Change

Já si myslím že je

"Vypadáš jak mrtvola Kirishimo spal jsi vůbec?" Přestal jsem si opírat hlavu o ruku a podíval se na něj. "Jsem úplně v pohodě nechápu proč si myslíš že jsem nespal." Zavřeli se mi oči a hlava spadla prudce na stůl. "Možná si to myslím proto jak vypadáš Kiri, jsi vážně v pohodě?" Prudce jsem vstal a zamračil se. "Fajn! Nejsem v pohodě a v pohodě nebudu stačí?!" Rozmáchl jsem rukama do stran a rozešel se do svého pokoje kde jsem se zabouchl.

"Kirishimo co ti jebe?!" Uslyšel jsem dupání po schodech a poté dupání směrem k mému pokoji. Prudce vešel do pokoje a dal si ruce v bok. "Nech mě být." Otočil jsem se k němu zády. "Tak to ani náhodou co ti je?" Nepromluvil jsem ani slovo a pořád k němu stál zády. Chytl mě prudce za ruku a stáhl tak ať se na něj koukám, vykulil jsem oči. Zvedl jedno obočí a pořád mi držel ruku.

"Tak?" Sedl jsem si na zem a chytl se jednou rukou hlavy. "Bojím se že se mi bude zdát ten sen co se mi zdál byl hrozně reálný a ..." nedořekl jsem to a on mi skočil do řeči. "A proto nespíš, ale proč jsi na mě nepříjemný? Kvůli nedospavosti to není určitě."

"Vážně ti to musím říkat?" Kladně kývl a já se zatahal za vlasy. "Něco mi s Midoriyou tajíš, vždy když se tě na to zeptám tak řekneš ať to neřeším ale mě vadí když nevím co mi nechceš říct...a taky proč na tebe pořád mrká když jsem s tebou?"

Začal se červenat. "Neboj jednou ti to řeknu..." chtěl odejít ale já na něj prudce skočil a donutil ho aby spadl na postel, ležel jsem na zádech a jeho záda měl nalepené na břiše. Měl jsem pořád zaháklé nohy kolem jeho břicha.

Začal jsem mu jezdit rukama ve vlasech, zavrněl a já se usmál. Podíval jsem se mu na obličej, červenal se... červrnal. "Rajčátko moje..." pohladil jsem ho po tváři a s načervenalími tvářemi se usmál. "Tvoje?" Teď nebo nikdy.

Políbil jsem ho na tvář a poté ho začal úplně rudý strkat ven z pokoje. Podařilo se mi ho vykopnout a zavřel jsem prudce dveře které jsem po chvíli zamkl. Sjel jsem zády po dveřích a ucítil zabouchání na dveře.

"Noták otevři mi Kiri!" Byl jsem celou dobu co pořvával a kopal do dveří potichu a začali mi téct slzy. Proč jsem to udělal? Má mě rád jako jenom jako bráchu určitě! A teď si připravuje plán jak mě zabít...

Najednou mi cinkl telefon, vstal jsem a podíval se kdo mi napsal. Napsal mi Denki a poslal mi video. Video jsem si zapl, bylo to z toho baru a na videu bylo vidět jak se líbáme.

Hodil jsem telefon na druhou stranu pokoje a lehl si do postele odkud jsem se začal dívat z okna. Steklo mi pár slz které jsem hned utřel. Vzal jsem si nůž co byl na stole a začal si s ním házet, dost mě to uklidňovalo.

"Takže on tě políbil na tvář a poté tě vyhodil z pokoje, zajímaví." Zasmál se a já se na něj vražedně podíval. "Co mám dělat?" "Řekni mu to, čekej před jeho pokojem a až otevře prostě mu to řekni a nebuď za sraba!" Jednu mi vlepil facku. "Fajn fajn fajn." Chytl jsem se za tvář. "Ale počítej s tím že hned jen tak ty dveře neotevře no nic já budu muset jít tak zatím." odešel a já si šel sednout před dveře jeho pokoje.

Najednou odemkl a chtěl jít asi ven a tak otevřel dveře. Prudce jsem vstal, chytl jsem ho za ramena a zavřel prudce dveře.

Vyděšeně jsem na něj koukal a snažil se aby mě pustil ale bylo to marný tak jsem se vzdal a nebránil se.   

"Pust mě prosím..." stekla mi slza a zklonil hlavu. Hlavu mi donutil zvednout a usmál se. "Pamatuješ si jak jsem ti říkal o té osobě která se mi líbí?" Kladně jsem kývl. "Ta jak je podle tvého popisu mi hodně podobná?"

"Ano jak je ti hodně podobná. Nebo jak jsem ti říkal že ti to sluší s vlasy dolů?" Kývl jsem a on mi sundal šátek a rukou mi vlasy rozčesal tak abych je měl dolů, nechápu jak se mu to povedlo. "Nebo jak jsem tě zachránil od těch blbců?"

Kývl jsem a pousmál se. "Víš jak se jmenuje ta co vypadá jako ty?" Záporně jsem zakýval hlavou. "Eijirou ....Kirishima Eijirou.." vykulil jsem oči "ona se jmenuje stejně jako já?"

Zasmál se a já nechápavě koukal do jeho očí." Ty hlupáčku jsi to ty! Ty jsi ta co ti je podobná! Ty jsi Eijirou Kirishima! Ty jsi ten koho jsem zachránil! Ty jsi ten kterému sluší vlasy dolů!"

Vykuleně jsem se na něj podíval a usmál se. "Ty jsi ten kterému patří moje srdce ale mám strach že to je neopětované..." začal chodit proti mě a já začal couvat. Strčil mě a já spadl na postel která byla za mnou.

Po čtyřech za mnou přišel a teď je nade mnou na čtyřech a usmál se. Pohladil mě po tváři a sundal mi vlasy z očí. "Myslíš si že to je neopětované? Co kdybych ti řekl že to opětované je?"

Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. "A je?" Pohladil jsem ho po svalech na břiše které schovávalo úplé černé tílko. "Já si myslím že je..."

Ahojky je tu další kapitola❤ je o něco kratší ale doufám že nevadí 😊❤