Nechtěné kousnutí - beta

Možné oběti

Věděl jsem o dvou obětích pro Nemeton - Aida a Derek. Kdo, ale měl být tou třetí obětí? Scott? To v žádném případě. To jsem nehodlal dovolit. Lydia? Polkl jsem. Já na ni úplně zapomněl. Mohla všechny varovat. Mohla jim říct, co plánujeme, protože ona viděla ty, co brzy zemřou, což znamenalo.. Že už musela vidět mou alfu a Daracha.
„Do háje..“ Zasyčel jsem, když jsem dobíhal k veterině. Chvíli jsem držel ruku nad klikou. Váhal jsem. Bylo to nejbezpečnější místo. Zde jsme mohli být skrytí před Aidou, aspoň na nějakou dobu. Jak jim, ale vysvětlím oběti?
Stilesi, tohle je naše nejlepší možnost. Řekl Nogitsune.
Ne. Byla to ta nejhorší. Scott mi nikdy nedovolí zabít Dereka, i když mu vysvětlím naši dohodu.
„Co, když..“ Zašeptal jsem.
Hm? Ptal se on.
„Co, když se vzdám sebe?“ Zeptal jsem se.
Stilesi, co to meleš? Vyhrkl on.
„Dívej.. Zabijeme Jennifer, zabijeme Dereka.. Ty potom opustíš moje tělo a já zabiju sám sebe. A probuzení Nemetonu zajistí návrat věcí do přirozeného řádu, takže s sebou vezmeme i Aidu.“ Řekl jsem.
Hej.. Já.. Nechci přijít o tvoje tělo. Řekl on.
„Proč ne? Vždyť máš svoje. A je v dobrém stavu.“ Řekl jsem.
Idiote. Poslouchal jsi vůbec, když jsem ti říkal, proč jsem opustil svoje tělo?! Vrčel on.
„Oh.. Promiň..“ Řekl jsem tiše.
Jistě. Ta nemoc. Já na ni úplně zapomněl.
„Tím je, ale vyloučena možnost použití Nemetonu, jako zbraně. Jako vězení.“ Řekl jsem.
Ten druid by mohl něco vědět. Řekl Nogitsune.
„Pravda. Pokud někdo zná řešení na tuto zatracenou otázku, je to on..“ Řekl jsem a zaklepal na dveře.
Rozhlédl jsem se. Mohla být kdekoliv. Musela cítit Nogitsune. Přece jenom.. Milovali se. Ta svěcená voda ji nemohla zničit. Ani exorcismus jí neublížil.
Nikdo nešel. Zabušil jsem znovu.
Hej, Stilesi.. Dovol mi..
Nogitsune nade mnou převzal kontrolu, odhalil černé oči temné kitsune a zkoumal prostor za dveřmi.
„Už jdu!“ Ozvalo se zevnitř tlumené zavolání.
Netušil jsem, že Nogitsune dokáže něco takového. To bylo překvapení. Znovu se rozhlédl. A tam.. Mezi stromy.. Jsem si všiml..
Nogitsu..? Zašeptal jsem zděšeně.
„Hm?“ Ptal se.
Otočil jsem hlavu svého těla příslušným směrem a donutil ho zaměřit svůj pohled na pohyb vzadu.
Je to..? Vydechl jsem.
„Sakra..“ Zasyčel Nogitsune a znovu zabušil na dveře. Byli jsme v háji.
„No jo. Hoří snad?“ Zamručel Deaton, když otevřel dveře.
Nogitsune se rychle protáhl kolem něj a dveře prudce přibouchl. Položil na ně ruku a zamkl je. Začal něco mumlat japonsky a brzy jsem uviděl, jak se na zemi vytvořila čára světelných znaků a pak zmizela. Něco silně vrazilo do dveří z druhé strany. Pak znovu a znovu.
„Ty pečetě nevydrží dlouho.“ Řekl Nogitsune. „Nemáte tu náhodou svatý olej?“
„Mám, ale.. Proč se na něco takového ptáš, Stilesi? Nebo spíš Nogitsune?“ Mračil se Deaton.
„Já.. Mám své důvody.“ Řekl Nogitsune.
Ozvala se další rána zvenčí.
„Dívej.. Všechno ti vysvětlím, ale jestli si chceš zachránit kůži, tak to prostě udělej!“ Vybuchl.
Byl nervózní. A já taky. Ona byla silná.
Deaton vzal karafu s olejem a polil zem přede dveřmi. Bušení utichlo. Cítil jsem, jak si Nogitsune oddechl. Pomalu se svezl k zemi.
„Tak povídej.“ Vyzval ho Deaton.
„Ne, dokud tu nebudou Scott a Derek. Tohle by měli slyšet i oni.“ Řekl Nogitsune. „Pokud nechtějí zemřít..“