Školní výlet || n. h. ff ✔

7 - Blbec Daniel a plánovač Nick

Ťukání na dveře v okolním klidu znělo jako zahřmění. Není tedy divu, že jsem křikla zděšením a spadla z postele.

Někdo vešel do pokoje a pomohl mi zase na nohy.

,,Co tu proboha děláš tak protizákonného, že jsem tě tak vyděsil?" smál se pobaveně Greg.

,,Nic. Jen jsem byla zamyšlená." odvětím, a poupravím na sobě Nickovu bundu.

On ten kousek oblečení přejel zkoumavým pohledem. ,,Ty nosíš pánskou koženku?" divil se.

Já cítila, jak mi začaly hořet tváře, a hned jsem ze sebe bundu svlékla. ,,Není moje. Půjčil mi jí kamarád a já mu ji zapomněla vrátit." vysvětluji, ale beru to vyprávění dost oklikou. Nemusí vědět přeci to, že jsem si tu bundu od něj vlastně vynutila, no ne?

Bundu odložím na židli u psacího stolu a přecházím všude možně po pokoji ve snaze najít svoje věci na spaní.

,,Kamarád?" tázavě se ozval. ,,Já měl za to, že tu nikoho neznáš. Asi nemáš problém seznámit se, jak tak koukám. A to jsem zrovna v tomhle fandil spíš Danielovi."

,,To zas ne. Jakmile na mě promluví někdo cizí, celá se rozklepu a mám knedlík v krku. Jenže tohle bylo jiné... Zlomila jsem mu omylem nos, jela s ním do nemocnice a pak na jídlo. A tak jsme se holt nějak dali do řeči." svěřím mu další kus toho tragikomického příběhu, a za Boha nemůžu nají to blbý pyžamo!

On se začal smát, jenže já se mu nedivím. Jsem vážně nemehlo...

,,Holka, ty se fakt nezdáš!" směje se dál, div sotva popadá dech.

Mně se konečně podařilo najít své triko a kalhoty na spaní, a tak jsem ho vyhodila ven z pokoje s přáním dobré noci.

Jen co jsem zapadla do peřin po veškeré očistě, pohled mi ještě před zhasnutím lampičky padl na bundu přehozenou přes opěradlo židle.

Ne, neodolala jsem a vzala jí, na což jsem si jí dala pod hlavu a usínala obklopena tou krásnou voňavkou...

*****

To si takhle sedím u snídaně, přežvykuju toasty, a jakmile si kousek ode mě sedne Daniel, došlo mi, za jakých okolností jsme se vlastně potkali s Nickem, jehož bundu mám dnes opět na sobě, abych mu jí pak, samozřejmě, mohla vrátit a nezapomněla na to.

,,V kolik jsi včera přišel?" zajímám se hořce a nevěnuju mu ani pohled.

Jednak se mi zhnusil tím, že si evidentně hned první den, co tu jsme, užil s tou fiflenou, ale i tím, že i přesto že to je taková blbka, tak Nick vypadal dost sklesle, když jsme ty dva nachytali, jak si kupují ochranu.

,,Kolem deseti. Byl jsem u tý kočky od naproti a zrovna byl v tom nejlepším, když tam vtrhl nějakej maník a vyhodil mě. Asi její přítel." no, páni...

Tak teď u mě klesl ještě níž, než byl. A to že už předtím byl někde v úrovni Mariánského příkopu...

Naprosto se mi zvedl žaludek, a nechtělo se mi být poblíž Daniela už ani minutu navíc.

Zvedla jsem se proto od stolu, popadla svůj batoh a vyrazila ven na ulici, odkud jsem hodlala nějak najít cestu do školy. Což znamenalo, že se pravděpodobně ztratím...

*****

Jdu, jdu a jdu, hodina mi začíná za deset minut, a nemám ani ponětí, kudy tam mám dojít.

,,Jo, tak díky svojí tvrdohlavý palici hned druhý den bude učitel volat rodičům s tím, že jsem nepřišla do školy a vyhlásí celostátní pátrání. Skvělý..." odfrknu si, a otřesu se pod studeným větrem, co mě ovál.