Change

Sen

"Proč mě budíš? Je něco po půlnoci Bakugo." Unaveně jsem si sedl a podíval se na něj. "Potřebuju na hajzl." Zvedl jsem jedno obočí. "Tak jdi? V ničem ti nebráním" oběvil se blesk. "Kirishimo ty moc dobře výš že se bojím!" Chytl jsem ho za ruku a šel s ním ven z pokoje. "Je to hned naproti pokoji není důvod se bát nic tě nesežere ! Nebo jo?" Vyděšeně se na mě podíval a rozběhl se do koupelny kde se zabouchl. Zasmál jsem se a šel do pokoje hned naproti, kde jsem si lehl do postele.

Vylezl z místnosti naproti pokoji a začal se rozhlížet. "Kde jsi? Kiriiii sakra!" Namáčkl se na dveře za sebou. "Jsem tady prosimtě..." hned jak jsem to dořekl tak se dveře zabouchli a on letěl do postele na kterou skočil. "Nechci nic říkat ale ten tvůj strach je docela vtipný." Zasmál jsem se a na obličeji se mi oběvil polštář. "Nesměj se mi debile!" Sundal jsem si z obličeje polštář. "Jinak co?"

"Jinak se ti budu smát taky." Usmál se a lehl si. "Fajn jsem z ticha..." taky jsem si lehl a on se ke mě namáčkl. Po chvíli jsem usnul.

.............................

Probudil jsem se a Baku byl namáčklí na zdi. Uchechtl jsem se, vstal jsem a šel do kuchyně. Namazal jsem si chleba máslem a vyskočil na linku, když jsem dojedl tak jsem šel zpět do pokoje.

Vešel jsem do místnosti kde seděl na posteli už probuzený Baku. "Jak jsi se vyspal?" Sedl jsem si na kraj postele. "Ušlo to.." usmál se. "Nemáš hlad?" Záporně kývl hlavou a lehl si. "Vážně?" Sedl jsem si na něj obkročmo a usmál se. "V..Vážně" začervenal se a uhnul hlavou na stranu.

Hlavu jsem mu vrátil a pohladil ho po tváři. "Tak fajn." Lehl jsem si na něj a začal ho hladit na krku. Všiml jsem si jak mu naskočila husina ale nepřestával jsem. "Co budeme dělat? Venku je pořád bouřka takže se projít nepůjdeme a nikam tě nepustím."

Baku pustil televizi a dal tam Kriminálku. Usmál jsem se a obejmul ho.

Dívali jsme se asi hodinu než do pokoje vběhl Midoriya, teda aspoň myslím že to byl Midoriya podle hlasu jelikoš jsem byl v polospánku. "S Todorokim jsme jeli kolem a rozbila se nám motorka mohly by jsme tady přespat u tebe v pokoji nebo v obýváku? " sedl si a mě spadla hlava do jeho klínu, hlavu mi prudce zvedl a vzal mě do náruče.

Osoba u dveří se uchechtla. "Fajn budete spát u mě v pokoji ale prosím vás neproveďte tam nic..." osoba se zaradovala a otevřela dveře. Zavrtěl jsem se a položil si ruku na jeho hruď. "Řekl jsi mu to?" "Neřekl a nemám to ani v plánu bere mě jen jako jeho bráchu." "A co když ne? Kachane nic za to nedáš a nezabije tě za to.  Pamatuješ si na tu noc předtím než jste se pohádali? Na tu párty?"

"Jakou party?" " tam kde jsi mu kvůli alkoholu řekl že ho miluješ a pak jste se tam cucali jak páreček. Asi jste byly oba tak nalitý že si to nepamatujete buď je to štěstí nebo ne ale podle mě by jsi mu to říct měl." Dveře se zavřeli a Baku mě položil na postel abych ležel. Pohladil mě po rtech a poté po tváři. Poté jsem úplně vytuhl.

Dream

Zvedl jsem ruce nahoru a čekal na zvuk zbraně, který se po chvíli oběvil ale nic jsem necítil. Takhle bolí smrt? Otevřel jsem oči a před míma nohama ležel Baku se střelnou ránou v boku. "Baku!"

Klekl jsem si k němu a sundal si bílí  šátek který jsem měl kolem vlasů. Na ránu jsem šátek prudce přimáčkl aby krev neměla přístup kudy jít ven. Zařval bolestí a chytil mě za druhou ruku. "Promiň promiň promiň! Kvůli mě takto trpíš!" Steklo mi pár slz.

"Ki...ri.. přes...taň... ne..má to ce..nu" zvedl pravou ruku pod kterou měl další střelnou ránu. "Ne!" Druhou ruku jsem mu přimáčkl na druhou ránu a jemu stekla slza. "Neplakej vše bude v pořádku neboj!" Zvedl hodně pomalu jednu ruku kterou položil na mou tvář.  "Pro...sím přes..taň" stekla mu další slza.

"Já ... já nemůžu! Co budu bez tebe dělat když tu nebudeš?!" Začal jsem plakat. Neuvědomil jsem si že tím jak jsem začal plakat tak jsem uvolnil stisk na rány.

Usmál se a steklo mu dalších pár slz. "Vše bude dobré věř mi... nikdy na mě prosím nezapomeň.." Usmál se více a poté se mu zavřeli oči. Ruka mu spadla na zem a úsměv pomalu upadal do neusměvu.

"Baku! Baku! Bakuuu! Nenechávej mě tu prosím!" Chytl jsem ho za tváře a začal plakat více. Klepavou rukou jsem mu šáhl na tep na ruce ale nic necítil. Neměl jsem sílu absolutně na nic a jen jsem s pláčem zakřičel.

"Kiri..."     "Kiri.."    "Kirishimo!"

End Dream

Prudce jsem otevřel oči a všiml si vyděšeného Bakuga. "Baku!" Prudce jsem ho obejmul a začal plakat. Začal mě hladit na zádech. "Copak se ti zdálo? Plakal jsi a křičel ze spaní Kiri." Sedl jsem si a pohladil ho po tváři. "Zdálo se mi že jsi umřel... Baku slib mi že neumřeš nikdy neumřeš!" Více jsem se na něj namáčkl. "Slibuju ..." 

Prudce jsem začal dýchat a udělalo se mi zle. "Teď se hlavně uklidni a odpočiň si neříkám aby jsi šel spát ale jen si prostě lehni já budu hned zpět." Chtěl odejít ale já ho chytl za ruku a nechtěl pustit. "Kam jdeš?" Otočil se na mě a jen se usmál. "Do kuchyně udělat nějaké jídlo jsem hned zpět.." vstal jsem a šel před něj, zvedl oboje obočí. Vylezl jsem na něj jako klíště a nepouštěl ho. Uchechtl se a chytl mě za zadek aby jsem mu nespadl...v životě mě za zadek ještě nechytl... je to... je to příjemné...

Přestal jsem nad tím přemýšlet a jen se nechal nést. "Už je ti lépe?"  Kladně jsem kývl a více se na něj nalepil. " Baku co tím myslel Midoriya když ti říkal aby jsi mi něco řekl a že jsme se líbali v tom baru?"

"Em no... no...no... neřeš to prosím.." Usmál jsem se jak mě více chytl že zadek a začervenal se. "Dobře nebudu to řešit neboj."

Všiml jsem si Midoriy který si všiml jak se usmívám a červenám a také jak mi Baku šahá na zadek. Hned jak si toho všiml tak mrkl na Bakuga a odešel.

Více jsem se ho chytl když bral jídlo a pustil mě, poté mě hned jednou rukou chytl za zadek a rozešel se do pokoje.

Opět jsem se začervenal a schoval si hlavu kterou jsem si opřel o jeho rameno.

Ahojky! Je tu další kapitola doufám že se vám líbila!😊❤ začíná být pro mě čím dál tím více horší je nedát ještě k sobě ale snažím se!😂❤ no niiic zatím ahojky!❤