Nechtěné kousnutí - beta

Podmínka

Moje slova se k němu nedostala. Pokoušel jsem se získat zpět kontrolu nad svým tělem. Viděl jsem, jak sebou cukl, když jsem se pokusil probudit svou vlčí stránku. Nelíbilo se mu to.
Usmál jsem se. To byla moje šance.
„O co se jako pokoušíš?“ Zeptal se.
Stál naproti mě ve Rhysově podobě a mračil se.
„Zkus hádat.“ Řekl jsem a zařval. V odrazu jeho očí moje oči nabraly ohnivou barvu. Četl jsem legendy. Stejně, jako existovala práva alfa, existovala i práva beta. Svým způsobem byla práva beta silnější, než obyčejná alfa. Byl to ochránce alfy, bojovník, stopař, léčitel, který dokázal svou životní energií léčit alfu i ostatní bety. Stejně, jako nebyl znám rozsah síly pravého alfy, nebyl znám ani rozsah síly pravé bety.
„Ty malý..“ Zasyčel Nogitsune.
Nechal jsem vyklouznout drápy ven a skočil po něm.
Cítil jsem, jak pohybuje s mým tělem. Šel spolu s Jennifer zpět do Beacon Hills. Až teď mi došlo, jak neuvěřitelně silný byl, když dokázal ovládat moje tělo tam venku a zároveň bojovat se mnou tady uvnitř.
„Jsi si jistý, že tohle chceš, Stilesi?“ Ptal se se zvláštním úsměvem. „Že se chceš řídit alfou, která o tebe vlastně ani nestojí? Co pro tebe za dobu co jsi jeho beta udělal, hm?“
„Zavři hubu!“ Zakřičel jsem a pokoušel se dostat ho do pozice, ve které bych nad ním mohl převzít kontrolu. Tentokrát to nebyl boj ve hře Go. Tentokrát to byl fyzický boj na psychické úrovni. Díky Derekově daru jsem mohl získat výhodu.
„Dávám ti možnost zbavit se lovců bez velké námahy a ty ji chceš odmítnout?!“ Vrčel.
„Máš postranní úmysly!“ Křičel jsem.
„Chceš její pomoc? Dej jí svou alfu!“ Vrčel.
„A mám se stát omegou?! Nikdy!“ Křičel jsem.
„Můžeš přejít do jiné smečky! Smečky Scotta McCalla!“ Řekl on.
Přestal jsem s ním bojovat a zadíval se na něj. Byla pravda, že Scott byl můj nejlepší přítel, neměl jsem však tušení, co by se stalo, kdyby mě viděl zabít Dereka. Možná by mě označil za vraha a nechtěl by se mnou nic mít.
„Hej Nogitsu..“ Začal jsem. „Řeknu ano, ale jen pod jednou podmínkou...“
„Jakou?“ Zeptal se on.
Usmál jsem se. Chce hrát špinavou hru? Udělejme ji zajímavější..
„Kdysi dávno jsem našel jeden zakázaný rituál... Sloužící k oživení mrtvých milovaných..“ Řekl jsem.
„Co chceš dělat?“ Zeptal se on.
V jeho hlase proběhla vlna emocí. Těžko říct, jestli to byla zvědavost, strach, nebo radost.. Byla to směs.
„Zabiju Dereka Halea.. Pokud mi dovolíš ji oživit a budeš čelit následkům...“ Řekl jsem.
V mé mysli bylo najednou úplné ticho, jelikož i zatracená kitsune měla strach z toho, co se stane, pokud provedu ten rituál.
„Budeš čelit Takedově dceři.. Své lásce..“ Bylo to zlomyslné a já cítil, jak se v jeho mysli objevila obří bolest a pocit viny. A přesně to jsem potřeboval.
„Budeš čelit Aidě...“