Asi ho miluju

Takhle to skončit nemělo.......

Probudila jsem se v posteli. Bylo to  zvláštní protože pokud si dobře pamatuju usla jsem na tom molu. Na sobě jsem měla vitovu mikinu. Vstala jsem z postele a trochu se porozhídla po místnosti ve které jsem spala. Byla docela velká. Vyšla jsem ze dveří. Byly tam schody dolů. Z dolního patra se ozývali nějaké zvuky takže jsem se tam vydala. Sešla jsem schody dolů a vešla do nějaké místnosti. Nejspíš to byla kuchyň. Byla docela velká. Moc věcí tam nebylo ale velký stůl zakrývá většinu prostoru co v kuchyni byl. Vešla jsem více dovnitř abych se porozhlédla. Když jsem viděla Vitu tak mi hned bylo jasné odkud se ty zvuky ozývali. "oh už si vzhůru. Jak se ti spalo?" zeptal se Vitaa. "jo dobře" řekla jsem a promnula jsem si oči. Vita se usmál a otočil se zpět ke kuchyňské lince. "co to děláš?" zeptala jsem se. "no dělám palačinky" řekl a rozesmál se. "ahaa" řekla jsem a zasmála se. Pak už jsme spolu nemluvili. Bylo to takové trapné ale příjemné ticho takže jsem nic neříkala. Přemýšlela jsem co se asi teď děje na Craftcampu a jestli nás s Vitou hledají. "no budu muset jít něco zařídit, vydržíš tu chvíli sama?" zeptal se Vita. "jo jasně jen běž" řekla jsem a usmála se. on se taky usmál a bez dalších slov odešel. Chvíli jsem jen seděla a přemýšlela a nakonec jsem si zašla pro mobil. Měla jsem ho vypnutý protože mi bylo jasné že mi budou všichni volat kde jsem atd.  no asi jsem se spletla protože jsem neměla ani jeden zmeškaný hovor. Docela mě to překvapilo ale tak co už. Tak tedy jsem vstala od stolu a nabrala si palačinky, potřela jsem je nuttelou a snědla je

o 2 hodiny později

vitta ještě pořád nebyl zpátky a mě to začínalo dělat starosti. Asi 6x jsem mu volala ale nezvedal to takže jsem se rozhodla že ho půjdu hledat. Vyšla jsem ven a jen jsem se rozhlížela a přišlo mi to tady strašně povědomé. Netrvalo dlouho a vitu jsem našla. Byl v jedné staré boudě dělal to s nějakou courou. Naštvala jsem se a bez toho aniž bych věděla co dělám jsem do té boudy vešla a začala jsem řvát. "to si snad děláš prdel ne? Člověk se ti otevře a začne si s tebou rozumět a ty místo toho aby ses mi věnoval dolízáš za nějakou courou? Hele víš co, vracím se zpátky do campu a všem tohle řeknu. po tom co jsem to dořekla jsem ze slzama v očích odběhla zpět k chatě, vzala si všechny věci a autobusem jsem se vrátila zpět do campu. Když jsem vystoupila všiml si mě Matyáš a přiběhl ke mně. "kde si sakra byla? Hej měl jsem takový strach že se ti něco stalo nebo tak. "řekl vyděšeně. Nic jsem mu na to neřekla jen jsem se rozbrečela a začala se mu omlouvat co nejvíc to jenom šlo. " to je v pořádku ale tohle už nikdy nedělej a navíc  jedem domů už dnes. Je mi to líto že sis Craftcamp neužila tak moc jak jsem si představoval. Nejspíš si už z těchto věcí vyrostla, že? řekl smutně Maty. " ale prosimtě ještě jsem z toho nevyrostla a bojím se že z toho nevyrostu nikdy a co se campu týče v životě jsem nezažila nic tak napínavého a hezkého zároveň, jen mě trochu mrzí že už se nebavíme s Leou." řekla jsem smutně. " a to říkal jako kdo?" ozval se hlas za mnou. "oh Leo" řekla jsem a ona jen roztáhla ruce aby mě mohla obejmout. " fakt mě všechno strašně moc mrzí." řekla jsem a znova se rozbrečela. "to nic, všichni někdy děláme blbosti" řekla. "takže jsem zase kamarádky?" zeptala jsem se. " že váháš." řekla 

o 3 hodiny později

" tohle je asi poslední večeře tady že?" zeptala jsem jsem se Lei. " no to nevím ale asi jo" odpověděla. " aha ok a kde je vlastně Klára?" zeptala jsem se. " nooo bylo jí špatně takže jela domů" řekla Lea. "a už se neptej a di se připravit na možná poslední večeři tady

ahj sry že dlouho nic nevyšlo ale neměla jsem čas takže se mooooooooooooooooc omlovám