Girl Of Creepy Boys II. - Zpátky Mezi Vrahy

~11~

*mezitím na cestě za Zalgem, pohled Alex*

Už jsme šli nějakou tu hodinu, možná hodinu a půl. Teď nevím přesně. Svázané ruce mě začaly dost bolet a myslím si, že mi i upadly. Ti dva na stranách koně mě bez mrknutí oka sledovali. Bylo mi to nepříjemný, ještě k tomu jakmile jsem se třeba naklonila dopředu, tak týpka na mě už mířila zbraní. Že já jsem se radši nevykašlala na tohle všechno a nechodila s Míšou o půlnoci do toho posranýho lesa. Co by se stalo, kdybychom tam opravdu nešli? Našli by mě i tak? No, jak vidím, na tohle je už dost pozdě. Nemohla jsem se ani otočit. V dálce se ozval z ničeho nic menší výbuch. Dark zastavil s koněm a ostatní se zastavili taky. „Co to bylo?" znervóznila jsem. „Znělo to jako ze Zalgového sídla.." odpověděla dívka vedle koně. „Ž-Že bchy na-na-nás útočchili?!" zpanikařilo monstrum též vedle mě. Dark mlčel a přimouřil oči do dálky. Bez jediného slova seskočil z koně a udělal pár kroků dopředu. Přímo před ním se objevila černá kaluž, vypadalo to jako inkoust. Klekl si a ponořil ruku do černé vody. Z ní náhle vytáhl trochu zmutovanou vránu. Dark se znova narovnal a co si pošeptal vráně a ona poté vzlétla k nebi. Letěla k tomu místu, kde se ozval výbuch. „Co si jí řekl?„ ozvala se ta dívka. „Pokud přiletí zpátky a bude krákat, tak někdo na nás zaútočil, pokud to bude pravý opak, jde o omyl.." řekl hlasem už víc vážnějším než předtím. Monstrum se trochu uklidnilo a rozhlíželo se po obloze. „Za jakchou dobvu pchřiletí ta vhrána?" „Za pár minut, možná za hodinu, nevím" prohlásil Dark a zpátky nasedl na koně. Když nasedal na koně, všiml si mého naštvaného až smutného pohledu. Jen se pousmál a hned odvrátil pohled. Chvíli byl ticho. „Co ten nabručený pohled? Snad nejsi naštvaná, že musíme chvilku počkat.." uchechtl se. Neměla jsem náladu mu něco říkat. Odvrátila jsem pohled a nabručeně jsem se dívala do prázdna. Na ty jeho debilní kecy nemám vůbec náladu. Netrvalo to dlouho a vrána se vrátila. Bez krákání. Sedla Darkovi na ruku a poté se proměnila v černou mlhu a zmizela. „Vypadá to, že se nic neděje, tak pokračujeme v cestě" rozjel znovu koně, ale tentokrát jsme jeli o něco rychleji. Jeli jsme z cesty do lesa. Vzduch začal být teplejší a myslím, že i menší kouř se objevil.

Už jsme byli na místě. Bylo strašný dusno, ale pekelný smrad. Zakřivila jsem obličejem nechutností a zkoušela se podívat aspoň malinko za sebe. Už to nebyl ten les, který znám. Všude byly shořelé stromy, pusto a na jedné straně šel vidět kousek velkého sídla. Tenhle svět vůbec neznám. Všechno to je úplně jiný a rozhodně se mi tohle nezamlouvá. Kůň zastavil a Dark seskočil z koně „A jsme doma~" zachechtl se a sundal mě z koně, ale pořád jsem měla přivázané ruce k sobě. „Jeee.." řekla jsem ironicky a arogantně zároveň. Ta dívka mezitím odvezla koně dozadu za sídlo asi do stáje. Bože, chci odtud, hned..

***
Ti tři odešli dovnitř a mě nechali venku svázanou u stromu. Skvělý, fakt skvělý. Tohle se může stát jenom mě. Ale aspoň jsem se už nedívala dozadu, ale koukala se na bránu hradu. Vážně mě tady nechali? Jen tak prostě? Jim je jedno, až se odtud dostanu, že zdrhnu? Jestli mě tu nechají přes noc, tak se můžu asi těšit na démony, kteří mě sežerou.

*V domě creepypast*

Všichni okolo velkého stolu seděli a čekali, co Slenderman řekne. Strašně mě bušilo srdce, nevěděla jsem, co se bude dít. Clockwork vedle mě měla opřenou hlavu o svou dlaň a druhou rukou klepala do stolu prsty. Na mé druhé straně seděl BEN, který se díval do prázdna a ani nedýchal. Trenderman byl opřený o zeď a čistil si brýle hadříkem, Offenderman seděl na křesle s opřenou hlavou o dlaň a Splendor stál za ním. Celkově všichni nevěděli, co mají očekávat a bylo mrtvé ticho do té doby, než Slendermanovi ze zad se objevilo chapadlo a v něm měl jakýsi papír. Vypadalo to, jako mapa. Položil jí na stůl doprostřed a chapadlo poté schoval zpátky. „Kdo s vás jí kde naposledy viděl?.." zeptal se jednoduchou otázkou. „Já. Asi tak předevčírem, když zdrhla před třemi chůvičkami." ukázal lehce nožem Jeff na bratry. „Šli jste potom někam?" „Jo, protože nás začala cítit asi ta bestie dlouhoprstá, tak jsme se šli schovat pod kamennou skrýš" ukázal na mapě na místo, kde prý je ta skrýš. „Ještě jste někde byli?" „Ne.." zakroutil hlavou. Slenderman si přikývl pro sebe. Pootočil hlavou směrem k Trendermanovi. „Kam si myslíš, že mohla jít?". Trender si upravil brýle a narovnal se „No, u našeho domu byl ten černý prášek u hlavních dveřích a byl rozsypaný trochu i venku. Taky jsem si všiml stop koně-" „Kůň? Co by u vás dělalo jezdecké zvíře? Uprostřed ničeho?" zadivil se BEN. „To já též nevím, ale stopy vedly přes Tichý les. Dál nevím kam vedou.." odpověděl Trender. Slenderman byl chvíli ticho. „Znám jednu osobu, která má koně, ale nejsem si jistý.." zamyslel se a zvedl se ze židle. Jako na lusknutí prstů se teleportl pryč a za pár sekund zpátky s obálkou.

„Pokud to je on, tak vím, ke komu patří.." řekl, když otevřel obálku a položil jí na stůl. Hned jsem si prohlížela informace a fotku. Vypadal zvláštně. Byl dost podobný BENovi, ale byl šedý a jasně červené oči. Docela mě děsily. Měl na zádech i meč. Asi to je nějaký strážce nebo co. Co já vím. Jenže BEN se začal vedle mě strašně klepat a cvakal potichu zubami. Všichni si toho ani nevšimli a poslouchali Slendermana dál. „Dobrá tedy, takže Clockwork, Jeffe a BENe-" „Jestli mě teďka posíláš, aby jsme ho našli, tak právě posíláš skřítka na jistou smrt!" začal hysterčit BEN. Nikdo nechápal, o co mu jde. „S ním nechci mít nic společnýho! Už jenom ten jeho výraz mě děsí! Naposledy, kdy jsem ho viděl, tak mě chtěl zabít!! Ještě ten jeho meč! Panebože, vždyť mě tam rozčtvrtí na kousky jen, jakmile mě uvidí!" začal ječet víc než předtím a málem ze židle spadl, jak vyváděl. „BENe, uklidni se-" snažila se ho uklidnit Jane. „NEUKLIDNÍM SE! Má až moc velkou sílu a ovládá několik magií za sebou! C-Co když nás teďka sleduje? Může nás odposlouchávat!!-" „To by stačilo BENe! Jen klid. Chci jen, aby jste ho našli a přivedli ho sem, abychom získali informace.." vysvětlil Slenderman a mapu schoval. BEN byl chudák totálně hotový a vyčerpaný z toho, že se musí potkat s jeho největším nepřítelem.

Bylo mi ho líto, ale zároveň bylo vtipné, jak se tvářil. „Jane, Toby, E.J. a Michaela půjdou s mými bratry se kouknout po těch stopách. Až se něco zjistí, tak potom vymyslí něco dál.." rozhodl a dal rukou povel, aby všichni šli dělat to, co jim právě bylo naděleno. Zbytek zůstal doma.

***

*Pohled Alex*

Sakra..Tohle lano je až moc silný na to, abych se z něho dostala. Sotva můžu dýchat, až moc mě to tlačí na hruď. Chvíli jsem se ještě kroutila, zda lano nepovolí a pak to po minutě vzdala. Sklopila jsem hlavu k zemi a přemýšlela, jakým jiným způsobem se odtud dostanu. Když jsem tak přemýšlela, ozval se rachot brány, která se otevírala. Z ní vyběhlo nadšené to monstrum a za ním Dark Link. Monstrum se za ním otočilo a hned ze sebe vypustilo větu. „Darkhu, můžchu jít k Tihchýmu leschu? Pchrosím, pchrosím!” kulil na něj psí oči. Dark jen protočil očima a mávl rukou na souhlas. Rozešel se ke mě, ale při cestě ještě na něj zavolal „Ale nechoď za hranice, Bobe!”. Jak že ho to nazval? Bobe? On má jméno? Když už byl u mě, hned jsem se ho musela na to zeptat. „Bobe? Takhle se jmenuje?” zadivila jsem se. Dark mě rozvazoval z lana a na minutu se na mě podíval. Jen se usmál a přikývl. „Neměl jméno a nechtělo se mi mu říkat pořád dokola bledá pleško, tak jsem ho pojmenoval Bob..” trochu se zasmál a pevně mě držel za zápěstí jednou rukou. Má dost velkou sílu v jedný ruce. Myslím, že by mi klidně zápěstí i zlomil, pokud by chtěl. Šli jsme okolo sídla, ale místo toho, aby jsme šli poté dolů po schodech, kde jsou věznice jsme šli stále rovně do nějakého dalšího lesa, kde byla menší stáj. No, řekněme, že spíš taková větší budka. „Kam to jdeme?” „Nech se překvapit~” zazubil se. Tohle se mi nelíbí. „Mám ráda překvapení, ale překvapení tvého stylu fakt ne..” zabručela jsem. On se jen pousmál a zbýval jen už kousek k té budce. Chvíli se rozhlížel a pak na pár minut se na mě upřeně díval do oči. Hned jsem znervóznila. Nemám ráda, když se na mě někdo dlouho dívá a nevím o co jde. „Proč na mě tak zíráš?..” zašeptala jsem nervózně.

Chvíli se ještě na mě díval a pak mi konečně odpověděl. „Budu ti věřit...” pustil mi zápěstí a odešel do budky. Co tím myslel, že mi věří? Že nezdrhnu? Je jasné, že mám v plánu zdrhnout, ale že by mě jen tak pustil? „Si nějak hodně věříš..” dala jsem ruce v bok a sledovala ho. Zapískl a z budky vyběhl ten kůň, na kterém jsme sem jeli. Nasedl na něj a popojel ke mě. Trochu si odsednul dozadu a natáhl ruku ke mě. „Tak pojď, naskoč” pobídl mě. Nikdy jsem na koni nejela, teda pokud nebudeme počítat to, že jsem seděla vzadu svázaná jako otrok. Vyšplhala jsem nahoru. Ale byl jeden problém. Spletla jsem si nohu, takže místo toho, abych se koukala dopředu, tak jsem si sedla obráceně. Byla jsem přímo naproti němu. Chvíli na mě nechápavě koukal. „Trochu jiná strana, nemyslíš?” zachechtl se škodolibě. Jen jsem protočila očima a nějakým způsobem jsem se otočila správně. „Nikdy jsem nejezdila s koněm..” zabručela jsem. Dark jen s úsměvem zakroutil hlavou a pobídl koně k pohybu.