se když jí mizím z dohledu.,, Pro kávu!" dobíhá mě a já k ní přistoupím blíž. Ukážu rukou na jeden obchod o patro víš.,,Tam si něco vyber, za chvíli jsem tam." kývne hlavou a s úsměvem nastoupí na jezdící pás.

Zaplatil jsem svou kávu a projel jsem se taky na schodech. Nechtělo se mi jít do vnitř, řekl jsem si, že až bude stát u pokladny tak tam půjdu. Rozhlížel jsem se kolem. Všiml jsem si piána, které stálo nedaleko mě. Už dlouho jsem nehrál. Deset let to bude určitě. Neodolal jsem. Kávu jsem položil na kraj vršku u piána a začal jsem hrát jednoduché melodie. Začínalo mi to jít a zahrál jsem si pár starých skladeb, které jsem uměl a kupodivu stále umím. Někdy se u mě na chvíli zastavovali kolemjdoucí a já se do hraní tak zabral až jsem málem zapomněl, že Mery je tu se mnou.

Nechal jsem toho, ikdyž bych rád pokračoval a šel jsem za ní. Měla už vybráno. Musím říct, že ta holka má vkus. Krásné, meruňkové šaty s krajkou jsou skvělá volba. Byly opravdu nádherné a jak jsem později zjistil tak i drahé.,, Děkuju." říká do prázdna. Chtěl jsem odpovědět 'není zač' ale uviděl jsem svůj kelímek s kávou stát na piánu a místo toho jsem řekl:,, Hele, já ji tady nechal!" šel jsem pro ni.

Šel jsem pro tekuté štěstí. Káva má zvláštní hořko-sladkou chuť.
,, Ty jsi hrál?" zeptala se a už stála vedle piána, a stejně jako já že začátku, brnkala jednoduché tóny.
,, Ano, ale jak vidím ty hraješ taky." odpovídám na její předešlou otázku.
,, Já nehraji, jen znám pár naprosto jednoduchých písniček. Jako je třeba Havana." vůbec jsem si teď nemohl vzpomenout jak Havana zní.
,, Zahraj něco, mám ráda hudbu." říká až skoro prosebně. Zasednu tedy zpět za onen hudební nástroj.

,, V životě bych nic takového nezahrála." musel jsem se nad jejím tónem hlasu pousmát.,, Ale zahrála. Je to jednoduché." říkám a vstávám od piána.

Zase se ocitáme na jezdícím pásu když ona promluví:,, Dřív se piánu nebo klavíru říkalo-" nenechal jsem ji domluvit a doplnil jsem ji:
,, Břinkotruhla, já vím." zasmála se.

Bych mnohem radši tady s ní, než doma ale co nadělám. Musím domů, slíbil jsem to. Odvezl jsem Mery a snad jak nejpomaji to šlo, jsem přeci jen za Radkou dojel.

1 150  slov

Věnováno @Ejfinka