„Takže nás to dneska rozdělí?“
Zeptal se Kubiš s neklidným výrazem. Znali se s Gabčíkem dlouho a při představě, že by se měli rozdělit mu nebylo zrovna nejlépe. Gabčík přikývl.
„Za chvíli mě vyzvednou.“
,,Londýn?“
Gabčík se nezúčastněně usmál a pokrčil rameny. Kubiš se rozhlédl a naklonil se k němu.
„Mně to můžeš říct, ne?“
Kubiš byl ve svých osmadvaceti letech o rok mladší než Gabčík - nevysoký za to s inteligentníma očima. Jeho výraz byl rozpačitý.
Gabčík si povzdechl a opět pokrčil rameny.
,,Jane, já opravdu nevím. Mám se hlásit v Londýně, a doufám, že je to vyslání domů. Nyní nevím vůbec nic.“
Gabčík viděl na svém nejlepším příteli napjetí, stres možná i obavu. Uvědomoval si, že oba myslí na totéž; jestli se ještě někdy uvidí.Sblížil je podobný osud, kdy oba v třicátých letech sloužili jako poddůstojníci Československé armády a i přestože Gabčík v osmatřicátem v armádě nebyl, oba si dobře pamatovali, když československá armáda zakázala vystřelit jedinou kulku při zabrání Sudet. Po okupaci uprchli do Polska, tam se Kubiš a Gabčík setkali poprvé a od té doby to všude táhli společně. Teď se měli rozdělit a ani jeden nevěděl co se teď bude dít.
,, Jane!“ zařval Valčík. ,,Jdeme. To, že nejde tvoje dvojče neznamená, že nejdeš ani ty!“
Řekl Valčík s humorem a vyšel na chodbu.Občas takhle někam zašli. Jejich oblíbeným místem byla hospoda čtyřicet sedm, kde hráli čtyři muži u stolu skat. Byli tam vždycky. Hru přerušili jen když měli hlad, nebo museli už jít domů.
,,Tak jdi Jane.“ pobídl přítele s úsměvem Gabčík a obejmul ho. ,,Ještě se zajisté uvidíme.“
Řekl jistě, i když tušil, že možná svého přítele vidí naposledy. Nechtěl nad tím přemýšlet. Kubiš odešel a vzápětí přiletělo letadlo pro Gabčíka. Možná přeci jen Londýn - pomyslel si. Vyšel ze dveří a pohlédl vzhůru. Vojáci měli chvíli vzácného volna. Ticho rozrušoval jen motor letadla, které přiletělo. Večer byl jasný a nijak studený. Měsíc nesvítil, na nebi však zářilo plno hvězd. Gabčík je nevnímal, viděl jen, že je to dobrá noc pro letce. Otočil se k letadlu a na vyzváni pilota nastoupil.,,Budete asi důležitý člověk, když Vás vyžaduje Londýn.“
Řekl monotónním hlasem pilot, když už byli ve vzduchu. Gabčík neodpovídal. Mluvit bylo bezúčelné a nebezpečné. Pilot věděl, že mu Gabčík neodpoví, ale chtěl přerušit ticho, které mezi nimi dlouho panovalo. Gabčík se díval ven, chvílema byly na obzoru záblesky.
Letadlo přeletělo Československo a putovalo do Londýna. Let byl klidný bez jakýkoliv problémů.
ČTEŠ
Operace Anthropoid
Historical FictionVážení Občané, dne 27.května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Kdo přechovává informace o atentátnících a neohlásí je bude neprodleně zastřelen. Avšak když nám je oznámí dostane...