Nikdy předtím jsem nevylezla tak vysoko na střechu. Všude se odráží světla panelových domů a pouličních lamp. Od mých rtů se line šedý kouř.
Jsem už tak na dně že svůj smutek utápím v ruličkách plné nikotinu. Zase si už nadávám jak hloupá a ubohá jsem.
Nespím abych oddálila ráno. Asi hloupost když stejně přijde, že? Ale když nespíte a je noc, vaše mysl úplně vypne. Už neslyšíte ty hlasy které vás jen srážejí ještě víc ke dnu než kdokoliv jiný.
Jsem opřená o zábradlí. Mezi ukazováčkem, prostředníčkem a palcem svírám cigaretu a lehké oblaky kouře se vznášejí k indigovému nebi.
Už nemám sílu. Poslouchat neustále jak vás někdo sráží k zemi, a vy se k nim přidáte taky.
Postupně to ubíjí a pak skončíte jako troska která jen sedí a kouří jednu za druhou. Je mi už jedno co na těch krabičkách píšou a jak moc brutální obrázky k tomu dávají. Doufám že ministerstvo zdravotnictví nelže. S tím že jsem sebedestruktivní už jsem smířená.Ze střechy chodím hned do školy, abych nemusela vidět otce. Každou noc je stejně někde v bordelu nebo opilý.
*
Nasadila jsem si kapuci a sluchátka aby svět věděl že se ho snažím ignorovat. Depresivní hudba vystihuje vše. Cítím někoho přítomnost. Sundám jedno sluchátko a ohlédnu se. Můj spolužák. Někdy spolu chodíme kouřit na střechy. Je to prakticky můj jediný kamarád.
Moc spolu nemluvíme. Funguje to tak že jeden vezme cigarety a druhý zapalovač. To je moje jediná perspektiva o přátelství.Vždycky to tak ale nebylo. Můj jediný kamarád nebyl kluk který se semnou dělí o cigarety a zapalovač. Byla to moje sestřenka. Měly jsme se moc rády. A i když byla o něco starší, skvěle jsme si rozuměly.
Večerní sledování filmů, procházky ve tmě, sdílení všech tajemství, snů a přání. To všechno je už pasé. Už si s ní ani nepíšu. Mám pocit že jí jen obtěžuji. Našla si kluka a tím to skončilo.
Je až neuvěřitelné jak rychle můžete o vše přijít a všechny které milujete ztratit. Po tomhle jsem si už opravdu zapamatovala že vás stejně všichni opustí a nahradí někým lepším. Je to tak vždycky.
ČTEŠ
Černé perutě
Storie brevi,, Už jdu, mami. " zašeptala jsem a naposledy vydechla. #10 - život z 201 příběhů (30.12.2019)