Change

Budeš můj......

"Vážně?" Všiml jsem si že se více napl než předtím, strčil jsem ho aby spadl na půlku postele vedle mě a vyhoupl se nad něj.

"No...co když řeknu že potřebuji čas?" Pohladil jsem ho po tváři. "Jestli to řekneš už si mrtvý" šáhl mi na bok, který následně pohladil. Sedl jsem si na jeho klín a naklonil se nad něj. Uslyšel jsem nepatrné zakňučení a usmál se.

"Hodně jsi se změnil víš to? Na střední jsi byl taková nasraná čivava neustále teď jsi nasraná čivava jen když opouštíš tuhle budovu...doma jsi jako štěňátko...teda né vždy.." více jsem se přiblížil rty k těm jeho.

"Myslíš?" Ucítil jsem jeho horký dech na rtech. "Já nemyslím já vím." Přejel jsem rty jemně po těch jeho. Zavrněl a chytl mě obouma rukama za boky.

Zvedl hlavu výše, jazykem mi olízl horní red a hlavu opět položil na postel. Pohladil jsem ho ukazováčkem na krku a všiml si jak mu naskočila husina.

"Už od malička kdy jsme se poznali jsem tě hrozně obdivoval za tvou drzou a odvážnou povahu. Na střední jsi se mi začal líbit a do teď jsem si to nedokázal přiznat, nedokázal jsem si přiznat že bych někdy miloval toho nejhezčího kluka na škole a teď? Teď tu jsme na posteli a já se ti snažím nějak smyslu plně říct že tě miluji..." usmál se a pohladil mě po boku.

"Taky tě miluju Ei." Křivě se usmál a já jsem ho políbil, ucítil jsem jak se do polibku usmál. Chtěl jsem se odtáhnout tak jsem zvedl hlavu ale on hlavu zvedal se mnou a nechtěl se odtáhnout. Chytl mě za hlavu a přetočil se se mnou, sedl si na můj klín a polibek více prohloubil.

Odtáhl se a donutil mě si sednout. Koukám se mu přímo do jeho nádherně červených očí které mě nutí se v nich ztrácet. "Chci se tě na něco zeptat.." kývl jsem a usmál se. "Budeš můj Kiri?" "Už jsem se bál že se nezeptáš... ano !"  Všiml jsem si jak mu steklo pár slz štěstí, nejsem rád že pláče ale podle mého by se slzy štěstí stírat neměli a tak jsem ho na každou slzu která mu stékala po tváři políbil.

"Neplakej prosím..." obejmul jsem ho a hlavu si schoval na jeho hruď. "Ani nevíš jak jsem rád že jsem se odhodlal ti to říct."

"Já jsem taky rád." Políbil jsem ho a nohy si obmotal kolem jeho boků. "Ty chceš opět nést?" Kývl jsem a následně se usmál. Chytl mě za zadek, vstal a šel se mnou do kuchyně kde seděli u stolu Midoriya s Todorokim. Více jsem se namáčkl na osobu která mě nese.

Midoriya se na nás podíval a následně se uculil. Baku mi zmáčkl nečekaně zadek a já vyjekl. Začal jsem se červenat a tak jsem si schoval hlavu. "Někdy mám vážně chuť tě zabít..." zašeptal jsem a on mě políbil na vlasy. "Jenže na to mě až moc miluješ ne?"   Kladně jsem kývl.

"Chtěli jsme s vámi mluvit Kachane..." podívali jsme se na ně a Baku si sedl na židli naproti klukům. "Chceme vás pozvat na naší svatbu..." poslal po stole dvě pozvánky a my se na ně podívali. "Proč za tak dlouho? Skoro rok a půl..." podíval jsem se více na pozvánku. "Nikam nechceme pospíchat." Baku vstal a společně se mnou šel do jeho pokoje. "Přijdeme ať se to odehraje kdykoliv!" Usmál jsem se a Baku zavřel dveře od pokoje.

Všiml jsem si že jde se mnou proti zdi. "Co děláš? Baku? Baku!" Narazil jsem na zeď a vylekaně se díval. Křivě se usmál a já hned pochopil o co mu jde. "Hou hou hou Baku já nejsem nějaká děvka kterou hned jak s ní chodíš tak se s ní vyspíš to ode mě nečekej v žádném případě." Uraženě jsem se opřel o zeď za sebou a ruce si dal v bok.

"O to mi vážně nešlo uraženče." Více mě namáčkl na zeď a přiblížil se ke mě nejvíce jak to šlo, když mi více zmáčkl zadek tak jsem mu vzdychl omylem do ucha. "No podle mě jsi proti tomu co jsi řekl nemyslíš?" Lízl mě na krku a já se kousl do rtu. "Nemyslím, stojím si za tím a nějaké mačkání zadku a lízání krku to nezmění zlatíčko."

"Vážně?" Zmáčkl opět můj zadek a zajel druhou rukou pod mé triko pod, kterým mi začal hladit břicho. Opět jsem se kousl do rtu. "Kdy jsi sakra naposledy šukal?! Neříkej mi že nadržený prase jako ty nikoho nemělo od té doby co jsem odešel a po roce se vrátil?"

Záporně zakýval hlavou. "Tak si ale ještě počkáš víš to?" Ušklíbl jsem se a on zakňučel. "Nekňuč na mě moc dobře víš že jsem s nikým nikdy nespal hned první den co jsme se dali dohronady." Políbil jsem ho a usmál se. "Ale jestli jsi na mě čekal ten rok tak jsem překvapený."

"Noták Kirii jen jednou a potom ti dám času kolik chceš!" Záporně jsem kývl hlavou. "Pojď si lehnout za chvíli tě to přejde a budeme oba spokojený." Seskočil jsem na zem a šel si sednout na postel. Chytl mě a stáhl zpět ke zdi, rukama mi zaterasil cestu pryč a namáčkl se na mě.

Hned jak se na mě namáčkl tak jsem ucítil jeho kamaráda. "Jdi se vysprchovat a přijď." Začal jsem ho strkat ven z pokoje a zabouchl dveře. Sedl jsem si na postel a všiml si svého nože na jeho stole.

Šel jsem si ho vzít a začal jsem si s ním házet v ruce do doby než nepřišel. "Tak jak je?" Šel jsem si sednout na postel a usmál se na něj. "Bodlo to" lehl jsem si na záda a chytl ho za ruku. "Už nebudu pracovat v gangu..."

Vykuleně se na mě podíval. "Proč?" Lehl si vedle mě a hladil mě palcem po hřbetu ruky. "Od té doby co mě unesli jsem si pročistil hlavu...není to důvod že bych se bál ale spíše že bude prostě lepší když to bude někdo hlídat tady přeci jen je to daleko od základny a než sem někdo dojde tak by to tu mohlo být třeba shořené a taky se na to už prostě necítím...nevadí ti to?"

Záporně zakýval hlavou. "Chtěl jsem ti to nabídnout sám protože se o tebe bojím... tady budeš spíše v bezpečí.." usmál jsem se a obejmul ho.

"Já se o tebe taky bojím Baku" políbil jsem ho a více se na něj namáčkl.

Ahojky je tu další kapitola doufám že se líbila a jestli budu mít zítra čas tak bych mohla napsat další noo tak zatím Sayonara!❤