Vodní drakobijec

Konec?

Ahoj, takže už se blížíme ke konci, jsem ráda zejste vydrželi a ještě se prokousete na úplný konec. Jsem ráda že to někdo četl a že první série měla takový úspěch. Takže čtěte a mějte se.... 😍

Stojím u okna a sleduju lidi co chodí po městě. Už skoro měsíc jsem nevystrčila paty ven. První týden za mnou kamarádi chodili. Snažili se semnou mluvit ale marně. Tři dny zpět jsem přestala jíst. Nechutná mi to. Dearth už že mě šílí. Furt poslouchám, jak mám dbát na své zdraví. Zrovna teď sedí v křesle a rozmlouvá mi ať sním co uvařil. Nechci, nemám chuť ani náladu.
Když si konečně člověk myslí, že bude vše v pořádku, objeví se amnestie u druhého člověka. Nepamatuje si mě. Vůbec. Jako by mě nikdy nepoznal.
Co se dělo potom všem?
Zjistili jsme že tak dívka co se objevila místo Detlafa se jmenuje Fay. Prý byla v nemocnici a umírala. Poslední co slyšela bylo že ji ztrácí. Pak si pamatovala jen záblesk a probudila se u nás. Ujali se jí Sebatooth. Podle toho co říkala Lucy se sbližila se Stingem. Přeji mu to. Vážně. Zaslouží si štěstí. I oni tu za mnou byly. I Rogue s Froshem a Lectorem. Jasně že i Mel. Ale já si nechtěla povídat. U toho okna jsem i spala.
,,Měla by si něco sníst." začal znovu Dearth. Když už jsem mu chtěla něco odseknout, ozval se další hlas.
,,Má pravdu, prý si pořádně nejedla tři dny." při tom hlase jsem ztuhla a premlouvala se otočit.
Proč je tu? Že by si vzpomněl? Při té představě jsem se prudce otočila, až mi křuplo za krkem a já spadla z parapetů. Vrhnul se ke mě a klek si.
,,Si v pořádku?" vylekal se. Prohmatla jsem si krk a koukla na něj. Sledoval mě stejně jako předtím, takže si mě nepamatuje stále.
,,Jasně jsem." vyhrlila jsem rychle, když mi doslo že na mě civí a čeká na odpověď. Pomohl mi vstát a ukázal na křeslo.
,,Erza s Lucy mě sem poslaly, že prý tě donutím jíst. Nevím jak ale nenechám tě padnout hlady." vysvětlil moji nevyřčenou otázku. Když už jsem seděla podal mi talíř a příbor.
,,Teď jež." nákaza mi s úsměvem. A já jak omámená poslechla. Během toho mi vyprávěl co se zatím děje v cechu. Jak Gray vyváděl, když Juvia odešla na misi sama. Že Lucy o mě má takový strach, že už si nevšímá Lokyho, který je z toho celý špatný. Prý se na mě všichni těší. A já tu sedím jak hromádka neštěstí a nic nedělám.
,,Děkuji že si přišel." bylo jediné co jsem řekla. Už stál ve dveřích.
,,Alespon nějaká slova." usmál se. ,,moc jsem toho neudělal, ale asi to pomohlo. Prosím přijď brzy za námi." a s tímhle odešel. Koukala jsem na ty dveře ještě dlouho poté.
A pak jako by mě zasáhl blesk. Dearth vyletěl do vzduchu. Začal se radovat, když viděl že balím kufr.
,,Jupí jedeme na misi. Tak to si zabalím taky." jásal.
,,Na misi nejedeme." zarazila jsem ho. Zasekl se v pohybu a otočil se na mě.
,,A kam tedy jedeme?" nerozuměl mi.
,,Musim odtud pryč. Nemůžu takhle dál." sekla jsem se abych spolkla ten knedlík v krku. ,,ale nechci aby si odcházel od své rodiny. Zůstaň tu." vzlikla jsem. Dearth na mě koukal jako na ducha. Pak se rozbrečel a vletěl mi do náruče.
,,Ty si se zbláznila přeci tě nenechám odejít samotnou. Kam jdeš ty tam jdu já. Jestli tu nejsi šťastná, tak odjedeme oba!" plakal. Skácela jsem se na podlahu a objala ho. Milovala jsem ho. Miluji.
Pak už naše balení probíhalo v tichosti. Dearth nijak neprotestoval, věděl že je to mé definitivní rozhodnutí. Netrvalo dlouho a už jsme mířili na nádraží. Odhlásila jsem nas z bytu a mohlo se vyrazit vstříc novému životu. Už čekáme na vlak.
,,Aquo?" zeptal se Dearth. Jen jsem se na něj otočila.
,,Chtěl bych se rozloučit s ostatními." posmutnel. To mě zarazilo, nechtěla jsem aby sem někdo šel a rozmlouval mi to. Koukla jsem na hodiny.
,,Dobře, ale budeš muset doletět vlak." řekla jsem.
,,Žádný problém." řekl se zdvyženým palcem. Po chvíli odletěl. Seděla jsem tam asi deset minut, když už jsem zahlédla kouř. Dobře. Dearth nejspíš teprve doletěl do cechu. Vlak zastavil, rychle jsem zalezl dovnitř a rovnou do prázdného kupé. Chvíli na to se vlak rozjel. Oddechla jsem si. Takhle to bude nejlepší. Už zase se mi spustili slzy.
Trvalo skoro celou věčnost než proletěl oknem Dearth a sedl si naproti mě.
,,To bylo dlouhé loučení." řekla jsem a utrpěla si zbytky slz. Dearth kývl, bylo na něm vidět že taky brečel. Zahleděla jsem se z okna. Bude mi to tu chybět. Chtěla jsem se nechat ukolebat ke spánku, když tu vlak začal prudce brzdit. Co to? Vlak spomaloval až zastavil úplně. V koukla jsem ven z okna, stáli jsme uprostřed pole. Všude roztla jen tráva, takže jeho jasně růžové vlasy svítily na dálku. Promnula jsem si oči jestli dobře vidím. A opravdu stal tam. Než jsem se vzpamatovala tahal mě Dearth ven. Sešla jsem schody a Natsu ke mě vyběhl.
,,Nečekal.... jsem.... že odjedeš..... Myslel jsem že přijdeš do cechu. " funěl zadýchaně. Nějak jsem ho nechápala.
,,Ty si zastavil ten vlak?" zajímalo mě.
,,Jo a jen kvůli tobě." ozvalo se nad námi a já si až teď všimla že je tam i Happy.
,,Ale proč?" zarazila jsem se.
,, Snad sis nemyslela že tě nechám jen tak odejít!" vyhrkl Natsu. Cože?
,,Co? Proč bys to dělal, vždyť ani nevíš kdo jsem!" rozbrecela jsem se znovu a padla na kolena. Pak jsem ucítila něčí ruce na ramenou a vzhledla jsem. Natsu si mě měřil pohledem a usmíval se.
,,Ale vím. Jsi moje Aqua, a zkazila si mi překvapení." zasmál se. Zírala jsem na něj jak na dub. Já to nechápu.
,,Ja to nechápu." řekla jsem už nahlas.
,,Pamatuju si tě. Celou dobu, jenže se mi vyrojil v hlavě nápad, a tak jsem udělal tohle." řekl vážně.
,,Takže ty sis že mě celou dobu jen utahoval!" nasupila jsem se.
,,Promin to jsem nechtěl, ale věř mi, že až uvidíš co jsem přichystal, nebudeš se zlobit." s těmi slovy se zvednul a natáhl ke mě ruku.
,,Věříš mi?" zaptal se znovu. Zařazené jsem na něj koukala. Takže ví kdo jsem a má pro mě nějaké překvapení?
Zmateně jsem kývla a vložila svoji ruku do té jeho.