Malfoy Twins (FF HP)

#17

Moje kroky mě zavedly ven, kde mě ovanul lednový vítr. Sedla jsem si na kamennou lavičku a pozorovala břečťan na znech hradu. Moje myšlenky se začaly ubírat nehezkým směrem.
Co když se opravdu nezměnil? Možná má Scorpius pravdu a udělal by to znovu. Nenáviděla jsem ho a do teď se ho straním, ale byla jsem do něj předtím zamilovaná, takže jsem mu částečně odpustila.
Zaplašila jsem tyto myšlenky a rozhlédla se kolem sebe.
Zasněžené kopce kolem školy a třpytily ve světle zapadajícího slunce.

Dalšího dne ráno se mezi studenty neslo podivné dusno. Než jsem se stihla dovědět co se stalo, byla jsem několikrát počastována znechuceným i soucitným pohledem.
Na snídani se mi konečně dostal do rukou Denní Věštec.

Vstala snad z mrtvých?

Hlásal titulek hned na úvodní straně. Pod ním byla fotka hnědovlasé ženy v koženém úboru, v ruce třímala hůlku ze světlého dřeva. Její vychrtlá postava působila děsivě. Když se žena na obrázku otočila, úlekem jsem odhodila noviny přes stůl.
,,Scorpe?" řekla jsem rozklepaným hlasem.
,,To... to je... m... máma," vykoktala jsem ze sebe.
,,Cože?" vyštěklo mé dvojče a vrhlo se na noviny. Zděšeně si prohlížel titulní stranu.
,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se.
,,Nemám absolutně tušení" odpověděl Scorpius.

Draco's view

Procházel jsem chvatně chodbou na odboru záhad. Moje kroky tvořili nevrlou ozvěnu a já se řítil vstříc vysvětlení.
,,Kath?!" vletěl jsem k cele, kde ji drželi.
,,Sem nesmíte pane!" ozval se kouzelník u dveří.
,,Dracooo.... Draco, Draco, Dracooo" zanotovala Kath, tedy spíš zombie Kath.
,,Katrine? Jsi to ty?" zeptal jsem se.
,,Katrine, Kath, Kathrine, Kath"
,,Kath co to znamená?"
,,Draco, Kath, Harry, Ginny,..." opakovala dál jména.
,,Přestaň! Přestaň!" hůlkou jsem si otevřel celu a pořádně s ní zatřásl.
,,Pane, ona není sama sebou" varoval mě hlídač.
,,Meda, Scorp, Rosie, Hugo,..."
,,Kathrine sakra!" vykřikl jsem, když se na mě vrhla a začala škrábat a kousat. Chtěl jsem ji odstrčit, ale nešlo to zrovna lehce. Když jsem použil trochu více síly, Kath spadla a praštila se o mříž do hlavy.
,,Kath? U Merlina Kath!" přiskočil jsem k ní.
,,Člověče jste vy normální?! Přijít a zmrzačit vězně?!" přišel k nám hlídač.
,,Jsem její manžel!" vyjel jsem na něj.
,,Týhle zdechliny? No tak to potěš koště"
,,Prosím?!"
Najednou se Kath vymrštila a vrazila hlavou do té mé.
,,Auu" zaskuhral jsem.
,,Coo... co tady dělám?" zeptala se vyděšeně a těkala očima sem a tam.
,,Kathrine?"
,,D.. Draco?" zvedla ruku, jakoby se chtěla ujistit, že se jí nezdám.
,,Ano jsem to já" usmál jsem se. Do očí mi vhrkly slzy.
,,Co se stalo? Já myslela, že mě zabili"
,,To je složité, zlato, tolik jsi mi chyběla" přitáhl jsem si ji do objetí.

,,... Řekne se jí, že byla 10 let v bezvědomí!" uzavřel jsem svůj monolog v soudní síni.
,,Souhlasím" ozval se nějaký muž s plnovousem a většina se k němu přidala. Bylo to schváleno. Všichni budou dělat jakoby Kath nikdy nezemřela.

Vickey's view

,,Tati, to je šílenství!" vykřikla jsem na blonďatého muže.
,,Pojďte, je vážně vpořádku. Teda v rámci možností" naléhal a táhl nás do nemocničního pokoje.
,,Dobře fajn!"
Táta otevřel dveře a společně jsem vstoupili do místnosti.
,,Kath?" promluvil táta na ženu na posteli. Byla hrozně bledá, ale už né tak vychrtlá jako předtím.
,,Draco? Kdo.. kdo je to?" chytla tátu za ruku. Zkoumala nás vyděšeným výrazem. Ani se jí nedivím, deset let být mimo je docela matoucí.
,,Naše děti, Andromeda a Scorpius" usmál se na ni.
,,Vážně? Moje dvojčátka?" zeptala se se slzami štěstí na krajíčku.
,,Ano, mami" ozval se Scorpius a přisedl si vedle táty. Já zůstala stát.
,,Medo?..." začala, ale přerušila jsem ji.
,,Tolik jsi mi chyběla" vyjekla jsem předstíraně. Něco se mi na tom nelíbilo.
,,Holčičko moje" vzlykla.
,,Vickey, nech mě mamku taky obejmout" odstrčil mě Scorp.
,,Scorpiusi" vzlykla znovu mamka.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že je něco špatně.
,,Andromedo, Scorpiusi, musíte mi toho hodně říct" usmála se stále se slzami v očích.
,,Mami, říkej mi prosím Vickey"
,,Ehm.. dobře.
,,Kdy tě pustí domů, Kath?" zeptal se táta.
,,Nevím, nikdo mi tu nechce nic říct. Pořád jen opakují, že něco není možné a tak. I když byla jsem deset let v bezvědomí" pokrčila rameny.
,,Ale vždyť..." táta mi sevřel ruku.
,,Samozřejmě, už jsme si mysleli, že se nikdy neprobereš" usmál se a významně se na mě podíval.

Večer jsme se Scorpiusem seděli ve výklenku na chodbě.
,,Nemám z toho dobrý pocit" začala jsem.
,,Z čeho?" zeptal se.
,,Z toho mámina vzkříšení, jakoby to nebyla ona" vysvětlila jsem.
,,Kdo by to byl jiný?" zamračil se.
,,Hele prověříme to a uvidíme"
,,Tak na to zapomeň, jestli nevěříš rodině, tak by ses měla pakovat!" vykřikl.
,,Co ti ruplo v bedně, Scorpiusi?"
,,Co ruplo v bedně tobě, Andromedo?"
,,Scorpe..."
,,Ne! Nechci od tebe nic slyšet! Konečně jsme zase všichni a ty to musíš zase zkazit!" zakřičel a ráznými kroky odešel.