Asi ho miluju

Noční Hra

Všechny děcka  šly rychlým krokem do chatek. My jsme je následovaly. "takže asi se převlečem a jdeme k hlavní chatce ne?" zeptala se Lea. "jo klidně" řekla jsem tichým hlasem" Lea se jen usmála a bez dalších slov jsme pokračovaly přímo do chatku. Když jsme došly do chatky popadl mě divný pocit. Přece si nemohli vymyslet že jedem domů a dokonce nám říct ať se balíme, to tak trochu nedávalo smysl. Něco v tom přece jenom bude.... No nějak dal jsem to neřešila a v klidu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř

20:30
"děti doufám že jste tu všichni.... Ještě před začátkem hry by bylo dobré vás upozornit na nějaké věci. Takže zaprvé za žádných okolností se nevzdalujte od svého týmu samy a pokud uvidíte nějakou věc v dálce řekněte jednomu členovy týmu nebo rovnou vedoucímu. Zadruhé nechoďte za svítící náramky, tam rozhodně žádné věci nenajdete. Zatřetí dávejte opravdu pozor a když se budete bát řekněte to vedoucímu a společně půjdete zpět do tábora kde bude čekat zdravotník a to samé v případě úrazu. Teď si vysvětlíme jednu věc na kterou jsem úplně zapomněl. Už jsem vám jistě říkal o té aréně. Takže pokud bude remíza tak se utkáte v boji, ale nebojte se není to boj jakože boj pěstmi, bude to vědomostní boj " řekl můj brácha a hluboce vydechl. Děti ho jen poctivě poslouchaly. " takže v 21:00 se sejdeme na kraji lesa, zatím se zajděte převléct do tepláků a hlavně nezapomeňte na mikinu." dodal. Pat děti se rozuteklo do chatek a splnily Matyášovy požadavky. My s Leou jsme nikam nešly protože jsme byli už nachystané.

                   **************

V lese byla docela tma, nečekaně xd. Ozývali se tam dost divné zvuky. Upřímně jsem se trochu bála, ale nebylo to nejhorší. Po všem tom přemýšlení jsem uviděla jednu modrou věc. Byla asi 10 metrů ode mě. Vím že bylo pravidlo ale přece jenom jsem pro ni šla. Byl to plyšový medvěd. Strčila jsem si ho do kapsy a běžela za ost..... Nikdo tam nebyl.. Rozhlédla jsem se kolem sebe ale nikoho jsem neviděla. "haló! Kde jste všichni?" zařvala jsem co nejhlasitěji. Stála jsem uprostřed lesa úplně sama. Na stromech viseli nějaké praporky. Nejspíš to byly ty které určoval hranici mezi pustým lesem a hrací plochou. Jen tak jsem stála a najednou.... Bum. Ukrutná bolest se mi dostala do celého těla. Nejvíc mě ale bolela zezadu hlava takže jsem si tam sáhla. Bolelo to neskutečně moc. Ruku jsem dala zpátky a podívala se na ní... Byla tam krev...... Začala se mi tak strašně motat hlava že jsem se svalila na zem.....

   Kroky... Slyšela jsem kroky.. Chci volat o pomoc ale nejde to... Nemůžu ani otevřít oči natož volat o pomoc.

Nakonec jsem je otevřela ake skoro nic jsem neviděla.... Jen rozmazané postavy které nademnou stály.. "Maty?" řekla jsem "si to ty?". Slyšela jsem jenom smích.. Jedna z postav se ke mně zohla.. "Matyáš ti nepomůže..."
Řekla a znova se začali smát.. Zrak se mi pomalu začal vracet, už jsem neviděla tak rozmazaně.. Vím kdo to je... "Vito" vypustila jsem z pusy
Podival se na mě "ahaaa pamatuje si mně princezna" řekl a dal se opět do smíchu. Konečně jsem měla trochu času zaměřit se na tu druhou osobu a ano uhodli jste správně... Byla to Lora. "teď jen v klidu spi... Všechno bude zas ok" řekl a k puse mi přiložil kapesník. Usla jsem.......

   *******************************
"kde to sakra jsem?" řekla jsem a rozhlidla se po místnosti která vypadala jako vězeňský pokoj. Nic mi nedocházelo... Jak jsem se tu vzala? Kde je Lea? Co se to tu děje? Vstala jsem z postele a běžela ke dveřím.. Byli zamčené. "kurva" řekla jsem si pod nosem. "pusttě mě ven! Hned teď!" zakřičela jsem co nejvíce jsem mohla... Kopala jsem do dveří... Snažila jsem se je prostě nějak otevřít... Všechno bylo marné... Rozbrečela jsem se... Sedla jsem si na zem a dala se do breku jako malý dítě.... V tu chvíli jsem ale slyšela cinkání klíčů... Postavila jsem se na nohy těsně u dveří... "Vito?" řekla jsem nechápavě... Stal tam ve dveřích a nesl nějakou krabici. "kde to sem?" zeptala jsem se. On mě ale ignoroval. "Si hluchý nebo co? Ptám se kde kurva jsem!" zařvala jsem. Vitaa se na mě podíval a řekl "to ti dojde pozdeji. V téhle krabici máš věci které si na sebe oblečes... Jo a taky nějaké jídlo. Zachvilku tady přijdu a půjdeš hezky se mnou ven, rozumněla si? V tuhle chvíli jsem nevěděla co mám říct, tak jsem jenom přikývla a on se usmál. Když odešel otevřela jsem krabici. Bylo v ní.... Tak počkat.. Proč tam bylo nemocniční pyžamo? Nic jsem nechápala ale radši jsem se po včerejší události rozhodla že se převleču.

  O pár minut později
"takže jak vidí jsi už převlečená" řekl vitaa zpoza dveří. "jo" odsekla sem a podívala se mu do očí. "co teď?" zeptala jsem se. "teď? Teď pojď za mnou" řekl a chytil mě za ruku. Vyšli jsme z pokoje. Šli jsme po dlouhé strašidelné chodbě. Asi jsem nebyla jediná kdo tu byl zavřený. Celou budovou se ozývali děsivé zvuky. Došli jsme k takovým velkým bílým dveřím. "tak teď bez dovnitř" řekl vitaa a ukázal na dveře. Poslechla jsem a vešla dovnitř. Podívala jsem se za sebe jestli jde za mnou.... Nešel zůstal za dveřmi takže jsem se zastavila a dívala se na něj. Neměla jsem na to moc času protože se za mnou objevili nějací dva chlapíci. Byli velcí a svalnatí. Jeden mě vzal a přehodil si mě přes rameno jako kus hadru.. Začala jsem křičet, kopat a dokonce i kousat. Ten druhý chlap si toho ale všiml a k z vozíku který stál kousek od nás vzal nějakou lahvičku a injekci.. Začala jsem řvát ještě více ale k bylo to k ničemu. Ten chlap mi to píchnul do žíly a já jsem zase usla..

Ahoojte.. Omlouvám se že je to trochu delší ale nemohla jsem to nijak jinak rozdělit. Btw dikec moc za skoro 2k přečtení... Moc si toho vážím 😘