Operace Anthropoid

Část 7.

Několik dní Kubiš s Gabčíkem objížděli Heydrichovou trasu na kole. Průběžně si zapisovali kudy Heydrich se svým řidičem a osobním strážcem Johannesem Kleinem jezdí. Trasu zapisovali do mapy.

„Tak kde?"
Řekl zoufale Gabčík, když už dvě hodiny seděli s Kubišem nad mapou a přemýšleli, kde atentát uskuteční. Začal být netrpělivý. Už to trvalo moc dlouho a nikam se neposunuli. Vadilo mu to. Jeho výraz byl rozpačitý a neklidný.
„Tady je taková ostrá zatáčka," ukázal Kubiš prstem na mapu ,,vypadá to dobře. Kirchmayerova ulice."
Gabčík si to prohlédl. Kubiš měl pravdu, zatáčka byla ostrá, což by znamenalo, že Klein by musel zpomalit. Vstal ze židle.
„Jane, ty jsi geniální!"
Zvolal Gabčík radostně. Už jen plánovali datum a provedení. Gabčík už chtěl mít výsledek, chtěl si být se vším jistý, že atentát vyjde a skončí tak jak má.

V tom někdo zazvonil. Mladý Vlastimil Moravec běžel otevřít. Bylo mu teprve 17 let, ale vypadal tak na 20. V mnoha věcech dospěl. Přál si být vojákem a tak se Kubiše nebo Gabčíka ptal, jaké to je být voják.
„Zdravím, je tu Josef s Janem? Jsem Opálka."
Usmál se a Vlastimil ho po pár kontrolních otázkách pustil dovnitř.
„Opálka!"
Usmál se Gabčík, když spatřil svého a Kubišového kamaráda.
„Co se děje, že tu jsi?"
Opět se zeptal Gabčík zaujatě. Rozhodně ho zajímalo, co tu tak náhle dělá. Gabčík se opřel o dveře a díval se na Opálku.
„Moje operace zkrachovala, Londýn mě poslal za vámi, jak to vypadá s vámi?"
Zeptal se Opálka zaujatě a šel ke Kubišovi. Podival se na mapu.
„Kyrchmayerova ulice? Není to špatné."
„Musíme to ještě s Gabčíkem projet na kole. Potrebujeme jistotu."
Prohlásil Kubiš a vstal od mapy.
„Jedeš s námi?"
Řekl Gabčík a usmál se. Opálka stále studoval mapu. Beze slov se vydal s Kubišem a Gabčíkem na cestu. Zatáčka se zdála být dokonalá na místo atentátu.

Když se vrátili domů dohodli se na datumu. Tak tedy 27.květen 1942. Kubiš vyráběl domácí bombu. Gabčík měl mít zbraň Sten a Valčík dostal úlohu dávat jim znamení zrdcadkem, zda jede Heydrich s doprovodem nebo bez. Všichni věděli, že tu nebude jednoduché, a i když teď šlo všechno bez problému, tak to nebude dlouho trvat. Věděli, že se nesmí vrátit zpátky, protože gestapo prohledá všechny domy a to nejen v Praze.