Netrvalo dlouho a v kryptě se nacházelo sedm dalších členů, kteří měli za úkol jiné operace - Kubiš, Gabčík, Opálka, Valčík, Bublík, Švarc a Hrubý. Chyběl už jen jeden - Karel Čurda. Toho si jako první všiml Valčík.
„Kde je Čurda? Opálko, vy jste měli společný úkol, kde je?“ Zeptal se s klidem v hlase. O nevydařeném atentátu nikdo nechtěl mluvit. Věděli, že to neskončilo jak mělo a nikdo nechtěl přemýšlet nad tím co bude teď. Nikdo kromě Kubiše a Gabčíka.
„Nevím kde je, ztratil se..“
Řekl s povzdechem Opálka a sedl si na židli. Bublík si něco zapisoval do zápisníku a ušklíbl se. To nepřehlédl Kubiš, který seděl opodál.
„Co se šklebíš?“
Kubiš mluvil pomalu, už byl jako Šustr, kterého tak neměl rád. Uvědomil si to.
„Přemýšlím nad tím, co se teď bude dít. Co přijde, Němci to nenechají bez povšimnutí.“
Obavy v Bublíkova hlase byli nepřeslechnutelné. Kubiš se posadil vedle Bublíka. Věděl, že to bude mít následky.
„Jo, to máš pravdu. Němci nenechali nikdy nic bez povšimnuti, ale teď to není jako to ostatní co bylo. Nějaké odboje nebo tak. Tohle je atentát. Hitler a ostatní budou zuřit!“
Ozval se Hrubý, který doposud mlčel a věnoval pozornost malému okénku, od kterého šel jediný příval vzduchu. Kdyby tu nebylo, nemohli by tu být.
Každý den jim tam nosil jídlo mladý Moravec. Nikdo z parašutistů nemohl mít spojení s okolnisvětem. Čekali jen na to, až přijede nějaký spoj, který je odveze zpět do Londýna. Pochybovali o tom. Tušili, že tady bude jejich konec. Že tohle bude místo, kde vydechnout naposledy. A Heydrich stále žil.
ČTEŠ
Operace Anthropoid
Ficción históricaVážení Občané, dne 27.května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Kdo přechovává informace o atentátnících a neohlásí je bude neprodleně zastřelen. Avšak když nám je oznámí dostane...
