Vodní drakobijec

konečně venku

Tak jsem zase něco napsala a tentokrát i něco nakreslil, doufám že jsem tu někdo zůstal a zatím se vám to líbí. Takže se na to rovnou vrhnete a hlaste názory. Papa 😘
Detlaf odešel z místnosti a drakobijce nechal odejít do společné ložnice. Každý si tam zalezl do postele a ležel. Vodní drakobijec ale nezavřel oči. Civěl do stropu a přemýšlel. Může se pohnout? Může něco říct? Netrvalo dlouho a světelný drakobijec rozhodl za ni. Vstal a přešel k ní.
,,Jsi to ty viď? Neovládl tě?" Zašeptal ji u ucha.
,,Ne, jak si to věděl?" Zeptala se nazpět.
,,Na nic se neptej, chci aby ses sebrala a utekla odsud. A přivedla pomoc." Neodpověděl. Zvedla se na posteli, a podívala se mu líp do očí, co jí tma dovolovala.
,,Já vás tu nenechám!" Zasyčela.
,,Ale necháš, jinak by to jsme to tu nezvládly, potřebujeme posily. Jak ze Sabetooth tak z Fairy tail. Mě nikdo podezřívat nebude, ale ty utečeš ještě dnes." Vysvětlil jí.
,,Ale kdo se postará o ně?" Vyhrkla na oplátku.
,,Já, budou v bezpečí. Pojď!" A už ji táhl z pokoje. Dostali se nepozorovaně až k otvoru ve zdi.
,,Běž a vůbec se nezkoušej vracet!" Varoval ji, ,,už nehlídají, nemají k tomu důvod." Doplnil ještě. Ani nečekal na její řeči. Otevřel průchod a strčil ji dovnitř.
,,Běž a přiveď pomoc!" Znělo ještě a Aqua se ocitla ve tmě.

Nechala jsem rozzářit vodu. Stála jsem ve velké jeskyni s malbami. Měla jsem hned utíkat ven, ale něco mi říkalo, že tu mám chvíli zůstat.
Očima jsem bloudila po okolí. Sledovala každou malbu a každý malý detail. Našla jsem jak pomocí drakobijců dosáhnout obrovské moci. I návod na ten hrozný stroj. Přišlo mi že jsem tam jen krátce, když jsem zaslechla jak se někdo blíží. Rychle jsem se schovala a čekala. Z otvoru vyšli čtyři chlapy, a mlčky prošli kolem mě a mířili ven. Vyšla jsem až když jsem měla jistotu. Ještě jsem tam zůstala. Furt mi něco nesedělo. Prolezla jsem každý kout. A po až nekonečné době mě to trklo. Vyběhla jsem z opačného konce k to velkému kameni. Z jedné strany byl zvláštně plochý. Vypadal jako by se na něm matka příroda hodně vyřádila. Klekla jsem si k němu a porozovala ho. Rukou jsem hmatala a nakonec našla co hledám.
Malé zrnko se posunulo a do kamene se vyrilo písmo.
,,To snad ne!" Vyhrkla jsem. Rychle jsem se zvedla a pelášila pryč.

Zastavila jsem se a pořádný kus od jeskyně. Perfektně schovaná v lese. Musela jsem sebou sekanou do křoví a pořádně dýchat, nemohla jsem popadnout dech. Do dlouhé době jsem se rozutekla k městu. Tam jsem se zastavila u zadavatele mise a poprosila ho zálohu a rychle vyrazila na vlak.
Zalezla jsem do jednoho kupé a rychle poprosila obsluhu, jestli by mě mohl upozorornit až se budeme blížit k Magnolii. Kývl a já zalezla. Myslím že jsem odpadla ještě dřív než se vlak rozjel.
Po až krátké době mě pan probudil,že přijíždíme k mému cíli.
Rychle jsem se probrala a čekala až vlak zastaví. I v tak krátké chvíli se mi udělalo nevolno. Vlak zastavil a já se vypotacela ven. Musela jsem se trochu rozdýchat.
,,Aquo?" ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila.
,,Levy!" vyjekla jsem a skočila ji kolem krku.
,,Aquo co se stalo, kde jsou ostatní?" huhlala mi do krku.
,,Musime do cechu, potřebujeme pomoc!" chrlila jsem ze sebe.
,,Dobře, ale co se stalo?" ptala se dál ale tlačila mě směrem k cechu. Udělala jse pár kroků a najednou mám černo.

Probudila jsem se až na ošetřovně. Zjistila jsem že mám na hlavě obvaz a zafáčovanou ruku. Pokusila jsem se zvednout. Po se mi i podařilo. Jen co jsem se zvedla na nohy, hned jsem sebou zase pleskla na postel.
,,Máš menší úraz hlavy."ozvalo se ode dveří. Stal tam Mistr.
,,Mistře!" vyjekla jsem a snažila se posadit.
,,Klid, posad se a hezky popořadě řekni co se stalo."usadil mě zpět na postel a sám si sedl na kraj.
A tak jsem začala. Od příjezdu do města až do okamžiku kdy jsem potkala Levy.
,,Tak to ne." řekl Mistr a zvedl se.
,,Odpočívej, já vše zařídím a pak pro tebe přijdu." a s tímhle odešel.
Sedela jsem a koukala na dveře jak němá. To bylo všechno?
Padla jsem zpět do postele a civěla do stropu.
Nemůžu ležet, musím jim pomoc. Musíme svolat cechy a dostat je odtamtud. Jenže nedokážu ani stát. Co jsem to za drakobijce? Když nedokážu ani pomocí kamarádům. Začali mě pálit oči. Slzy mi nečekaně spustili.
Dej se do kupy!
Rychle jsem se otočila. Ale nikde nikdo. Ale vždyť! Vždyť jsem ho slyšela.
Asi jsem musela usnout protože mě vzbudilo až lehké klepání na dveře.
Do místnosti vešel Mistr s Levy, Mistoganen, Gildartsem a Canou.
,,Aquo, cechy jsou připravené!" řekla Levy.
,,Cože?" vyjela jsem.
,,Pojď." řekly mi a Gildarts mi pomohl na nohy. Odvedl mě dolů do cechu. Už na schodech jsem se zarazila. Byly tu všichni. Sabetooth. Lamia scale. Blue pegasus. Prostě všechny cechy v blízkém okolí. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. To nám všichni pomůžou!?