Černé perutě

VI

Po bezvládném ležení na podlaze jsem si šla smýt rudou z obličeje a zašla si pro prášek do kuchyně. Prázdná láhev tequily. Otec se znova opil.

Ze skříňky jsem vzala krabičku pilulek které vyléčí všechnu bolest a snažila se co nejrychleji odejít do pokoje. Bohužel se to nepovedlo. Na schodech stál otec.

Zadíval se na krabičku a nezvykle sladkým hlasem se zeptal ,, Na co to máš? Není ti dobře?". Přikývla jsem a suše polkla. Tohle je nezvyklé. Ta milost. ,, No tak hlavně abys neonemocněla " řekl až starostlivě. Tohle se mi nelíbí. Rychle jsem se pokusila projít ale chytl mě za zápěstí a přiblížil se víc k mé tváři. Z jeho úst čpí alkohol.

,, Vždycky jsi byla slabá. Ale to po mě nemáš! To máš po své zkurvené matce která nás opustila! Mě opustila! Kvůli tobě."

Povolil silné sevření mého zápěstí a já jsem se rychle odplížila do pokoje a otočila klíčem. Je těžké rozlamovat plátno plné prášků se slzavýma očima. Vše je rozmazané.

Klíč je můj jediný pravý kamarád. Je moje pojistka pro bezpečí. Dokud ho u sebe mám, stačí s ním jen pootočit v zámku a už jste v jiném světě. V lepším světě, kde jste jen vy a lidé co vám ubližují nemají šanci se k vám dostat.

Vyhrnula jsem si dlouhý rukáv a pevně sevřela své zápěstí. Má pravdu. Je to má chyba. To kvůli mě nás opustila. Ne! Co to říkám! Je opilý!

Pohotově jsem zapila další pilulku. Tohle by mé myšlenky mělo uspat.

Ležela jsem na chladné podlaze a vnímala jak se obsah pilulek postupně rozplává v mých žilách. Hřejivé teplo obalilo celé mé tělo do deky krásné euforie a já tak zapomněla na všechny své problémy.

Škoda že to tak nebude navždy.

Cítím najednou tolik energie a motivace. V mé hlavě je jen jediná otázka a to ta, co udělám jako první. Mám tolik možností! Mohu přestat kouřit, někoho si najít a odstěhovat se a žít nádherný život. Bože mám takovou radost! Zvedla jsem se z podlahy a začala tančit po celém pokoji.

Zvláštní co dokáže pár malých pilulek s člověkem.

Nejhorší pocit je, když hřejivá dečka euforie opustí vaše tělo a v hlavě se znova začínají objevovat ty myšlenky. Najednou mě teplo opouštělo, jako kdyby ho ze mě někdo vysával.
Energie kterou jsem měla je pryč.

Opřela jsem se o zeď. Cítím se divně. Opravdu se to stalo nebo to byl jen krásný sen, když jsem spala?

Jako mrtvola jsem seděla na zemi. Takhle už žít nemohu. To se ani nedá nazvat žitím. Přežívám na malých pilulkách a ruličkách s nikotinem.

Jaký je tedy vůbec smysl mého života? Kouření cigaret na střechách budov?