NEJSEM SI JISTÁ. ✅

23.

Věnováno @Ejfinka

Červen

//ROBERT//

Konečně sobota! Pátého června. Nikdy jsem snad ze soboty neměl větší radost. Dnes má narozeniny naopak Mery, a ještě k tomu spolu jdeme na ten večírek.

Jak jsem říkal, koupil jsem jí to, co jsem první uviděl. Koupil jsem to už ve čtvrtek když jsem od ní jel. Koupil jsem černý přívěsek ve tvaru květiny, jako je ve filmu Černá Dalia. Ten film, je letošním velkým hitem a já vím, že ho miluje. Tak snad jí tím udělám radost. Já z toho totiž radost mám, a přitom to budu dávat já jí.

Za půl hodiny ji mám vyzvednout, nemůžu se dočkat. Podařilo se mi do soboty sehnat i kravatu ve stejné barvě jako jsou ty šaty. No dal jsem si záležet. Radši už vyrazím, nechci tentokrát zase přijít pozdě.

//MERY//

Ještě jednu pinetku ať to drží. A budu hotová! A to mám deset minut náskok.
Prohlížím se v zrcadle, divím se, že jsem to opravdu já. Ty šaty jsou tak krásné. Meruňkové. Dlouhé po kotníky. Od pasu dolů se třpití. A také mají dlouhé krajkové rukávy. Celá vrchní vrstva je krajkovaná. Jsou prostě přenádherné. Půjčila jsem si k nim od mamky černé sametové lodičky a psaníčko. (takovou tu malinkatou kabelku). Přidala jsem i černé náušnice a náramek.

Slušelo mi to, dlouho jsem si nepřipadala tak hezky. Princeznovsky. Přestala jsem se prohlížet, dala jsem telefon do psaníčka a šla čekat před dům.

Bylo horko. Ne dusno. Horko. Velice příjemné teplo, přímo ukázkový procházkový večer. Hvězdy a měsíc zářily a já na chvíli zalitovala, že jsme se nešli radši projít a budeme na nějakém večírku.

Moc se těším, dlouho jsem nebyla ve společnosti. Ano škola je taky společnost, ale nevychovaná a nechutná. Tohle bude nadřazená společnost a já jsem ráda, že do jí patřím. Sice jen na chvíli, na jeden večer, ale patřím.

Koukala jsem jak kolem projíždějí auta, nikdy mi nepřišlo, že je kolem nás takový provoz. Opravdu nikdy. Většinou to tu bylo až nadměrně klidné. Když jsem byla malá, hrávala jsem si na silnici. Krelsila jsem na ni křídami, jezdila na kole, jezdila na bruslích, běhala a další podobné věci. Jenže teď bych si na silnici stoupla, a byla bych mrtvá.

Za nedlouho, hodilo bílé Audi blinkr a já věděla že je to Robert. Začala jsem s úsměvem zběsile mávat. Měla jsem radost že přijel. Chtěla jsem si nastoupit ale on naopak vystoupil. Netušila jsem co chce dělat ale smál se, což mě poměrně uklidnilo.

,, Ahoj, sluší ti to Mery." řekl hlasem který se mnou dělá nevím co a naskočila mi z toho husina. Mě že to sluší? Viděl on sám sebe? Jemu to slušelo až příliš. Perfektně upravené vlasy, široký úsměv. Ale postava, jemu sako sedí ze všech nejlíp. Jako kdyby se pro smoking narodil.

,, Děkuju ale tobě víc."říkám jen tak. Jde ke mě, zajímalo by mě co chce udělat. Obejmout mě? Zmýlila jsem se, obešel mě.,, Pojedeme?" koukal na můj zvýdavý výraz. Pochopila jsem a šla za ním. Otvíral mi dveře, jak krásné.,, Oh, děkuji."řeknu jak nejlépe se na vznešené hodí.

Zasedl za volant a znovu nastartoval.
,,Připravená? Na dobrodružství? Na život a na smrt?! " věděla jsem že vtipkuje, dělá to tak pořád.
,, Připravaná!" křiknu a on se rozjede. Tyhle chvilky zbožňuji. Jsou takové vtipné a zároveň napjaté, ale i uvolněné.

...

Přijeli jsme před kulturní dům, kde se večírek odehrával. U vchodu byly dva praporky s nápisem jména firmy, ale já mu nevěnovala sebemenší pozornost. Nepřečetla jsem si je. Ve vnitř mi nabídl rámě a já ho s ochotou přijala.