Asi ho miluju

Konec...

Doma jsem byla už týden a věřte nebo ne tento týden byl asi nejlepší v mém životě... Akorát jedna věc mě trápila... Sam za necelých 5 dnů odjížděl zpět na Slovensko... Nebyla jsem si tím úplně jistá ale asi k němu po tom všem pořád něco cítím....asi..... asi ho miluju... strašně moc jsem si přála mu to říct ale bála jsem se... na jednu stranu bych to ale měla udělat protože brzy odjíždí a já jsem si s ním ani pořádně nic neužila....

po dlouhém přemýšlením jsem sebrala veškerou odvahu mu to říct.... využila jsem situace když seděl v kuchyni a čekal na to než se mu ohřeje jídlo.. "Same?... Já ti musím něco říct.." zamumlala jsem potichu.. "hovor..." řekl Sam a usmál se.. sedla jsem si vedle něho, znova sebrala veškerou odvahu a políbila ho... byl to moc krásný pocit.... po chvíli jsme přestali... on se mi díval do očí... "já tě miluju" řekla jsem a usmála se... "já tebe tiež... a už asi mesiac" řekl Sam a zasmál se... taky jsem se zasmála.... hlavu jsem měla plnou myšlenek co bychom spolu mohli dělat..." hele nepojedem teď na pouť??" zeptala jsem se ho.. Sam chvíli přemýšlel a nakonec souhlasil... Mega jsme si to tam užili

Když jsem byla s ním tak jsem si neuvědomovala jednu věc.. Už jen týden a prázdniny jsou u konce... Celkem mě to znepokojovalo ale tak někdy to přijít prostě musí

Dnes byl den Samova odjezdu... Skoro celou dobu jsem brečela, přála jsem si aby nikam nejezdil ale on musel... Moc jsme si to spolu užili a já jsem mu neskutečně moc vděčná za to že mě zachránil z té díry... Samovi jel zhruba za 2 hodiny vlak takze jsme se stihli ještě pořádně rozloučit a užívat si poslední chvíle strávené spolu...

Už byl cas odjedu vlaku... Stali jsme na nádraži.. Já, Maty a Sam... Bylo to divné když jsem tam viděla meho kluka se obímat s mým bratrem no ale co už... Mezitím co se objímali vlak přijel... Já a Sam jsme se pořádně a silně objali a on mě nakonec překvapil nádherným polibkem... Když jsem ho viděla nastupovat do vlaku chtělo se mi brečet... Naposled jsem mu zamávala a pak jsem se jen dívala jak vlak mizí v dálce... Pořád jsem vzpomínala a to mě vedlo k pláči...

Když jsem dorazila domů byla jsem hodne smutná a ještě více smutnější jsem byla když mi došlo že za 2 dny začíná škola...

Pořád jsem myslela na Sama a doufala jsem že se mi co nejdříve ozve...

Takže tak.... Jsme u konce... Asi jste si zrovna takový konec nepředstavovali... No snad se vám tahle "fanfikce" líbila... PS možná bude i další díl🤫🤣❤️