„Zrádce!“
Zašeptal Gabčík,.když i on rozeznal známý hlas. Vystřelil párkrát do otvoru, kterým mluvil Čurda. Měl vztek. Netušil, jak je mohli nacisté najít, ale teď se mu dávalo všechno dohromady a mělo to smysl.
Ozvala se bomba a po ní následovalo padání sutin. Němci sestupovali dolů. Gabčík si své přátelé změřil pohledem. Tohle byl konec. Zhluboka se nadechl a promluvil.
„Jsem rád, že jsem vás všechny poznal. Jsem na nás hrdý. My čechoslováci se nikdy nevzdáme a budeme bojovat. Teď to Němci ví, že i my se dokážeme postavit přátelé a na to, co se tu událo nikdy nikdo nezapomene.“
Usmál se. V jeho očích nebylo možné rozeznat jestli má strach. On se jen usmíval. Byl to jeho poslední upřímný úsměv. Nehrál si na nic, ale byl šťastný, že mohl nacistům ukázat, že se nevzdají. Podíval se k místu, kde byli slyšet kroky nacistů. Přiložil si pomalu hlaveň ke spánku. Podíval se směrem k ostatním a kývl hlavou. Ozvala se první rána. Ostatní mlčeli. Hrubý se podíval na Opálku. Ruka se mu třásla. Měl v očích slzy. Mlčky následoval Gabčíka. Vzápětí se ozvala i třetí rána. Němci nenašli nic, než mrtvá těla.
Operace Anthropoid byla u konce. Společně s ní i operace Tin, Bioscope, Silver A.
~Nezapomeňme~
ČTEŠ
Operace Anthropoid
Исторические романыVážení Občané, dne 27.května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Kdo přechovává informace o atentátnících a neohlásí je bude neprodleně zastřelen. Avšak když nám je oznámí dostane...
