Vodní drakobijec

Potichu

Blue pegasus nás nějakým zázrakem všechny dostal na sóji loď Christinu. Nejdivnejsi ale bylo že mi nebylo špatné. Seděla jsem na zádi, daleko od všech a všeho co se tam dělo. Bylo tu na mě moc plno.
Ztratila jsem se ve vlastních myšlenkách. Vzpomněla jsem si na Natsuuv pohled když jsem ho viděla prvně. Byl prázdný. Vždy vyzařoval takový život, a tam? Jako by všechno zmizelo. Byl to jiný člověk. Jenže to pak všichni. I Wendy byla jiná. Musíme jim pomoct. Přece jsem ten rok nedřela, aby mě zlomil jediný pohled. Cvičila jsem abych nebyla taková nula, jakou jsem byla. Chtěla jsem si zasloužit místo ve Fairy Tail. Místo u drakobijců. Sedla jsem si na zem a nohy přehodila přes okral lodě. A opřela se o zábradlí. Sledovala jsem mijejici krajinu a to me uklidňovalo.
,,Ahoj." moje rozjímání vyrusil slabý hlas, jako by se bál, že mě vyleká a spadnu. Otočila jsem se a viděla Levy. Měla červené o i od pláče.
,,Můžu?" zeptala se a machla rukou vedle mě. Kývla jsem a sledovala jak udělala to samé a sedla si vedle mě.
,,Ja kto zvládáš?" začala jsem já, protože mi došlo, že i ona je na tom stejně jak já. Byl tam Gajjel. Levy si utřela další dotěrnou slzu.
,,Drží mě při smyslech jen to ze si řekla, že je v pořádku. Jenže nikdo neví co se tam dělo po tvém odchodu. Nechci ani pomyslet....." a tam se jí zlomil hlas. Začala vzlykat. Pustila jsem zábradlí a chytla ji kolem ramen a přitáhla ji k sobě. Tím jak začala brečet, jsem se neudržela ani já. Nic jsem ji neřekla, věděla jsem že bych to ani nedokázala, jen by z toho vzniklo chraplání a šňůrka nesmyslů.
Nejspíš jsme tam obě usnuli, protože nás někdo začal budit. Zamžourala jsem na Lisannu.
,,Budeme přistávat." řekla jen a odešla. Lehce jsem probudila Levy.
,,Vstávat, naši princové čekají až je zachrání smělé panny." zkusila jsem zažertovat. A asi mi to vyšlo, protože se Levy zasmála. Postavili jsme se a rychle se dostali k ostatním.
Zrovna Mistr říkal jak co bude.
,,Nemůžu vás tam pustit všechny, pošlu nejdřív malou skupinku. Aquo, tady jsi!" zarazil se když mě uviděl. Přešla jsem k němu a čekala.
,,Ty jediná víš jak to tam vypadá, půjdeš tam, vyber si tři lidi kteří s tebou půjdou." dodal. Kývla jsem a hned měla jasno s jedním člověkem.
,,Levy, potřebovala bych aby ses na něco koukla, zvládneš tam jít semnou?" otočila jsem se na ni. Usmála se a kývla. Rozhlédla jsem se po ostatních.
,,Kde je Juvia?" zajímala jsem se když jsem jí nikde neviděla. V tom náhlém tichu se ozvalo je slabé tady. V koutě dál od ostatních stala úplně průhledná a nad ní plul bourkovy mrak.
,,Juvio potřebuji tvoji vodu, budeme sehrany tým." Řekla jsem aby mě slyšela. Lehce se usmála a její tělo už nebylo tak bledé.
,,Aqua, Vem sebou i nějakého může, prosím ať jsem alespoň trochu v klidu." zašeptal mi Mistr. Znovu jsem se rozhlédla. A pak jsem uviděla ty zeleně jasné oči co mě provrtavali pohledem.
,,Jellala." řekla jsem pevně. Viděla jsem jak na mě mrknul.
,,Prosím, buďte opatrní. Za hodinu se s vámi spojíme přes Warena."
Já a ti co šli semnou jsme se shromáždili u východu.
,,My je přivedeme zpět." řekl Jellal. Naše skupinka seskočila na zem.
Vedla jsem je do jeskyně kde jsme našli první problém. Hlídali tam dva chlapy. Myslím že Detlaf se zlobí.
,,Počkejte tady." řekl nám Jellal a proplížil se k nim. Ani ne minuta a 9ba padly k zemi. Rychle jsme vyrazili. Vedla jsem je chodbou až jsme dorazili do místnosti s otvorem do jejich doupěte.
,,Levy, potřebuji aby ses koukla na tamhleten kámen. Jsou na něm nějaké nápisy." řekla jsem. Levy kývla a rychle přeběhla k ploché u kamení. Vydala jsem se za ní. Jellal zůstal u tajných dveří hlídat. Juvia přicupitala k nám.
,,No páni!" řekla potichu Levy když se nápis rozzářil. Odněkud vytáhla svoje brýle a začala luštit. Otočila jsem se na Juvii.
,,Pod tím vším cítím vodu, a to hodně." řekla mi.
,,Ano cítila jsem ji taky, proto jsem chtěla aby sis šla semnou." usmála jsem se na ni. Kývla a doběhla k Jellalovi. Levy stále četla.
,,Nejakou dobu to potrvá." řekla mi, jako by na sobě cítila můj pohled.
,,Nespěchej, zatím je klid. Potřebuju hlavně potvrdit to co si myslím." odvětila jsem jí. Sledovala jsem Juvii a Jellala. Bylo ticho. Až moc velké.
,,Někdo jde." uslyšela jsem v hlavě Jellaluv hlas. Levy to nejspíš slyšela taky, protože nápis zhasl a ona se schovala víc do stínu. Já zalezla za ní.
Otvorem někdo prolezl a vydal se k východu. Když zmizel otočila jsem se na Levy.
,,Ted už máš čas jen na to než se vrátí." je kývla a začala.
,,Co teď?" zajímala se Juvia.
,,zkusime ho zdržet, snad nemá jak se spojit s těmi uvnitř." řekl jí Jellal. Já kývla. Trvalo jen krátce než dotyčný, přiběhl zpět k nám. To mu už ale v cestě stal Jellal. V té tmě nebylo vidět kdo to je.
Juvia na něj poslala ze zálohy proud vody, jenže mu uhnul. Vzduchem něco proletělo a Juvia zkončila přispendlená ke zdi.
,,Juvio!" vyběhla jsem z úkrytu. Rozrazil jsem proud vody a přeběhla k ní. Byla za oblečení přicvaklá hřebíky? Úplně ve mě hrklo. Hodila jsem po neznámém kouli světla. Jellal po něm poslal modrý blesk a na okamžik prosvítil celou místnost. Ale ne!
I ta malá chvilka stačila k tomu aby jsme viděli kdo proti nám stojí. Do toho úplného tichá se ozvalo jen slabé vzlikání.
Levy plakala.
,,Gajjely!"