Operace Anthropoid

Část 2.

Josef Gabčík a jeho kolega z výcviku Karel Svoboda stáli před plukovníkem Morávkem a majorem Palečkem, který osobně doporučil Gabčíka k parašutistickému výcviku. I když se Gabčík se Svobodou znali jen krátce shodli se, že ani jeden nemá důvod k osobnímu pozvání plukovníka Morávka a majora Palečka. Krom nich tam stáli ještě dva další vojáci, které Gabčík neznal. Čekal, co se bude dít dál. Dosud nevěděl, k čemu tu vlastně je a teď měl přijít okamžik vysvětlení. Svoboda byl nervózní. Přešlapoval na místě a chvílemi se díval do země.

,,Jistě jste slyšeli o tom, že v Československu nastoupil nový zastupující říšský protektor?“
Promluvil hlubokým hlasem plukovník Morávek a pohlédl na Gabčíka a Svobodu. Přikývli  hlavou. Nyní cítil napětí i Gabčík,přestože byl doposud naprosto klidný.
,,Popravil už mnoho československých odbojářů a netrvalo by dlouho a přerušil by s Londýnem spojení. Jistě chápete, že tu nejste jen tak."
Plukovník Morávek se podíval z okna. Gabčík věděl až moc dobře, že to bude vážná věc. Svoboda konečně zvedl hlavu.

,,Je třeba to zastavit a naši lidé s tím souhlasí, ale jak jsem zmínil Československo nemá moc možností to změnit. Protektor je velmi důkladný, co se týče odbojářů a protinacistických projevů či sabotáží. Je to tedy na nás, abychom jim pomohli.“
Plukovník Morávek se otočil zpět. Major Paleček stál klidně s lhostejným výrazem.
,,To znamená my pane?“
Vyhrkl Gabčík vzrušeně. Musel slyšet souhlas plukovníka.
,,Ano přesně tak.“
Řekl pomalu plukovník. Cenil Gabčikovo nadšení, ale nechtěl se unáhlit. Svoboda nadšeně přikývl a usmíval se. Často s Gabčíkem probíral, proč tu asi jsou a teď se to oba dozvědí. Československo je potřebuje. Jejich domov. Jejich rodná země. Cítili se hrdě. Gabčík přemýšlel nad tím, co všechno prožil od chvíle, kdy svou zemi opustil a nechal celou rodinu doma.

,,Čeká vás důležitá operace, která je naplánována na výročí vzniku Československa tedy na 28.října 1941. V Praze jsou dvě hlavní osoby, zodpovědné za všechny tyhle vraždy. Je to Karl Hermann Frank, státní tajemník, a Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor. Je třeba, aby za tohle zlo co napáchali, zaplatili. Zatím si nejsme jistí, kdo z nich to bude.“
Ujal se slova major Paleček. Jeho tvář zůstala stejně nehnutá, jako byla před několika minutami. Posadil se na židli.

,,Myslíte tedy....“
Začal větu Svoboda, ale v krku se mu utvořil knedlík.
,,Atentát?“
Dořekl za něj Gabčík a pohlédl na Svobodu. Oba se přistihli jak se usmívají. V místnosti stále panovalo jisté napětí. Svoboda podle Morávkova výrazu vyčetl jisté pochyby.
,,Jsme připraveni tento úkol splnit!“
Zvolal nadšeně Svoboda. Jeho výraz byl vážný. Lze ho přirovnat k výrazu odhodlanému.
,,Prošli jste jen základní výcvik. Čekají vás dva denní a jeden noční seskok padákem. Váš úkol je speciální, potřebujeme, aby jste byli co nejlépe připraveni.“
Prohodil plukovník Morávek jakoby mimochodem, zatímco zabafal ze své dýmky. Posadil se vedle majora Palečka.

Gabčík i Svoboda měli spoustu dotazů. Tak lehké vysvětlení jim nestačilo. Morávek na nich poznal větší nadšení než očekával.
,,Smím vyslovit dotaz, pane?"
Vyslovil Gabčík své přání nahlas.
,,Povídejte."
Řekl s úsměvem major Paleček. Upřel svůj pohled na Gabčíka a změřil si ho pohledem.
,,Letí ještě někdo krom nás?“
,,Na vaší operaci ne, ale poletí ještě jiné operace, které vám do toho nebudou zasahovat. Vaše operace má krycí jméno Anthropoid.Budete mít vše, co k atentátu bude třeba. Nicméně jakmile přistanete, vše bude záviset jen na vás dvou."
Prohodil plukovník Morávek a hbitě vstal ze židle.
„Jen na nás dvou?“
Zopakoval Svoboda a zdvihl obočí.
„Tahle záležitost je velmi citlivá. Snad stačí říct, že je přísně tajná a to jak tady v Londýně tak i v Praze. Budete na to sami.“
Řekl plukovnik Morávek a opět zabafal z dýmky.
„A co potom?“
Prohodil Gabčík a udělal malý krok dopředu.
„Potom Němci zahájí pátrací akci. Obáváme se, že budete muset v Československu zůstat do doby, než to všechno přejde. Neposíláme vás na sebevražednou misi. Na druhou stranu je tam vysoké riziko, že vás i přes výcvik zabíjí. Takže se vás ptám, jste připraveni?“
Plukovník Morávek a major Paleček si změřili Gabčíka a Svobodu pohledem. Viděli, že i přes nebezpečí v nich odhodlanost ani na chvíli nepominula. Gabčík se Svobodou nadšeně přikrývli. Major a plukovník věděli, že se v nich nezmýlili.