Change

Nová rána

Probudil jsem se v posteli sám, vstal jsem a protáhl se. Vyšel jsem z pokoje a šel do kuchyně kde je na stole papírek, vzpomněl jsem si na kriminálku na kterou jsem se včera koukal. Papírek s nápisem že někoho unesli.

Prudce jsem papírek vzal do rukou a začal číst nahlas. "Kiri dneska jsem musel odejít dříve a nechtěl jsem tě budit tak jsem ti nechal na stole peníze, něco si kup k obědu a večeři nevím kdy přijdu tak ti kolem jedné pošlu pikachua." Oddechl jsem si a podíval se na hodiny.

Vytřeštil jsem oči a uslyšel zvonek, šel jsem jen v pižamu otevřít dveře za kterými pravděpodobně stojí Denki. Otevřel jsem dveře ale úsměv mi hned spadl, za dveřmi stál Denki ale úplně bez života, neusmíval se....

"Co se děje?" Podíval jsem se ustaraně na něj. "Já... snažil jsem se vážně moc pomict ale... Katsukiho střelili... Todoroki ho odvezl do nemocnice." Vykulil jsem oči a chtěl se rozběhnout do nemocnice ale on mě chytl a začal mě tahat do pokoje kde mě poté zamkl. "Promiň Kiri ale Katsuki si tohle přál..."

Začal jsem bouchat do dveří. "Denki otevři mi!" Uslyšel jsem jak odchází. "Denki!" Kopl jsem do dveří a začal brát za kliku, nic nepomohlo. Opřel jsem se zády o dveře a sjel po nich na zem, začali mi téct slzy. On teď je někde v nemocnici a já u něj nejsem...

Odemkl jsem telefon a začal se dívat na naše společné fotky. Najednou jsem najel na fotku před rokem co jsem se ještě nepohádali... na té fotce se líbáme někde v baru... "proč si na to nepamatuji?"

Flashback

Napil jsem se vodky a zašklebil se, je to už snad desátá vodka a já začínám vidět rozmazaně, nejsem úplně v tomhle trénovaný jako Baku. Chytl mě za ruku a odtáhl do prostřed baru.

"Ba-ku  já ti mu...sím ně..co ř-ří..ct!" Zařval jsem na něj aby mě přes tu hudbu slyšel. "A co!?" Chytl mě za boky hned když začal hrát ploužák a začal se se mnou houpat do hudby. "Já tě asi miluju." Podíval jsem se mu do jeho rudých očí a políbil ho. Polibek mi oplatil a usmál se. "Já tě asi taky miluju Kiri." Začali jsme se líbat a jen jsem ucítil jak nás Denki vyfotil s úsměvem a rychle utekl.

"Já toho blbečka vážně zabiju." Chtěl odejít ale já ho pevně chytl. "Nikam nechoď! Teď jsi jen můj." Obejmul jsem ho a nemínil pustit.

End flashback

Hned jak jsem si vzpomněl co se ten večer stalo tak jsem sebou zatřásl. Miloval jsem ho někdy? Nedělal jsem si z něj srandu? Jaký city k němu vlastně cítím? Mám ho rád jen jako kamaráda?

Tyhle otázky mi běhali v hlavě hodně dlouho než jsem neusl.

Nevím jak dlouho jsem spal ale probudili mě hlasy za dveřmi, prudce jsem se postavil a začal bouchat do dveří. "Kaminari Denki otevři ty hajzle nechtěj ať ti řeknu pikachu!" Zařval jsem z plných plic a kopl do dveří.

Najednou hlasy utichli a bylo ticho. "Nedělejte že tam nejste moc dobře jsem vás slyšel i tebe Denki!" Opět jsem kopl do dveří. Začalo se odemikat, šel jsem dál od dveří a hned jak se dveře otevřeli tak jsem osobu která odemkla uhodil do ramene.

"To je teda uvítání čekal jsem něco jiného." Zvedl jsem hlavu a uviděl červené oči a blonďaté vlasy do stran. "Baku!" Skočil jsem na něj a obejmul ho. "Jsi v pořádku!" Chytl mě tak abych nespadl na zem a usmál se.

"Moc jsem se bál tohle už mi nedělej ! Za trest zůstáváš zítra doma!" Pohladil jsem ho po tváři a podíval jsem se mu na rty. Vzpomněl jsem si na vzpomínku z baru položil si hlavu na jeho rameno.

"A kdo podle tebe bude pracovat?" Pohladil mě po zádech a šel se mnou do kuchyně. "Todoroki to zvládne." Pořád se ho pevně držím a on mě chytl za zadek aby mě lépe držel abych nespadl.

Začervenal jsem se a schoval si hlavu. Odnesl mě do kuchyně kde mě posadil na židli. "Neměl by jsi nést těžké věci a co uděláš? Rovnou neseš Kirishimu z pokoje sem..." zvedl mě sedl si a posadil si mě na klín. "Jste spolu hrozně rostomilí! Žejo Todoroki? Ani bych se nedivil kdyby jste spolu chodili." Přitulil se Midoriya k Todorokimu a usmál se.

Po deseti minutách odešli a já se otočil tak že se mu koukám do očí a sedím na něm obkročmo. Přiložil jsem k jeho krku nůž a zamračil se. "Příště až tě někdo střelí a ty pojedeš do nemocnice... nezamikej mě tu." Probodl jsem ho pohledem a nůž položil na stůl.

"Kam tě střelili?" Vyhrnul si triko a já uviděl velkou čtvercovou náplast, pohladil jsem ho opatrně po ní a on mi chytl ruku. Podíval jsem se na něj a on mi ruku pustil.

Vyhrnuté triko jsem mu prudce sundal a podíval se mu na břicho. Na břiše měl několik jizev který vím na sto procent že před rokem neměl. Postupně jsem ho pohladil po každé jizvě až na konec po nové ráně.

Všiml jsem si jak je nervózní když se na něj takto dívám a tak jsem si sundal svoje triko. "Neboj nebudu to řešit ani se tě ptát nebudu." Usmál jsem se a obejmul ho.

Na chvíli jsem si všiml jak se začervenal a tak jsem se na něj ještě více nalepil a podíval se na něj. Rozcuchal jsem mu ještě více jeho ruzcuchané vlasy a zasmál se. Obličej který se často mračí je teď uvolněný a oči klidné jako od hříbátka.

"Nechceš si lehnout?" Všiml jsem si jak si zívl a na to záporně zakýval hlavou. "Ale noták Baku!" Vstal jsem, chytl ho za ruku a táhl do pokoje kde jsem zavřel za námi dveře a usmál se.

Strčil jsem ho na postel kam spadl, sedl jsem si obkročmo na něj a hned potom si na něj lehl tak abych se nedotýkal jeho rány. Přikryl jsem nás a pustil televizi. Položil jsem si na něj hlavu a dál tam opět kriminálku oba tenhle druh seriálů milujeme tak jsem si typl že to bude ta nejlepší možnost na co se dívat.

Dal mi na záda ruku na kterých mě začal následně hladit, více jsem se usmál a začal se dívat na televizi.

Ahojky! Jelikoš jsem byla u oční a ta říkala ať zůstanu doma tak jsem se rozhodla že něco při koukání na Frozen 2 můžu napsat😊 takže tady máte další kapču a doufám že se vám líbila❤