NEJSEM SI JISTÁ. ✅

14.

//MERY//

Blížila se půl pátá a já už měla vše připraveno. Umyla jsem si vlasy a vybrala jsem si snad to nejhezčí oblečení co ve skříni mám.

Vím, že to není rande ale nechci si tam připadat jako ze statku. Telefon? Mám. Peníze? Mám. Klíče? Mám. Nezapomněla jsem na náušnice? Ty mám taky. No tak mohu vyrazit.

Byli jsme domluveni, že se sejdeme v 'naší' kavárně. Snad nejdu pozdě.

Otevřela jsem dveře do kavárny a všechny stoly přejela pohledem, pro jistotu dvakrát. Ještě tu není.
,, Mohu se Vás zeptat kolik je hodin?"promluvila jsem na pána co seděl skoro u dveří.,, Za šest minut pět." tak jsem tu trochu dřív.,, Díky. "
Ikdyž, on nikdy nechodí v čas. Většinou přijde pozdě, ale to já chodím taky. Dnes mimořádně ne.

Sedla jsem si do pohodlného křesla u okna a čekala kdy přijde. Doufám že se mu nic nestalo. Odmítla jsem číšníka co u mě byl už dvakrát a já vždy odpověděla stejně: 'na někoho čekám'.

Už jsem začínala být nervozní. Podívala jsem se na telefon, všimla jsem si zprávy co mi napsala mamka a na nějaký čas jsem úplně zapomněla.
,, Chvíli se nevidíme a ty už jsi závislá na telefonu, to kdybych věděl přijdu dřív." ten hlas jsem znala až moc dobře. Zvedla jsem oči od telefonu a uviděla zářivý úsměv. Ten úsměv je prostě dokonalý.

,,Kdyby jsi chodil v čas měla bych se aspoň čím bavit." hrála jsem dotčenou.,, Oh, tak to se omlouvám ale cestou jsem stál pořád na červené, kdyby byla zelená tak bych to stihl. Zažaluju semafory.". Začala jsem se smát nad tou představou jak semafor vypovídá v soudní síni.
Nemohla jsem si odpustit malinkatou podpásovku:,, Ještě aby jsi ten soud vyhrál." podíval se na mě hrozně uraženě a naklonil se ke mě blíž.
,, Já nikdy neprohrávám.". Vím že on by neprohrál, je v tom až příliž dobrý.
,, A co hry?" říkám pobaveně. V jeho očích se na chvíli objevilo zděšení. Bodla jsem do slabiny.,, Ale to je úplně něco jiného!" musím se smát. To s jakou vážností to řekl mě dostalo.

Objednali jsme si a já dostala menší nápad, protože stále bylo téma 'hry'.
Popadla jsem telefon a našla hru pro dva.,, Tak schválně, jestli vyhraješ platím já, když prohraješ platíš ty, Roberte."

Opravdu jsem se snažila dát do hry nejmenší úsilí, protože on za mě platí všechno, tak tentokrát bych mohla já, a ještě bych mu udělala radost. Jenže i tak jsem skoro pořád vyhrávala.
Když hra skončila a ukázalo se, že jsem vítěz já, složil hlavu do dlaní ale pak se vynořil se smíchem.
,, Tak promiň no." říkám jako by mě to nemrzelo a nemrzí.,, Nechal jsem tě vyhrát. Jsem gentleman." mluvil vážně, ale já věděla že lže, protože mu to bylo vidět na očích. Už poznám kdy lže a kdy ne.
,, Jo? Tak to už nezachráníš." odpověděla jsem mu.

Blbě se zašklebil a já ani on jsme nevěděli jak pokračovat. Ale nebylo to, to trapné ticho, tohle bylo ticho co nás spojovalo. To ticho které nikomu nevadí. Tohle bylo příjemné ticho, plné uvolněných pohledů. Stejně ho někdo z nás prolomí. A prolomil.

,, Co jsi všechno dostala k Vánocům?" tak tuhle otázku jsem opravdu nečekala. Tentokrát jsem se k němu naklonil blíž já a sáhla jsem na řetízek kolem krku.,, Tohle." šeptám.
,, Opravdu? To má někdo fakt dobrý vkus." taky se naklonil blíž.,, Ano to má." a sedám si do původní polohy.
Ten řetízek je od něho. Proč tedy hrajeme tuhle 'hru'?

,, Neříkej, jsi zlobila a nic víc nedostala." reaguji smíchem a on vlastně taky. Lidé kolem na nás divně koukali ale nám to nevadilo.
,, Jo dostala. Pár knížek, mýdla a nový telefon. Ještě jsem ho ale nezprovoznila abys mi mohl kdyžtak zavolat. Číslo budu mít stejné, ale nebudu mít žádné uložené a cizí neberu." musím si nejdříve ty čísla přepsat ale doma se mi ještě nechtělo.
,, Telefon, a jakou značku?" asi ho tk nezajímalo ale když už se zaptal.
,, Jablíčko."odpovídám na položenou otázku.,, Jablíčko?" nechápal. Proboha v jaké žije době?...,, Aplle - iPhone" a trochu jsem mu zamávala před obličejem.,, Už chápu." chápal. To by bylo kdyby ne.

,, Taky mám 'jablíčko'" a rukama naznačil uvozovky. Bylo vtipné ho pozorovat když mluvil. Rozhazoval pro tom rukama jako by snad uměl znakovou řeč.

,, A jaké máš přesně? Já teď typ šest s" ptám se. Nikdy jsem nebyla žádný kibernetik.,, Sedmičku s." stejný typ jen o palec větší.,, Vypozoroval jsem, že teď máš Huawei." u nás se konverzace jen tak nezastaví.
,, Ano ale prasklý displej v místě kde bývá klávesnice. Měl jsi vždycky 'jablíčko'?"  zakýval hlavou a to byla jediná reakce.

,, Četl jsi v poslední době něco zajímavého? " napadlo mě to, protože se docala často bavíme o knihách a různých studií.,, Shodou náhod ano. Koupil jsem si teď novou knížku od Koláře. Je o lidském těle, hlavně z lékařského hlediska. Dozvíš se hodně zajímavostí. A ty?". Už dlouho jsem nečetla:,, Naposledy Dopisy ztraceným." nadzvedl obočí a tak jsem to trochu upřesnila:,, Jsou do dopisy ze záhrobí. Dokonce se tam i stalo že jeden dopis napsal duch." byla to pěkná knížka. Trochu depresivní ale jinak moc hezká.,, Ty jsi hrozně depresivní a oesimistická. Proč já se sebou vůbec bavím?" řekl jakoby do prázdna. Tónem hlasu jako bych tu vůbec nebyla.,, Nikdo tě nenutil aby jsi se se mnou bavil." odpověděla jsem uraženě. Ne že by mě předtím jeho slova zasáhla.,, Já vím, je to zcela dobrovolné... Už se bavíme docala dlouho, jak vůbec náš vztah začal?"
To si pamatuji až moc dobře.
,, Seděl jsi u nás na gauči a já seběhla schody pak jsme jeli tvým autem a pak. A pak. A pak." začala jsem plným hlasem a pak jsem skoro šeptala až do stracena. Mělo to krásný efekt.
,, Aha už vím. Málem bych na to zapomněl."

,, No už nejsi nejmladší." a trochu jsem nakrčila obočí ve znaku pobavení.,, Tak to od tebe bylo pěkně zlé Mery. Za to zaplatíš." a naznačil ty naše pití.,, A co ta hra?" ještě aby zapomněl, že prohrál.,, No jo furt. " 

...

Kdybychom nemuseli domů povídali by jsme si pořád. Nakonec jsme zůstali v kavárně hodinu a něco málo. Moc jsme si to užili, ostatně jako každé naše setkání.

Nabídl mi, že mě odveze ale já nechtěla. Kdyby mě totiž odvezl, další hodinu by jsme si povídali před domem v autě. Usmívala jsem se s myšlenkou na něho a šla jsem klidnou ulicí domů. Slunce se houpalo nad obzorem mezi domy.

Když jsem konečně přišla z té zimy domů rozhodla jsem se přepsat všechny ty čísla z mého telefonu do toho nového.

Už píšu z nového telefonu :)

Napsala jsem mu zprávu. Odpověděl mi smajlíkem. Jeho krátké zprávy mě vždy potěšily buď to byl smajlík nebo otazník. Otazník psal když se ptal, jestli mi může zavolat do školy nebo jestli mám čas.

Sešla jsem dolů do obýváku. Rodiče seděli na gauči a koukali na televizi. Sedla jsem si k nim a pozorovali jsme film Spojenci. Ten film miluji, je to jeden z nejlepších.

1 159 slov.