Malfoy Twins (FF HP)

#16

Vickey's view

Prudce jsem rozrazila dveře do chlapecké ložnice.
,,Mám to!" vyjekla jsem a mrskla blonďákovi do klína objemnou knihu a sedla si na kraj jeho postele.
,,Co máš?... Zatraceně, proč je ta bichle tak vypasená?" zaskuhral a knihu odstrčil vedle sebe.
,,Proč chtěli maminčino tělo" vážně jsem mu pohlédla do očí.
,,Jestli po mě ještě něco takhle hodíš, tak taky nemusíš mí žádnou neteř ani synovce, Medo!" ztěžoval si, aniž by zaregistroval mou odpověď.
,,To byl účel bráško, náš raplej gen by měl zaniknout" uchechtla jsem se a otevřela knihu na straně, kterou jsem si založila.
,,Podle svatební fotky jsem zjistila, že mamka měla na hrudi zarostlý medailonek, který ji měl ochránit před Voldemortem. Měla ho v kůži, takže nešel sundat"
,,Jak ho teda chtějí dostat?" zeptal se Scorp.
,,Když se tkáně rozložili, medailonek se uvolnil a oni ho teď získali" osvětlila jsem situaci.
,,Takže teď mají artefakt, který zabrání někomu v tom, aby jeho nositele zabil?"
,,Přesně tak" přisvědčila jsem.
,,Ale je v tom háček v darování z lásky, takže by jim měl být v tomhle směru k ničemu" ukázala jsem na odstavec, který vysvětloval použití medailonku.
,,Nechybí tu stránka?" zeptal se blonďák a dotkl se zubatého kusu papíru čnícího z prostředku knihy.
,,Pravděpodobně"
,,Takže může mít i jinou schopnost, kterou neznáme" řekl zamračeně a já nemohla nic jiného než souhlasit.

,,Co s tím tedy budeme dělat?" zeptal se zamračený Albus, když jsme mu vylíčili, na co jsem přišla.
,,Nemám tušení" pokrčila jsem zoufale rameny. Krizové situace jsem řešila vždy dost náhodně a tato moc nepodporovala moje nápady, ale nakonec mě přece jen něco napadlo.
,,Co portrét Brumbála?" navrhla jsem.
,,Za zkoušku nic nedáme" pokýval hlavou Scorpius.
,,Fajn, tak jdeme" zavelela jsem a s úsměvem se vydala na cestu do ředitelny.

,,Profesorko McGonagallová opravdu s ním potřebujeme mluvit" prosebně jsem se podívala na ženu s přísným výrazem. Nedůvěřivě si nás měřila, jakoby tušila co máme v plánu.
,,Upozorňuji vás, že to není skutečný Albus Brumbál, jen část, kterou obrazu svěřil" pokynula směrem k obrazům v zadní části ředitelny.
Následně se zvedla a opustila místnost s tím, že musí něco odeslat na ministerstvo, díky čemuž nám dala úmyslně soukromí.
,,Profesore Brumbále?" oslovila jsem podobiznu někdejšího bradavického ředitele. Seděl na křesle a jeho dlouhé vousy povlávaly ve větru z otevřeného okna na obraze, zatímco listoval knihou.
,,Slečno Malfoyová, co pro vás mohu udělat?" odložil knihu na stůl.
,,Máme knihu o jednom důležitém medailonku, ale chybí nám jedna strana..."
,,Vím co máte na mysli," řekl. ,,Tu stranu ale musel někdo odcizit někdy v minulém roce, protože při poslední kontrole knihovny byla dozajista vpořádku" pokýval hlavou.
,,Myslíte, že by se dala obnovit?" zeptal se Albus.
,,Zajisté pane Pottere" usmál se na svého stejnojmence. Muselo být zvláštní hovořit s někým, po kom jste pojmenovaný.
,,Musíte ale najít druhou kopii a ta se nachází v Krásnohůlkách" usmál se a opět se začal věnovat své knize.
,,Ale profesore... "
,,Jinak vám nemohu pomoci. Doufám, že vám nemusím připomínat, že nejsem skutečný Albus Brumbál" změřil si nás všechny pohledem.
,,Ale... " začal Scorp.
,,Váš čas vypršel! Teď prosím opusťte mou pracovnu" vložila se do toho profesorka McGonagallová.
,,Samozřejmě" přikývla jsem a odtáhla  černovláska s blonďákem na chodbu.

,,Neřekl nám všechno, co ví!" vyjel Albus.
,,Zapomeň na to, třeba nám to prostě nemůže prozradit!" zpražila jsem ho ostrým pohledem. Tyhle hádky mě unavovaly.
,,Co hodláme udělat?" zeptalse Scorp.
,,Nejprve informujeme hlídku!"
,,Nevím Vickey, jestli je to rozumné. Je to naše máma, ne jejich" řekl Scorpius.
,,Když něco budeme zatajovat, naštvou se, že jim neříkáme všechno" vysvětlila jsem své rozhodnutí. ,,Copak jim nevěříš, Scorpiusi?"
,,Diggorymu nevěřím!" zabrblal. Jeho odpověď mě nijak nepřekvapila a tak jsem pohotově odpověděla.
,,Zamyslel ses taky nad tím, co pro nás už od té doby udělal? Jak se změnil?"
,,Nevěř tomu co vidíš Andromedo! Starého psa novým kouskům nenaučíš!" vykřikl popuzeně. Chudák Albus tomu celému nečinně přihlížel.
,,Tak si trhni nohou, zachráním ji klidně sama a už mi nikdy, opakuji nikdy neříkej Andromedo!" vyštěkla jsem. Jeho tvář zbledla a ústa pootevřel k odpovědi, ale pak je bezeslova zase zavřel a rezignovaně svěsil ramena.
,,Nehádejte se, tohle je důležitý!" zamračil se na nás černovlásek.
,,Sklapni Albusi!" okřikla jsem ho a pak už jsem jen zlostně pohlédla na své dvojče a odešla pryč.