Malfoy Twins (FF HP)

#9

Prosinec 2022

Poslední den v Bradvicích před vánoci jsem strávila především balením. Konečně mám pravý domov a mám kam jet na vánoční prázniny.
Scorpius mi vyprávěl, že po mámině smrti táta prodal byt, ve kterém jsme žili a koupil dům nedaleko Godrikova dolu. Prý je to opravdu krásné místo, takové poklidné.
Z přemýšlení mě vytrhla Rose, která se z čista jasna objevila v naší ložnici. Všechny mé spolubydlící se na ni vražedně podívaly a já ji v zájmu jejího vlastního bezpečí odvedla na chodbu.
,,Jak jsi se sem dostala?" vyhrkla jsem jakmile jsem za sebou zavřela dveře ložnice.
,,Scorp mě pustil" usmála se.
,,Nemůžeš sem takhle jen tak chodit. Víš jaký Zmijozelové jsou" zamračila jsem se.
,,Ty jsi taky Zmijozel a jsi vpohodě, stejně tak Scorpius a Albus" svraštila obočí.
,,Ale ostatní nejsou jako já nebo Scorpius" zakroutila jsem hlavou.
,,Co se vlastně děje?" zeptala jsem se jí.
,,Noo tvůj táta, chce udělat oslavu na počest tvého návratu. Odhodlal se dokonce pozvat i mého tátu" zaradovala se.
,,To je super" usmál jsem se.
,,No nic budu muset jít, ale uvidíme se ve vlaku" na rozloučenou mě objala a odcupitala nadšeně pryč.
Zakroutila jsem nad tím hlavou.
Jak málo stačí k něčí radosti.

Dalšího dne

Ve společnosti Scorpiuse a Albuse jsem šla na nádraží do Prasinek. Byl sluneční zimní den, sněhové závěje a třpytily na raním slunci a my jsme obtiskovali do prašanu na cestě naše podrážky.
,,Těšíš se?" ozval se Scorpius.
,,Ano" věnovala jsem mu vřelý úsměv.
,,Bude tam i on. Je součást rodiny" podíval se na mě.
,,Já vím, ale snad to bude vpořádku" pokrčila jsem rameny.
,,Jsi si jistá?"
,,Samozřejmě" přikývla jsem a radši změnila téma.

Cesta byla dlouhá a nudná, ale vyplatilo se tak dlouho čekat.
Můj nový domov byl nádherný.
Novostavba mimo civilizaci u křišťálového jezera byl vždy můj sen.
,,Chtěla to takhle máma" drkl do mě táta, aby mě vytrhl z transu.
,,Vždycky chtěla pryč z města, ale bohužel si jí to nikdy nesplnilo" pokýval hlavou.
,,Myslím, že by to tu milovala" usmála jsem se.
Bylo to opravdu úchvatné místo, které vyzařovalo ohromné množství pozitivní energie. Byla jsem opravdu nadšená a později ještě víc když jsem se zabydlela ve svém novém pokoji. Bylo to opravdu moc pěkné, ale uvědomila jsem si, že mi něco chybí.
Prohrabala jsem snad celý kufr, ale nikde jsem to nemohla najít. Myslela jsem si, že se to nadobro ztratilo.
,,Copak sestřičko, hledáš snad tohle?" zamával mi Scorpius před očima medailonkem se zeleným kamínkem na víčku.
,,Scorpiusi Hyperione Malfoyi okamžitě, ale vážně okamžitě mi vrať ten medailonek!" vyjekla jsem a vrhla se po něm. On ale stihl uskočit a rozeběhl se dolu po schodech. Když proběhl chodbou téměř srazil naši skřítku Poppy.
,,Mladý pán nesmí běhat po domě, jinak se pan Malfoy bude zlobit" vypískla.
,,Omlouvám se Poppy, ale musím ho zastavit" proběhla jsem kolem ní a hnala se za blonďákem, který vyběhl ven z domu a zamířil si to na louku.
,,Fajn nechtěla jsem to udělat, ale nedáváš mi jinou možnost bráško. PETRIFICUS TOTALUS!" Vjekla jsem a Scorpius jako by zmrzl a spadl na zem.
,,Promiň bráško, ale tohle si vezmu" vzala jsem si svůj medailonek a vydala se zpět.
,,Jejda málem bych zapomněla" otočila jsem se na něj a kouzlo zrušila.
,,Ale notak Bello to nebylo fér!" křikl.
,,Pozdě Scorpe" vyplázla jsem na něj jazyk a odkráčela zpátka do domu.

O den pozděj

Táta vítal hosty, kteří přišli. Teda spíš všemožné příbuzné. Mezi prvními se tu objevili babička s dědou Malfoyovi, následně Potterovi, které Scorpius přivítal s radostí, dál se ve dveřích ocitli Diggoryovi.
,,Zdravím" usmála jsem se na ně.
,,Ahoj zlatíčko, Jamie by ti chtěl něco říct" postrčila svého syna Merry Diggoryová.
,,Já... se omlouvám, omlouvám se za všechno co jsem ti udělal" sklopil pohled k zemi.
,,Odpouštím ti a doufám, že toho nebudu litovat" pokývala jsem hlavou a pokynula jim, aby se vydali na zahradu.

Dalšími příchozími byli Weasleyovi.
Objala jsem se s Rose, pozdravila její rodiče a usmála se na Huga. Paní Weasleová se na mě usmála, ale její muž očividně neměl radost, že ho sem jeho rodina dotáhla.

Poté se ve dveřích objevil modrovlasý mladík. Okamžitě upoutal mou pozornost a když si všiml, že na něho zírám usmál se a jeho vlasy se na zlomek vteřiny zbarvily do fialova.
,,To je Teddy, celým jménem Edward Lupin" řekla Rose, která se po pozdravení Scorpiuse, vrátila za mnou.
,,Staral se o něj strejda Harry, protože jeho rodiče zahynuli v Bitvě o Bradavice. V dubnu oslaví pětadvacáté narozeniny" pokračovala.
,,Stačí, nepotřebuju být kniha o Teddym Lupinovi" zastavila jsem ji.
,,Chtěla jsem ti o něm jen něco říct" zamračila se na mě zrzka.
,,Promiň, ale nechci o něm vědět všechno" usmála jsem se.
,,Jak myslíš" pokrčila zrzka rameny.

Jako poslední se ve dveřích objěvil Gideon a jeho rodina. Vedle Gideona šla dívka s hnědými vlasy a vedle ní blonďatý kluk. Za nimi se se založenýma rukama nesla blondýnka, která na mě nedavno vylila kafe a nakonec hnědovlasý muž a blonďatá žena s podivnýmu, růžovými brýlemi.
S otázkou v obličeji jsem se otočila ne Scorpiuse. Ten se usmál a naznačil, že on navrhl otci, aby je pozval.

Takže tu byli všichni, babička s dědou,  Potterovi, Weasleyovi, Diggoryovi, Scamenderovi a Teddy.
Ozvalo se zacinkání příborem o skleničku a všichni se otočili na mého otce.
,,Vážení, sešli jsme se tu, abychom oslavili návrat mojí dcery Andromedy. Takže na tebe Medo" usmál se na mě.
,,Na Medu/Vickey" ozvalo se zborově a všichni si připili. Bylo vtipné vidět jak se někteří nechápavě podívali.
Zasmála jsem se.
,,Abych upřesnila, celým jménem se jmenuji Andromeda Victorie Isabella Elizabeth Malfoyová "