Girl Of Creepy Boys II. - Zpátky Mezi Vrahy

~6~

„..Takže chápu to dobře - Slenderman tě dal sem, tvojí kámošku si nechal a chce z ní udělat..vraha?” optal se Offender. „Jo, ale já bych se o ní postarala sama. Nemusel mě sem dávat..” odfrkla si směšně. „Slenderman toho má hodně, víš? A jak sám říkal, o jednu se klidně postará, ale dvě už je moc..” vysvětlil jí Trenderman. Pokrčila rameny a naštvaně se dívala do země. „Ale notak, Alex, určitě se ti tu bude líbit!,” snažil se jí aspoň trochu rozesmát. „Pojď semnou. Ukážu ti tvůj pokoj” zvedl se a šel s Alex po schodech. Otevřel dveře a vešli dovnitř. „Je to sice pokoj pro hosty, ale snad se ti tu bude líbit..” zamumlal za jejími zády, když si prohlížela místnost. Vypadalo to docela útulně a postele taky nevypadaly špatně. „Pokud mi pokoj bude vyhovovat, tak tu přežiju..” zachechtla se ironicky. „Támhle u postele máš věci, tak si je zatím můžeš vybalit” ukázal prstem na postel v rohu a na posteli byla taška s jejími věcmi. Udiveně přišla k tašce a prohrabávala oblečení. Opravdu to bylo všechno její. „Kde jste to vzali?..” zeptala se, když se otáčela zpátky ke dveřím s tričkem v ruce. V ten moment Trenderman už tam nebyl. Zamyšleně se podívala na velké okno.

Položila tričko na stůl a šla zkusit otevřít okno. Zamčený, klasika. Slenderman jim určitě řekl, ať zavřou všechny okna a dveře, aby se nepokusila utéct. A mobil u sebe nemá, aby se dovolala Míše, jestli je v pohodě. Bude muset něco vymyslet. Chce za ní, aspoň na jednu noc. Strašně se o ní moc bojí, je něco jako její malá sestřička. Vždycky si přála mít mladšího sourozence. Uhh..Tohle teď raději řešit nebudeme. „Alex, pojď se aspoň najíst! Určitě si hladová!” zavolal z kuchyně Splendor. Alexe zakručelo v břiše až to trochu zabolelo. To byla aspoň odpověď pro ní.

Večer (cca 23:00 :D)

Všichni už spali, jen Alex v posteli zachumlaná pod peřinou zírala do stropu. Nedařilo se jí usnout. Pořád musela myslet na její kamarádku, zda je v pořádku. Sedla si a zírala do okna. Větve stromu se ohýbali ve větru. Slezla z postele a šla k oknu. Možná ta silná větev nebyla až tak daleko od toho okna. Alex přemýšlela, že zkusí okno otevřít a uteče. Co jí to napadlo? Nemůže jen tak utéct, ale zase jí to trápí kvůli Míše. Zkoušela jakkoliv okno otevřít, ale nic se nedělo. Rozsvítila lampičku na stole a hledala něco, čím to blbý okno otevře. Pak si ale něčeho všimla. Na okně u kliky byl zámek. Áha..To je to. A je na číselný kód. Sakra, pomyslela si.

Začala hledat po pokoji všude možně, ve skříních, v šuplíkách.. Ale stejně nic nenašla. Možná dole bude nějaké nářadí. Vzala za kliku a potichu otevřela dveře. Rozhlédla se na obě strany a šla po schodech dolů. Když si myslela, že je vzduch čistý, rozešla se klidnou chůzí do kuchyně. Jenže se u linky zastavila a zmrzla na místě. Na gauči seděl Offenderman a televize byla pořád zapnutá. Rychle se skrčila za skříň a nakoukla přes roh skříně. Neviděl jí, ani neslyšel. Zanedlouho se ozvalo jeho chrápání. „Jen spí..Doufám” zašeptala si pro sebe. Narovnala se a začala hledat. Otevírala všelijaké šuplíky až najednou...Bingo! Alex vzala do ruky kladivo a usmála se. Zavřela šuplík a odcupitala zpátky ke schodům do pokoje. Když zavřela i dveře od pokoje, pustila se do práce. „Jestli tohle nepomůže, tak jsem v hajzlu..” zavrčela si pro sebe. Jedním švihnutím práskla do zámku a on se povolil. Kroutila se zámkem párkrát na jednu stranu a pak i na druhou. Naposledy práskla do zámku a ten se v okamžiku rozbil a spadl na zem. Udělalo to docela velkou ránu. Chvíli stála nehybně v tichu a poslouchala. Zatím neslyšela kroky.

Alex zatajila dech. „Jak tohle nemohli slyšet?...” udiveně se dívala na dveře. Zakroutila hlavou a vítězně otevřela okno. Čerstvý večerní vzduch jí vlál do obličeje. No, ale žádný teplo fakt nebylo. Šla do skříně pro oblečení a převlékla se. Vylezla do okna a skočila k nejbližší větvi. Pevně se přitiskla ke stromu. Když slezla z poslední větve těsně u země, hned se rozeběhla cestou ke Slendermanovi.