Malfoy Twins (FF HP)

#10

,,Ahoj Gide" pozdravila jsem hnědovláska, když trošku poskočil čas.
,,Ahoj Vickey" usmál se a objal mě.
,,Dovol abych ti představil svou rodinu" ukázal na jeho tři sourozence.
,,Tohle je moje dvojče Lorean" ukázal na pohlednou brunetku, která se usmála a zamávala.
,,Toto je náš malej bráška Lysander" představil blonďáka.
,,Chodim do stejného ročníku jako vy" zamračil se Lysander.
Zmateně jsem se na ně podívala.
,,Ono je to složité, já a Lorean jsme se narodili 19. 10. 2005 a Lysander 30. 8. 2006, takže spadáme do stejné třídy" zasmál se Gideon.
,,Jo a tohle je Marlee, ale tu už znáš" ukázal na naštvanou blondýnku.
,,Jo takhle" zasmála jsem se.
,,Teď už chápu"

Téměř celé odpoledne jsem se s někým bavila o tom, co jsem dělala v Americe, teprve až k večeru jsem si mohla trošku vydechnout.
Sedla jsem si na houpačku, ale můj klid po chvilce vyrušil modrovlasý mladík.
,,Ahoj jsem Teddy" věnoval mi milý úsměv.
,,Ahoj" oplatila jsem mu úsměv.
,,Vickey, ale to už asi víš"
,,Ano, no chtěl jsem se zeptat na to, jaké to je se znovu setkat s rodiči, teda aspoň s jedním?"
,,No abych pravdu řekla, bylo to zprvu matoucí, ale zvykla jsem si" pokývala jsem hlavou.
,,Je mi líto co se stalo tvým rodičům" dodala jsem rychle.
,,To nemusí ani jsem je neznal" pokrčil rameny.
,,Vyrůstal jsem u strýčka Harryho, takže jsem se měl dobře" pokračoval.
,,Nespočetněkrát jsem se s ním pohádal, když jsem byl kvůli nim na dně. Vždycky jsem zapomněl, že on je taky sirotek a křičel na něj, že nemůže vědět jak se cítím" zasmál se.
,,Asi bych taky zapomněla" přidala jsem se.
,,Jinak ty ještě studuješ, nemám pravdu?" zeptal se.
,,Ano, teď jsem v 6. ročníku" přikývla jsem.
,,Joo Bradavice tam bylo vždycky fajn"
,,To ano" zamyšleně jsem odvětila.
,,V jaké jsi koleji?"
,,Zmijozel, v jaké si byl ty?" zeptala jsem se zase já.
,,Mrzimor" odpověděl.
,,No nic je pozdě měl bych vyrazit domů, tak zase někdy" rozloučil se a vydal se ke dveřím.
,,Ahoj" zavolala jsem, když procházel ve dveřích. Když prošel dveřmi, otočil se a zamával, pak už doopravdy odešel.
Já jsem ještě chvilku seděla a pozorovala zasněženou louku za domem, poté jsem se odebrala do svého pokoje a šla spát.

Následující den

Probudila jsen se do podmračeného rána, venku byla docela vánice a já byla vděčná za teplo své postele.
Podle kroků, které jsem zaslechla z chodby, jsem usoudila, že už se po mně dole shání, a tak jsem vylezla z tepla své postele. Přes pyžamo jsem si oblékla huňatou mikinu a vydala se dolů do kuchyně.
,,Dobré ráno" usmála jsem se na otce se Scorpiusem.
,,Dobré" odvětil otec zahleděn do Denního věštce.
,,U Merlinových vousů co to máš na hlavě?" vyprskl smíchy Scorpius.
,,Vlasy!" odsekla jsem. ,,Jsou jenom trošku rozcuchané"
,,Trošku? Docela hodně. Vypadáš jak rorýs" smál se dál a tak upoutal otcovu pozornost. Ten se uchechtl a pokračoval ve čtení.
,,Píšou něco zajímavého?" zeptala jsem se.
,,Ani ne, co si dáš?" pronesl a odložil noviny.
,,Asi nějakou housku a ovoce" usmála jsem se.
,,A kafe prosím" dodala jsem.
,,Jak si slečna přeje" zašvitořila Poppy a odhopkala ke kuchyňské lince.
,,Jak ses vyspala v novém?" zeptal se táta.
,,Báječně" protáhla jsem se.
,,To je vidět" ušklíbl se Scorp.
,,Nekritizuj moji vyzáš bratře!" zavrčela jsem.
,,Káva pro slečnu" položila Poppy na stůl voňavé kafe.
,,Děkuji" usmála jsem se na ni.
Usrkla jsem si z hrnku, ale spálila jsem si jazyk.
,,Sss... páí" sykla jsem.
,,Velká omluva pro vás slečno, Poppy to napraví" vyjekla skřítka.
,,Nene, tho byla mohje hyba" zašišlala jsem.
,,Prosím slečno?" zeptala se nechápavě.
,,Říkala, že to byla její chyba" dusil se smíchy Scorpius.
,,Už dobrý" schovala jsem jazyk a poté požádala Poppy o vodu.
Když skřítka vodu přinesla, hltavě jsem celou sklenku vypila, abych trochu schladila spáleninu na jazyku.
Zbytek dne se nesl v duchu her, knih a zábavy.