Girl Of Creepy Boys II. - Zpátky Mezi Vrahy

~7~

Ahuj lidi, I know, strašně dlouho nebyla kapitola bcs nestíhám, mám domácí povinnosti a taky mi přicházejí docela pravidelně 15 úkolů 😬 (můžu se z nich posr..no nic 😆) Takže počítejte s tím, že další kapitolu vydám asi za měsíc (zkusím co nejdřív) a já zase budu počítat s tím, že mě za pár týdnů ukamenujete :')

Pohled Alex

Probudilo mě pískání v uchu. Otevřela jsem unaveně oči. Až teď jsem si uvědomila, že nejsem doma, ale ve skrýši. Mohlo být už kolem 11 hodiny ráno. Podívala jsem se na stranu. Jeff byl pryč. V ten moment jsem dostala strach. Co když se mu něco stalo nebo ho, nedej bože, vzalo to monstrum? Opatrně jsem vylezla ze skrýše a rozhlížela se kolem sebe. Nikde ani noha. Měla bych se vrátit zpátky než příjdou na to, že jsem zdrhla. Pomalu jsem se přibližovala k nim domů. Hlavními dveřmi nepůjdu, protože jak si dobře pamatuju, tak včera večer ještě na gauči spal Offenderman a teď může být už vzhůru. Potichu jsem obešla dům a podívala se na mé okno v horním patře. Bylo stále otevřené. Jenže v tuhle chvíli jsem přemýšlela, jak se vlastně do toho okna dostanu? Žebřík tu nikde nebyl na který bych mohla vylézt. Riskla jsem to a začala šplhat po stromě. Přitáhla jsem se na silnou větev, která by mě pravděpodobně měla unést a stoupla si. Teď jsem měla před sebou okno. „Tak fajn...Stačí jen skočit do toho okna..” řekla jsem si pro sebe a nadechla se. Popošla jsem blíž a náhle se ozvalo malé křupnutí větve. Fajn, chápu, jsem na slabějším místě větve, proto to křuplo. Ale pořád se mi zdá, že je to okno dál od stromu než bylo.

Riskla jsem to a skočila do okna. To bych musela být hodně inteligentní, abych se přesně trefila do okna a dopadla přímo na podlahu pokoje. Samozřejmě jsem skočila a pleskla sebou o dům, ale držela jsem se parapetu. Nějak záhadně (asi černou magií) jsem šikovně vylezla do okna a dopadla na podlahu. Zatím mě nikdo nepostrádá. Zatím... Potichu jsem zavřela okno a uklidila všechny věci, co jsem rozhrabala ten večer, kdy jsem zdrhla. Přemýšlela jsem, že si kladivo na nějakou dobu ponechám, docela se hodí k něčemu. Vzala jsem kladivo a dala ho do kapsy od mikiny. „Kde jsi byla?..” ozval se hrubý hlas zamnou. Tak tohle nebude Trenderman..Ani Splendorman. Prudce jsem se otočila směrem ke dveřím. Pohodově tam stál opřený o panty dveří Offender a měl nemilý úsměv. „Umm..Nikde?” zachraptila jsem. „Nekecej, vím, že jsi včera zdrhla odtud..” zachechtl se. „..A co je ti po tom, kde jsem byla?” vyštěkla jsem. Bez žádného slova se rozešel ke mě. Strnula jsem na místě a jen ho pozorovala. Kleknul si, aby byl ve stejné výšce jako já. „Ptám se, kde jsi byla?..” řekl stejným tónem jako předtím. „Jen venku. Víc ti neřeknu!” „Víc slyšet ani nepotřebuju..To mi stačí” narovnal se a odcházel pomalu z pokoje. „Otravo..” zašeptala jsem si pro sebe. Nahmatala jsem kapsu od mikiny. Moment, kde je to kladivo? Když jsem otočila zpátky hlavu ke dveřím, zůstal tam stát na pár minut s úšklebkem a v chapadlu držel kladivo. „Tohle už potřebovat nebudeš..” ušklebil se. „Vrať mi to!” vyjekla jsem a sápala se po chapadlu. Offenderman se tiše zasmál „Proč bych měl? Stejně ven už nepůjdeš..nebo snad jo?” zadivil se.

Zamračila jsem se „Tobě a tvým bratrům může být úplně jedno, jestli jdu ven nebo ne. Už se můžu rozhodovat sama! Nejsem malý dítě..”. Offenderman si mě zamyšleně prohlížel. „Když si myslíš, že to kladivo ti nějak pomůže..Tak si ho klidně nech, princezno~” zašklebil se a podal mi ho zpátky. Hned jsem ho čapla do ruky a dala zpátky na své místo - do kapsy od mikiny. Už byl na odchodu a naposledy dodal „Ale už nechoď ven, je to tam nebezpečný..”. Jenže já ho zastavila svojí odpovědí. „Viděla jsem to..” zašeptala jsem. Ten se hned zastavil u dveří a udiveně na mě otočil hlavu. „Co jsi viděla?..” „To monstrum..Vysoká postava s délšími končetinami a s nelidským skřehotáním..” vypadla ze mě věta jako z temnoty. Jeho chapadlo vystřelilo a obmotalo mě kolem pasu a náhle mě zvedlo do vzduchu. „Vidělo tě to?..” „Nevím..Ale asi ne” zašeptala jsem. V ten moment se ozval z venku hlasitý zvuk něčeho. Oba dva jsme natočily hlavy k oknu. „Je to blízko..Nechoď ven, rozumíš? Může tě to zabít..” zasyčel na mě. Jen jsem nervózně přikývla. Pustil mě na zem a odešel z pokoje. Přišla jsem k oknu a pozorovala okolí.

Pohled creepypast

Skoro všechny creepypasty seděli v obýváku a koukali na televizi. Míša si hrála se Sally s panenkami a plyšáky v jejich pokoji. Do pokoje se teleportl BEN. „Čau, holky, co kutíte?” zašklebil se. „Hrajeme si!” řekla radostně Sally. „Vidím..Miško, nechceš si zahrát s semnou Zeldu?” mrkl na ní. Míša se nejistě podívala na Sally. Vypadala, jako kdyby BENa vůbec nevnímala. „Umm..Asi ne, promiň” pousmála se. BEN trošku zesmutnil „Jak jinak..”. Náhle do pokoje vběhl Jeff „Kde mám sakra Džemínu?!” zařval. Všichni ztuhli. „Kdo je Džemína?..” zadivila se Míša. „Moje životní láska, pro kterou bych klidně zemřel!”. Až moc to prožíval, když byl osamotě s marmeládou. BEN miloval, když mohl naštvat Jeffa a pak se schovat do jeho počítače. Proto se BEN tajně ušklebil a vymyslel si žertík. „Pokud si pamatuju, tak ti jí sežral Toby..” ušklebil se. Jeff se okamžitě rozeběhl z pokoje pryč a začal řvát po celém domě na Tobyho. „No nic, dámy, já mizím, protože každou chvíli se na mě vrhne Jeff..” zahihňal se a rozpixeloval se pryč. Holky se jen zachechtaly a dál si hrály.

***

Slenderman si upravoval složky a desky ve skříni. Chtěl si udělat menší úklid v kanceláři, protože to u něho vypadalo jako po výbuchu atomovky. Do jeho kanceláře se teleportl Offenderman. „Brácha, máme problém..” zachraptěl. „Pokud vidíš, tak mám dost svých problémů. Ale pokud jde o Alex, tak sem s tím..” oddychl si otráveně. „Ta věc venku jde po Alex. Cítí jí..” zašeptal znepokojeně. Slenderman chvíli jen tak stál u skříně a díval se do prázdna. Náhle sáhl pro nějakou složku v krabici, kterou měl danou na zemi. Podal mu ji bez toho, aby otočil k němu hlavu. „Zanes to Alex..” nařídil a dal poslední kus složek do skříně a po té si stoupl k oknu. Offenderman beze slova se teleportnul pryč.

Pohled Alex

Ta věc..Neviděla jsem jí pořádně, ale stačilo mi, že jsem viděla ty dlouhé ruce a nohy a vyhublou postavu. Už teď se mi dělá husí kůže. Pořád jsem se dívala z okna, jestli náhodou kolem něco neproběhne. Náhle se otevřely dveře. Už tam nebyla ta úchylná chobotnice, ale spíš přišla ještě horší chobotnice - Trenderman. „Tohle ti posílá Slenderman. Máš si to přečíst..” podal mi složku a já jí příjmula. „To jsou informace o té věci?” zeptala jsem se, když jsem si otevřela složku. Žádná odpověď. Teprve, když jsem zvedla hlavu ke dveřím, tak tam nikdo nebyl. Klasika, zase zdrhl dřív než měl. Neřešila jsem to a položila si složku na stůl. Na té fotce byla ta věc a přesně takhle vypadala. Spíš mě zajímá, co to je. Hledala jsem název v textu a konečně ho našla. „SCP-096 'Stydlivý muž'..” zašeptala jsem si pro sebe. Wtf?! To už i ve světě creepypast chodí SCP? Hned jak jsem vyslovila název té věci, ozvalo se z venku další podivný zvuk. Tentokrát už ven nejdu, ale Míša si musí dát pozor..