Change

Patnáct Let

Probudili mě paprsky slunce, které mě lechtají na tváři. Otevřel jsem oči a zadíval se na spícího Bakuga. Pohladil jsem ho na tváři a vstal. "Někam jdeš?" Sedl si unaveně a podíval se na mě. "Mám hlad a ty asi taky tak jdu něco udělat k snídani."

Vyděšeně se na mě podíval. "Víš ty co? Ty si lehni a já udělám něco k jídlu." Smutně jsem se podíval "proč?!" Pobaveně se ušklíbl "Ty si nepamatuješ na to co jsi uvařil posledně?" Poraženecky jsem si sedl na postel. "Super... vážně nechci aby ti opět chybělo celé obočí a pikachuovi obě, to jsem se vážně pobavil..." uchechtl se a odešel.

"Jestli ti to nedošlo tak ten celý rok jsem si vařil sám a nic nepodpálil! Kromě pánve...trouby....a ...mikrovlnky..."

"Slyšel jsem troubu?! Jak se ti to kurva povedlo!" Vstal jsem a šel za ním. Sedl jsem si na linku vedle něj, podal mi chleba a já si ho vzal. "Máš dneska něco na práci?" Kousl jsem si do chleba a podíval se na něj jak stál u  dveří. "Jo mám toho tak hodně že už mi to leze na nervy." Seskočil jsem z linky a šel za ním. "Půjdu s tebou!" Zasmál se a dveře mi zavřel před nosem, chtěl jsem si otevřít ale ten hajzl mě tu zamkl. "Katsuki Bakugo pusť mě ven!" Zalomcoval jsem s klikou a vrazil párkrát do dveří. "Noták! Vážně jsi mě tu nechal !"

Naštvaně jsem se otočil." Fajn tak se pokusím udělat oběd a nic nepodpálím ." Vzal jsem si všechny ingredience co jsem potřebovat a začal vařit, všechno mi trvalo asi půl hodiny. Dal jsem jídlo do trouby a sedl si ke stolu, který je naproti troubě.

Po další půl hodině jsem vytáhl jídlo z trouby, nevšiml jsem si že ve chňapce je u ukazováčku díra takže když jsem pokládal plechovou mísu s jídlem tak jsem si spálil ukazováček. Troubu jsem rychle zavřel a vypl, rozběhl jsem se prudce do koupelny kde jsem si na prst pustil ledovou vodu. "Úleva úleva úlevaaaa." Vodu jsem vypl a podíval se na prst na kterém se tvoří puchýř. "Super!" Rozešel jsem se zpět do kuchyně, usmál jsem se na jídlo. "Sice to bolí ale za tohle to stálo." Namočil jsem si utěrku ledovou vodou a položil jí na bolaví prst.

Sedl jsem si ke stolu a čekal než ten debil přijde. Dlouho to netrvalo a dveře se odemkli, vzal jsem kuchyňský nůž a dal si ho za záda. "Baku už jsi doma?! Moc jsem se těšil! Dlouho jsi tam nebyl." Přišel jsem před něj a hned jak zavřel dveře a otočil se ke mě tak jsem mu nůž dal na krk. Vykuleně se na mě podíval.

"Příště mě tu nezamikej jako nějakou štětku kterou nechceš pustit pryč" probodl jsem ho pohledem a nůž mu dal z krku. Prst mě začal nehorázným způsobem štípat a tak jsem se rozběhl k utěrce kterou jsem si dal na prst.

"Co jsi zase provedl!" Rozběhl se za mnou a všiml si lasagní na lince. "To jsi udělal ty?" Kývl jsem a dal si utěrku z prstu. Rozběhl se za mnou, vzal mě do náruče a zatočil se se mnou. "Co to doprdele děláš!" Prudce jsem se ho chytl. "Ty ses naučil vařit a nic si mi neřekl?!" Začal se mnou skákat. "Baku začíná mi být zle..." rozeběhl se se mnou do pokoje a tam se mnou začal zase skákat.

"Pusť mě!" zařval jsem a on mě hodil na postel, skočil za mnou a tam mě prudce obejmul. "To jsem vážně nečekal že budeš tak rád." Otočil jsem se naproti němu a usmál se. "Jak dlouho se vůbec známe?" Donutil jsem ho si lehnout na záda a já si mu lehl na břicho.

"Známe se odmalička společně s brokolicí a na střední se k nám přidal půlenec takže se známe hodně dlouho asi... patnáct let?" Položil jsem si hlavu na jeho hruď a koukám mu do jeho krásně bláznivích červených očí. "Patnáct let... To je.. To je vážně dlouho.. divím se že to se mnou zvládáš.."

Cvrnkl mě do nosu a zamračil se. "Kdybych s tebou být nechtěl tak s tebou nejsem. Jsi pro mě ten nejdůležitější na světě!" Prudce mě obejmul a nohy si zahákl za mími zády. "Ty jsi pro mě taky ten nejdůležitější na světě, nevím co bych bez svého bráchy dělal!" Usmál jsem se.

"A vůbec... máš nějakou svou drahou pilovičku? Neříkej mi že někdo tak roztomilí, vtipný, často nabručený, sexi týpeček nikoho nemá!" Dal jsem mu pěstí do ramene. Nervózně se na mě podíval. "Nemám...ale ani mi to moc nevadí" usmál se na mě "A líbí se ti aspoň někdo ?" Kladně kývl A mě nějakým způsobem píchlo u srdce nevím proč... "A jak vypadá?" Usmál jsem se a začal ho hladit na krku.

"No... má červené vlasy taky červené oči, jizvičku na víčku oka a žraločí zuby..." udiveně jsem koukl. "Tobě se líbí někdo kdo je mi opravdu hodně podobný že?! Jak si jí našel!" Usmívám se a začal jsem ho hladit na čelisti. "Poprvé jsem jí potkal v parku se zlomenou nohou..." "wow to je jak když jsi poznal ty mě pamatuješ?  Ležel jsem na zemi protože jsem spadl že stromu. Ty jsi za mnou přišel a řekl že to mám zlomené, poté jsi mě odnesl k tobě domů a tam se o mě postaral." Uchechtl jsem se a pohladil ho na tváři.

"Pamatuju si to moc dobře byl to ten nejlepší den v mém životě.." udiveně jsem se podíval "proč?" Více jsem se na něj namáčkl protože nohy které má zaháklé za mími zády zpevnil.  "Protože jsem potkal tebe ty hlupáčku.." opět ke mě natáhl hlavu ale já jsem si hlavu zabořil na jeho hruď. Co mu hrabe?

"Zítra asi celý den nepřijdu máme zítra nějakou akci." Zvedl jsem hlavu nahoru. "Můžu jít s vámi? Má půlka je buď u tebe nebo se přidala k těm co mě unesli.." zamračeně se podíval. "Hmm.... ne budeš tady." Otevřel jsem zklamaně pusu. "Proooč! To se o mě tak bojíš?! Já tu nechci být pořád zavřený." Smutně se na mě podíval "přijdou sem brokolice, půlenec, fialka a pikachu. Potřebuji je tu pohlidat aby tu nešukali na všem co najdou"  zasmál jsem se "fajn ale příště jdu s tebou jako dříve! Neporazitelný Bakugo a neporazitelný Kirishima opět spolu ! Wooooo" kladně kývl a pohladil mě na tváři.

"Nedáme si to jídlo co jsi ukuchtil?" "Jo!" Chtěl jsem vstát ale on mé vzal do náruče a se smíchem jsme se rozběhli do kuchyně.

Ahojky je tu další kapitola moc se omlouvám že je trochu o ničem a že je po dlouhé době ale mám teď trochu problémky ohledně zdraví takže jsem trochu mimo z toho a neměla jsem nápady ale dneska jsem se do toho pustila a tím si pročistila hlavu tak doufám že se vám libila a u další ktera by mohla být už zítra zatím ahojky!❤❤❤