Nechtěné kousnutí - beta

Kitsune

Z pohledu Stilese
Z chrámu jsme se rozhodli jít pěšky. Měl jsem však špatný pocit, jako by nás někdo pozoroval. Nogitsune v mém nitru byl taktéž nervózní, což se tomuhle zpropadenému liščímu duchovi moc nepodobalo.
Vyrvali ti tam jazyk, nebo co? Obvykle se mě snažíš svými kecy dovést k šílenství a teď mlčíš? Neodolal jsem. Musel jsem si rýpnout.
Zavři hubu, Stilesi, nebo nad tebou převezmu kontrolu a vrátím ti ji jen při úplňku, abych tě mohl vidět trpět! Zavrčel.
Potom se, ale uklidnil. Mám pocit, že nás někdo sleduje.
Přelétl jsem očima okolí. Pokud to říkal on, tak na tom něco bude.
„Děje se něco?" Zeptal se Scott.
„Nogitsune má pocit, že nás někdo sleduje.." Řekl jsem a nechal své oči zezlátnout. Vlčí oči vidí víc.
A pak jsem to uviděl. Nějaká osoba se skrývala v křoví nedaleko od nás.
Když uviděla, že ji vidím, vyskočila a mrštila po nás několik hvězdic. Vyhnul jsem se.
Zlom kai-ken. Vyzval mě Nogitsune.
Udělal jsem to tedy. Vzal jsem jeden z kai-kenů a zlomil jej. Okamžitě se objevili tři Oni a zatarasili mladé dívce cestu. Zasyčela.
„Proč jsi nás sledovala?" Zeptal jsem se.
„Ty hnusný démone! Jak se vůbec opovažuješ sem chodit!" Vrčela ona. „Celý klan Ma. Celá má rodina kvůli tobě zemřela!" Vrčela ona.
Promiň, Stilesi. To bude moje vina. Ozval se Nogicune.
Kolik rodin jsi vyvraždil? Zeptal jsem se.
Hodně.. Odpověděl tiše.
Povzdechl jsem si. To se dalo čekat.
„Jak jsi poznala, že to já jsem hostitelem temné kitsune?" Zeptal jsem se.
„Já jsem mořská kitsune. Vidím jeho auru, jak tě obklopuje." Zavrčela.
„Nechceme s tebou bojovat." Řekl jsem. „Klidně odvolám Oni. Vážně nemáme žádný špatný úmysl."
„Mně jsou tvoje úmysly úplně ukradené. Mně bude stačit, když zemřeš!" Zavrčela, tasila katanu a chtěla se vrhnout ke mně. Oni ji však zastavili.
Nech je, ať ji zabíjí. Bude to tak lepší. Ozval se Nogitsune.
„Odvolej je." Vyzvala mě Noshiko. „Dřív, než ji zabíjí."
Nevěděl jsem, co udělat.
Nogitsune.. Klan Ma.. Není ona..
Nechci se o tom bavit! Zařval Nogitsune.
Má něco společného s Takedou?
Něco jsem ti snad řekl. Vrčel Nogitsune.
Proč jsi dal kai-keny zrovna jemu? Zeptal jsem se.
To ti může být jedno! Byl už vážně naštvaný.
On je taky kitsune, že? Proto byl schopný je použít. Řekl jsem.
Všechno to do sebe začalo zapadat. Ta mladá dívka, kterou Nogitsune miloval - Aida - byla z klanu Ma. Takeda... Musel to být jejich bratr, nebo otec. Ta holka, myslím, že to byla její sestra, ale potřeboval jsem se ujistit.
„Byly jste si s Aidou hodně blízké, že?" Zeptal jsem se tiše.
Zároveň jsem naznačil Oni, aby se stáhli. Podívala se na mě.
„Jak se můžeš na něco takového vůbec ptát, ty stvůro! Vrahu!" Zakřičela. Začala se třást. Na zem dopadla první slza.
„Víš, že mi Takeda pomohl?" Zeptal jsem se.
„Otec by nikdy nic takového neudělal!" Zakřičela.
Takže otec, huh?
„Myslíš, že to Nogitsune udělal schválně?" Zeptal jsem se.
„Podřízl ji! Jako nějakého králíka!" Křičela.
„Ten nůž, ale nebyl mířen na ni." Řekl jsem.
„To není pravda!" Křičela ona.
„Nogitsune ji miloval." Řekl jsem.
„Lžeš!" Sesunula se k zemi.
„Nikdy by jí neublížil. Chtěl se zabít, potom, co se to stalo. Nikdy neměl možnost se s ní pořádně rozloučit. Žije s tou bolestí už stovky let. Stejně, jako vy." Řekl jsem.
„Ne.. Ne.. Ne.." Brečela.
„Ona byla ta, kdo daroval Nogitsune život." Řekl jsem.
Klekl jsem si k ní a začal jí odebírat bolest. Pustila katanu na zem a zabořila svou hlavu do mého ramene. Celým místem se roznášely její vzlyky nad mrtvou sestrou, kterou milovala...