Nechtěné kousnutí - beta

Dobrá tedy..

Mezi mnou a ním se rozhostilo úplné ticho. Usmíval jsem se. On položil krále, já, ale měl eso.
Ten rituál jsem znal zpaměti. Věděl jsem, co je k tomu potřeba.
Jeho myslí začaly probleskovat vzpomínky. Horká léta v Japonsku. Kruté zimy i nádherné podzimní a jarní období. Všechno bylo pro něj ještě hezčí, jelikož byl s ní.
Dny předtím, než se z něj stal vrah. Než se z něj stal pomstychtivý duch. Démon. Jasně jsem cítil, že to byly nejkrásnější dny jeho života.
Váhal. Věděl, že to, co ten rituál přivede zpět do světa živých, vůbec nemusí být Aida. I já jsem to věděl. Přece jen.. Byla mrtvá víc, jak sto let. Což mě donutilo přemýšlet nad tím, jak její otec může pořád vypadat tak dobře. Byl nesmrtelný? Jak to udělal?
„Stal se z něj duch. A stejně tak z jeho potomků.“ Odpověděl tiše Nogitsune na moje myšlenky. „Kdyby Aida žila.. Stala by se také duchem.“
„Může žít. Stačí, když řekneš ano.“ Lákal jsem lišku.
Jeho mysl jako by se zmenšovala. Měl strach. Nevěděl, co udělat. Konečně nevěděl co udělat!!
„Ale no tak, Nogitsu.. Čím vším jsme si spolu prošli...? Navíc teď máš i své kai keny zpátky. To se vážně bojíš ducha?“ Zeptal jsem se.
„Není to jen tak ledajaký duch, o kterém tady mluvíme. Je to dívka, která se pro mě obětovala.“ Řekl on.
„A skončila jako tvoje oběť.“ Konstatoval jsem.
„Chtěla mi pomoct.“ Řekl on tiše.
Zdálo se, že tohle téma pro něj bylo velmi citlivé.
„Hale nebo Aida.“ Řekl jsem rozhodně.
Chtěl Dereka mrtvého? Musel nést následky v podobě oživené Aidy. Nechtěl se setkat s mrtvými? Musel nechat Dereka plavat. Měl jsem ho pěkně lapeného v koutku.
„No tak, Nogitsune. Porazili jsme dokonce i Anuk-Ite a toho se báli všichni kolem. Zvládneme i Aidu.“ Řekl jsem.
„Dobrá tedy..“ Řekl tiše.
„Cože?“ Zamrkal jsem.
„Dobrá tedy. Udělám to.“ Řekl. „Vrátíme zpět Aidu.“
Usmál jsem se, převzal kontrolu nad svým tělem a teleportoval nás pryč od Jennifer. Zdálo se, že nás v nejbližší době čeká další cesta do Japonska. Byl jsem tomu rád, i když jsem tušil, že z toho budou problémy. A taky, že byly. A pořádné...