Vodní drakobijec

pokus

,,Neeeeeee!" Zaječela jsem a rozběhla se proti mříži. Na rukou rudé koule vody. V poslední vteřině mi došlo, že to nemá cenu a pouze dostanu ránu. Jenže mřížbse pod moc silou rozpadla a já si prorazil cestu ven. Teď jsem stála proti tomu muži. Jenže mezi námi byl Natsu. Pohles měl stočený stále na místo, kde jsem byla předtím.
,,Ty zrůdo!" Zařvala jsem na muže a rozběhla se proti němu. On jen kývl. A přesně v tu chvíli, kdy jsem běžela kolem Natsua, dostala jsem ránu do zad a něčí váha mě přišpendlila k zemi.
,,Aquo!" Zaječela Meli spolu se Stingem.
,,Natsu-san!" Vypíska Wendy. Moc pozdě jsem si uvědomila, že to Natsu mě srazil k zemi. Vrtěla jsem se, ale ani to s ním nehnulo. Chytil mi ruce, dal mi je za záda a hrubě mě přiměl kleknout si.
,,Má milá, asi ti to nedošlo. Váš milovaný ohnivý je na mé straně. Poslouchá mé rozkazy. Nemá vlastní mysl." Usmal se na mě muž. Snažila jsem se pořád Natsuovi vytrhnout, ale marně.
,,Co jste vůbec zač?" Vyprskala jsem ze sebe.
,,Já se nepředstavil? Jsem Detlaf. Víc nepotřebujete vědět." Zazubil se na mě. Zkusila jsem se znovu vytrhnout, nic. Natsu mě držel jednou rukou za obě moje a druhou měl položenou na mém rameni a držel mě při zemi.
,,Chlapci, vemte naše milé dámy do laboratoře." Ozval se Detlaf a odešel ze dveří. Natsu mě zvedl a strkal za ním. Ti chlapy šli opačným směrem. Já slyšela, jen jekot holek a řvaní kluků. A rány elektřinou. Já se nemohla ani otočit. Natsu jako by každým krokem zesiloval stisk, až jsem ztrácela cit v dlaních. Detlaf šel asi deset kroků před námi.
,,Natsu?" Zašeptala jsem mu. Trochu jsem pootočila hlavu a zadívala se mu do očí. Ani se na mě nepodíval, koukal před nás na cestu.
,,Natsu to jsem já Aqua." Zkusila jsem znovu. Jen nepatrný pohyb, sotva zřetelný. Cukl mu koutek oka. Pak mě přiměl otočit se zpět.
Za námi se ozýval vzlikot.
,,To bude dobré." Řekla jsem.
,,Ale jistě že bude." Odpověděl mi Detlaf.
,,S vámi se nebavím!" Vyprskla jsem.
,,To nevadí má milá." Prohlásil aniž by se otočil. Prošli jsme kolem dveří, kde jsme se schovávali. A šli někam dál. Zavedly nás do velké místnosti s obrovským strojem. Dostala jsem strach.
,,Dej ji támhle a hlídej ji." Oznámil Detlaf a přešel k nějakému panelu. Natsu mě tlačil opačným směrem a tam mě přivázal k židly.
,,Natsu prosím!" Prosila jsem znovu. Tentokrát se zarazil a zůstal koukat na svou šálu.
,,Ano, ta je tvá, Natsu." Zkoušela jsem toho využít. Mrkl a zase to byl ten bezcitný robot. Stoupl si vedle mě a čekal.
Dveřmi zrovna přitahly Wendy a Mel. Začala jsem se kroutit. Tohle přece nemůže.
,,Kterou začneme?" Uslyšela jsem Detlafa. Pohledem jsem zavadila o Meli. Povzbudive se na mě usmála.
,,Ji!"
Chlap co držel Meli, ji odtáhl a zavřel do průhledné kopule. Mohla tam i stát, ale na to nejspíš neměla sílu. Padla jak hruška a zůstala ležet. Detlat sw objevil v mém rozném poli.
,, A teď se, má milá dívej." Usmál se na mě a zmáčkl něco na ovládacím panelu.
Z otvorů v podlaze, kolem Meli, se začaly vynořovat černé hadice. Na jejich koncích se něco lesklo. Musela jsem zamžourat, aby viděla. Pak mi to došlo. Byly to jehli. Než jsem stačila zaječet nebo cokoliv udělat, zabodli se Mel do kůže. Na rukou, nohou i krku. Začala jsem brečet, a nebyla jsem sama. Wendy se rozbrečela ještě víc a zhroutila se muži do náruče. Meli ani nekřičela. Jen se jí lesky oči a pohled nespouštěla ze mě.
,,Ne...ne." opakovala furt.
,,Vy hajzle!" Brečela jsem a ječela zároven na Detlafa. Ten se jen smál.
,,Už tě to zlomilo?" Zavřískal. Pak se Mel zadrhla. Cukla sebou a padla ji hlava. Vykuleně jsem ji pozorovala. Prosím to ne! Hadice se odpojili a Mel spadla na podlahu.
,,Co si to..." Ječela jsem, ale zarazilo mě Meliino tělo. Cukla rukou a vstala.
,,Pojď ke mě." Řekl s klidem Detlaf. Mel se na něj otočila. Nějaký chlap otevřel dveře a Mel vyšla ven.
,,Skvěle, máme dalšího." Řekl Detlaf, když se Mel postavila před něj.
,,Běz pohlídat tu svoji kamarádku, a jesťe před tím hoď tu malou dovnitř." A ukázal na kopuli.
,,Ne!" Zavrčela jsem a snažila se vyškubnout z provazů. Tím jsem upoutala Natsuovu pozornost. Chytl mě za ruku a přišpendlil zpět. Mel chytila bezvládnou Wendy a bez sebemenšího náznaku citu ji hodila do kopule. Wendy se svezla po zemi, pak se zvedla a začala bušit do skla.
,,Nechte ji být!" Řvala jsem a dokonce se mi podařilo přetrhnout provazy. Jenže mě chytli už dva páry rukou. Mel i Natsu mě drželi aby měla výhled na tu stvůru.
,,Už se nám to začíná vyvýjet." Usmál se Detlaf a stustil to znovu. Celý proces se opakoval. Akorát to teď doprovázel řev jak Wendy tak můj.
Když Wendy stála před ním, už to nebyla Wendy. Brečela jsem a nebýt těch dvou, ležela bych na zemi. To se nemělo stát.
,,Už vypadá líp. Přiveď te je." Slyšela jsem někde v povzdálí.
,,Nevypadá, že by vnímala. Strčte tam jeho!" Znovu někde vzadu.
,,Hotovo, dobře toho posledního!" Musíš začít vnímat! Křičela jsem na sebe!
,,Aquo!" Zaslechla jsem slabě. To se mi jen zdá.
,,Aquo!" Znělo silněji. To se mi nemůže zdát.
,,Aquo! No tak!" V tu chvíli jsem zaostřila. Vedle Wendy teď stál i Rogue. A v kopuli byl Sting. Mrkla jsem abych lépe viděla. Klečel nejblíže ke mě. A upřeně mě sledoval.
,,Aquo, nevzdávej to. Musíš nás zachránit! Já ti věřím. A ještě něco.... Miluju tě!" A v tu chvíli se mu do těla zabodly jehli.
Při těch slovech jsem si vzpoměla na ten rok u Sabetooth. Nemohla jsem si ztěžovat. Starali se tam o mě pěkně. Sring mě měl rád, má mě rád. A teď mi všechny mé milované někdo bere. Nedaruju mu to. Cítila jsem jak mi hoří tváře. Co to je? Vnímala jsem zvláštní šimrání na rukou, ramenou a pod očima. Všimla jsem si jak Mel a Natsu povolili sevření. Využila jsem toho a odmrštila je od sebe dál. Padly v bezvědomí na zem. Detlaf k sobě zavolal svoje gorily. Ucítila jsem kolem sebe vodu. Vařicí vodu. Mě ale jen příjemě hřála.
,,Za tohle zaplatíš!" Zařvala jsem a rozběhla se proti nim.