Vodní drakobijec

Dračí Síla

Natsu šel proti mě s ohnivý i pěstmi. Jeho pohled byl prázdný a zvláštní. Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo mi neměl jak pomoc. Jenže tohle já nezvládnu. Padla jsem před ním na kolena a zakryla si obličej rukama.
,,Promiň Natsu, je mi to tak líto. Neměla jsem odcházet. Nebo se alespoň vrátit dřív. Jenže já se bála. Bála jsem se že už mě nebudete chtít." brečela jsem a čekala ránu. Ale ta nepřicházela. Zvedla jsem hlavu a zjistila že Natsu běžel pomoc Detlafovi. Rychle jsem se vzpamatovala a vyběhla za nimi. Detlaf stál proti Mistrovi a z jedné strany ho chránil Rogue a z druhé Natsu.
,,Nevím proč si to dělal a je mi to jedno, že ubližuješ mím dětem, za to zaplatíš." říkal zrovna Mistr. Ve stejnou chvíli jako já k němu přiběhla i Erza, Mira a Lucy.
,,Mistře nechte to na nás." řekla Erza a postavila se před něj. Bez varování na ni zaútočil Natsu. Já se vzchopila a sundala ho z ní proudem vody. Narazil o stěnu, ale hned se začal zvedat.
,,Říkáš děti. Já mám děti taky, dělám to abych je zase mohl vidět." vykřikl Detlaf. Chtěla jsem se na něj s Lucy vrhnout ale cestu mi zastoupí Gajjel a Sting.
,,Stingu, to jsem já. Vždyť si byl vzhůru." zaúpěla jsem, když sem viděla jeho prázdný pohled.
,,zacal dělat problémy když si utekla, tak jsem ho podrobil dalším zkouškám a vypadá to že už to není ten kluk." zasmál se Detlaf. Ke Stingovi se přidal i Natsu. K nám Erza s Mirou.
,,Přijde mi, že si střed zájmu těch dvou chlapců."
,,jak jste na to přišel?" zarazila jsem se.
,,Jsi Aqua ne? Oba křičeli tvé jméno, když je pohlcoval můj stoj." zasmál se.
Uz jsem nemohla. On se opravdu smál když říkal že trpěli! Chci ho zničit. Cítim vztek.
Začalo mě šimrat na rukou a na tvářích. A pak se mi zatmělo před oči. Cítila jsem jak mi kolena dopadla na zem.
,,Aquo! No páni.." slyšela jsem jakoby z dálky. Snažila jsem se otevřít oči. Civela jsem do země. Nebo spíš do vody. Z mého těle vytékala voda. Zahlédla jsem svůj odraz. Pod očima na celých tvářích jsem měla šupiny. Dračí. Byly modré, akorat pod mím pravým okem jsem zahlédla rudé šupiny. Měla jsem je i na rukou. Táhly se mi od ramen až ke konečkům prstů. Byla jsem pokryta modrými a červenými šupinami. Pak mi to došlo.
,,Dračí síla." ozvala se Lucy. Já se otočila na Stinga a Natsua.
,,Mrzí mě to." a k mému překvapení mi stačila jedna rána a oba leželi na zemi.
,,Teď za všechno zaplatíš." civěla jsem na Detlafa. Ten se bál. A pak padl na zem.
,,Prosim, nech mě být, jen jsem se chtěl vrátit ke své rodině." on brečel? Ležel na zemi a vzlykal.  Sichni jsme stáli na místě. Nikdo se na nic nemohl. Cítila jsem Jam mi šupiny zmizeli. Rozhlédla jsem se. Moc lidí z Detlafovi strany už nestálo. Drakobijci postavali kolem něj a čekali. Mistr si všiml mého tázavého pohledu a kývl.
,,Ja vím jak ti pomoct, a bez násilí." přešla jsem k Detlafovi a klekla si k němu. On zvedl hlavu a podíval se na mě uplakanýma oči.
,,Vážně?" zalkl se. Kývla jsem.
,,Prosím řekni mi jak." chytli se mé nabízené ruky a postavil se.
,,Stačilo slušně požádat. Akorát to bude mít jeden háček. Musíš se s někým vyměnit. S někým že tvého světa. Musí místo tebe sem k nám." začala jsem vysvětlovat.
,,Ale to nemůžu udělat. Nemůžu sem někoho poslat za sebe." zhrozil se.
,,Přesně to jsem čekala." usmála jsem se. ,,můžeme to udělat takhle." a přiklonila jsem se k němu a začala mu šeptat. Po mém dialogu se odtáhl a s úsměvem kývl.
,,Stoupnětr si do kruhu." řekl a drakobijci tak udělali. Já si sla stoupnout mezi Natsua a Meli.
,,Počkej a jak se změníme zpět?" zarazila jsem se.
,,Zničte ten stoj." řekl jen s klidem. Kývla jsem. Detlaf zvedl ruce ke stropu a zavřel oči.
,,Děkuji vám." a stím jsme na něj všichni použili dračí sílu. Sálem se protáhlo bílé světlo a zafoukal silný vítr. Při tom všem jsem zahlédla jak naše síla zasáhla i stroj a ten vybouchnul. Zahlédla jsem se na místo kde byl předtím Detlaf, dopadlo tam něčí tělo a zůstalo nehybně ležet. Proti sobě jsem videla Stinga. Jak se mu projasňuje pohled. Zamrkal a rozhlédl se.
,,Aqua tys to dokázala zajásal. Rogue vedle něj se probudil taky. Wendy, Gajjel, Meli. Všichni byly zmatení a rozhlížel se kolem sebe. Z levé stany jsem uslyšela žuchnutí na zem. Na nic jsem nečekala a vyběhla k němu.
Nedýchal.
,,Natsu!" zaječela jsem a vzala si jeho hlavu do klína. První k nám doběhla Wendy a zkusila svoji uzdravovací moc. Přidala se k ní Chelia. Všichni se kolem nás shlukli.
,,Co se stalo? Vždyť tam nic takového nebylo." vzlykala jsem. Dostala se ke mě Levy.
,,Bylo tam že někoho to může stát život. Myslela jsem že to víš." řekla mi. Taky plakala.
,,Natsu ty ale nesmíš umřít. Ne teď když jsem tě konečně našla." skoro jsem řvala. Wendy přestala.
,,Nic mu to nedělá." mluvila přes slzy. Ne. Ne. Ne.
Takhle to přece nesmí skončit.
,,Co to... Kde to jsem?" ozvalo se od někud. Dav se rozestoupil a já se rovnou zahleděla na siluetu.
,,Jsi ve světě magie." řekla jsem a snažila potlačit slzy.
,,Cože? Vždyť jsem umírala, to je nebe?" díval se dívka. Levy k ní přešla a kouzlem ji uspala. Sleja jsem pohledem k Natsuově tváří. Vypadal že spí.
Znovu jsem se rozbrečela. On mě tu nechal.
Držela jsem ho a nechtěla ho pustit. Odmítala jsem to. Nechali mě.
Sedela jsem s hlavou sklopenou nad Natsuovím tělem a stále ho máčela slzami. Poslouchala jsem jak ostatní odchází. Jak zůstávají jen Fairy tail.
Fairy tail bez Natsua. Zase jsem začala nanovo.
Asi jsem dokonce v té poloze musela usnout, protože mi přes  zavřená víčka začalo něco svítit. Už jsem chtěla někoho okřiknout ať mě nechá ještě chvíli spát když mi doslo co se stalo. Prudce jsem otevřela oči a musela uskocit dozadu. Chvíli jsem nic neviděla.
,,Co se děje!?" slyšela jsem kolem sebe. Když jsem konečně zaostřila, viděla jsem co tak jasně září. Byl to Natsu. Nebo spíš jeho hrudník. A nejspíš jak to rychle začalo tak i rychle skončilo.
Vzpamatovala jsem se a rychle k němu připlazila zpět. Ležel nehnutě. A pak najednou....
,,Eeee.... Hmm." jeho tvář se zkřivila bolesti, ale otevřel oči.
,,Natsu!!!" vyjela jsem a skočila mu kolem krku. Všichni co tu zůstali se k nám vrhli. Natsu se posadil a stále mě držel kolem těla. Pak mi došlo.... Rychle jsem se dotáhla a začervenala se.
,,Promiň." spitla jsem jen.
,,To je dobrý." řekl chraplavě a bez známky emoce.
,,Lidi!" rozzářil se když viděl Lucy a ostatní.
,,Natsu si v pořádku." všichni ho postupně objímaly. Nakonec se zastavil u mě.
,,To jsi ty." řekl mi. Já na něj koukala jak na boha.
,,Hrozně si mi chyběl." zkusila jsem.
,,To mi lichotí." řekl jen. Nechápala jsem.
,,Promin jestli jsem tě nějak urazil, je pěkně že mi holka jako ty říká že jsem ji chyběl. Ale o to víc je mi trapně že nevím kdo si." při téhle slovech se zazubil. Mě se v tu chvíli rozpadl svět.