Školní výlet || n. h. ff ✔

6 - Večer plný božských věcí

Seděli jsme v Nando's asi tři čtvrtě hodiny a skvěle se bavili, když Nick zmínil něco, na co bych bývala díky dnešním událostem bývala zapomněla...

,,Tam v tom obchodě, když jsme se krčili za tím regálem a sledovali tvého bratra s tou dívkou... Jak jsi myslela to, že ho balila hned ve dveřích?" krčí obočí a dívá se na mě prosebně. Jako by mě prosil o odpověď s tím, že na tom závisí jeho život.

,,Já a bratr s ostatními spolužáky jsme tu na týden na školním výletě a každý bydlíme u rodin. Ta naše je v jedné takové bohatší čtvrti. Vezl nás syn rodičů, u kterých bydlíme, ale neřekl, který z těch dvou domů, co stály naproti sobě oddělené pouze příjezdovou silnicí, byl ten jejich. Tak jsme zkusili zazvonit na jeden, ale byl to ten špatný. Otevřela nám ta blondýna a očima svlíkala Daniela, aniž by mi věnovala pohled. Ono, bratr je docela Casanova, tudíž to s holkama dost umí. A zjišťuju, že na většinu platí ty laciný triky, co používá..." pokrčím nad tím rameny a pokroutím hlavou.

Nick ale vypadal docela sklesle.

,,Děje se něco?" ptám se ho starostlivě, ale on se pokusí nasadit úsměv. Já ale poznám, že není pravý...

,,Ne, kdepak." pokouší se mě přesvědčit, a já to raději nechám být.

,,Já vidím, že ano, ale zjevně ti je nepříjemné o tom mluvit s někým, koho znáš ani ne dvě hodiny. Tak to nechám plavat. Ale nic ti nestojí za to, aby ses trápil. Takže pokud ti něco dělá starosti, zbav se toho. Vyhoď to, jako staré paní v autobusech vyhazují lidi ze sedaček!" pronesu zcela vážně, a nakonec udělám úděsný škleb, tudíž bylo nemožné, aby se nerozesmál.

Samozřejmě, přidala jsem se k němu, a zjistila jsem, že jsme oba dojedli a je na čase se rozloučit.

,,No, měla bych se nějak dostat k té rodině. Zítra dopoledne mě zase čeká škola, pak dvě úmorné hodiny s mojí třídou a až potom budu mít své úžasné, volné odpoledne jako dneska." zasním se nad představou, jak si lehnu do postele, opřu se zády o pelest a začtu se do knížky.

,,A kde bydlí ta rodina? Mohl bych tě odvézt, pokud chceš." nabídl mi, ale já si nebyla jistá, zda to můžu přijmout, protože jsem se pořád cítila hrozně za ten jeho zlomený nos.

On si mého vnitřního boje všiml, a mlaskl nade mnou. ,,No tak! Koupila jsi mi na ten nos mraženou zeleninu, zaplatila taxíka a ještě jídlo. Nech mě tě odvézt."

Nakonec jsem tedy souhlasila a řekla mu, kde bydlí Clarksonovi.

Auto měl zaparkované kousek od toho obchodu, kde jsem ho praštila dveřmi od lednice. A že to bylo kurva auto!

Promiňte mi za to vyjádření, ale černému Range Roveru já prostě neodolám... A ten jeho měl úžasné sedačky potažené bílou koženkou. No zkrátka nádhera!

,,To ti ty covery tolik vynáší?" pozvednu obočí a stále zírám na to auto.

,,Když chceš, našetříš si na cokoliv." řekne s pobaveným úsměvem. Ani se mu nedivím. Já vidět sama sebe, tak se asi taky skácím smíchy.

Nasednu tedy na místo spolujezdce a jako v sedmém nebi zapadnu do sedačky.

,,Bože... To je krása." vzdychnu slastně a zapnu si pás. Když nasedá on, ještě přejíždím prstem po povrchu sedadla a nemůžu zakrýt, jak se mi na těle vytvoří husí kůže.

Když si toho všimne, s tichým smíchem se připoutá a nastartuje. ,,Koukám, že tuhle cestu si asi vážně užiješ."

,,Ani nevíš jak..." souhlasím s ním a naprosto se uvolním.