LVÍ KRÁL:Naděje zpět✅

PŘIJÍMUTÍ

Zira
,,Vypadáto, že jsme tu". Malé lvíče držela Kiara. nervózně jsem prohlásila. Kiara položila lvíče ,,Ano a to ještě nezapadlo slunce. Pojďme" Kiara vzala Zikiru a vykročila, ale já stála na místě. Kiara se na mě podívala otočila se a šla zpátky ke mě a dala na rozehřátou trávu mládě,,Ničeho se neboj. Otec to pochopí" usmála se. Nevěřila jsem tomu, ale i přes to jsem ji důvěřovala. Malé spalo a šli jsme ke Lví skále.

Čím víc jsme se přibližovali, tím víc jsem byla nervózní. Všimla jsem si, že na skále stojí lev. Věděla jsem hned kdo to je podle jeho zářivě červené hřívy. Simba. Tělem mě projel chlad. ,,Kiaro...opravdu?" Nasucho jsem polkla. Jen se na mě podívala a přikývla. ,,Uf...no dobře" řekla jsem neslyšně. Byly jsme už skoro u lví skály a začali se k nám sbíhat lvi. Všichni se tvářili překvapeně a znepokojeně. Uviděla jsem Nalu jak na mě nevěřícně kouká. Cítila jsem úzkost. Přišel Simba. Stály jsme skoro obklíčeny lvicema. ,,Kiaro..kde jsi byla?" Zeptal se. Pak se podíval za ni a uviděl mě. Oči se mu rozevřely do kořán a pak je naštvaně přivřel. Zavrčel ,,Odstup Kiaro" zavrčel ,,Né! Tati ona mě zachránila" položila Zikiru na zem. Podíval se na ni ,,Tomu nevěřím...vidím, že si přežila...Ziro" o krok jsem ustoupila ,,ano...ano přežila". Po chvíli jsem zaznamenala tři lvy jak sestupují ze skály. Byl to Kovu, Vitani a Bílý lev. ,,Mami?! Kiaro!?" Nevěřícně na mě oba dva hleděli. ,,Kovu, Vitani tak ráda" ,,Ty žiješ! P-proč ses vrátila. Proč s Kiarou!" Zařval Kovu a přistoupil ke Kiaře ,,Kovu, Zira mne zachránila. Kdyby se mnou nebyla, nebyla by ona" podívala se dolů a Kovu též. Vzdychnul a lehnul si k malé lvici. Podíval se zpátky na mě a pak na Kiaru ,,To myslíš vážně". Kiara jen přikývla. Kovu se zvedl jen se na mě podíval a chtěl odejít ,,Kovu!" Vykřikla Kiara. Zikira se rozplakala, Kiara ji olízla a vztyčila hlavu. Podívala se na Kovu a Simbu ,,Myslím, že byste měli udělat dvě věci" Simba s Kovu se na sebe podívali. Po chvíli Simba řekl ,,Ziro...děkujeme za záchranu mé dcery" ,,a?" Dodala Kiara. ,,A co?" Nepochopeně řekl Simba ,,Zira se Změnila. Ví pravdu a ráda by se vrátila do smečky" ,,Kiaro! Ja" ,,To myslíš vážně Kiaro!" ,,Ano! Zachránila mě a opatrovala mě. Zaslouží si to". Simba se na mě podíval a začal chodit sem a tam. ,,Simbo zachránila nám dceru" řekla Nala. Simba vydechl ,,Nuže dobrá. Můžeš zůstat, ale ať tě ani nenapadne cokoliv si zkusit" a odešel. Ulevilo se mi. Kiara ke mě přišla a objala mě. Odešla za Kovu. Po chvíli co všechny lvice odešly jsem tam zůstala sama. Rozhodla jsem si najít nějákou skalku, pod kterou bych si mohla odpočinout. ,,Mami?" Ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a stála tam Vitani. ,,Vitani..tak ráda tě vidím" usmála jsem se. Vitani byla ale smutná. Přišla jsem k ní ,,Copak se děje?" Podívala jsem se jí do očí ,,Mami...promiň..." Rozbrečela se. ,,Vitani. Bylo to tvé rozhodnutí. Chápu tě" podívala se na mě ,,Já...ach" objala mě. Z očí se mi draly kapičky slz ,,tak ráda tě zase vidím Vitani".

Kiara
Vzala jsem Zikiru a šla jsem za Kovu. Stál na skalce a pozoroval okolní krajinu. Přišla jsem k němu ,,Kovu..." Podíval se na mě ,,Skoro celý rok jsem si myslel, že je mrtvá, ale i tak...nechtěl jsem se sní už nikdy vidět" skesle řekl. ,,Kovu...prosím..dej jí poslední šanci" podívala jsem se mu do očí ,,Pro Zikiru" koukla jsem na ni a olízla ji. Kovu vzdychl ,,Dobrá...ale je to jen pro naši dceru". Zaculila jsem se a přitulila se k němu ,,Děkuji".

Juuu další...😅😅...Zira je tím pádem přijata do smečky, ale to ještě neví co nastane...Vy to možná, ale tušíte. Podělte se o to v komentářích❤️ zatim papinky

_Controler_SaBa_