Girl Of Creepy Boys II. - Zpátky Mezi Vrahy

~9~

(včerejší noc z pohledu Míši)

Na večer jsme všichni už byli v pokoji. Mě dali pokoj s Liem a ještě k nám přestěhovali Smile Doga. Vůbec mi to nevadilo, ale někdy mi z toho psa naskakovala husí kůže. Ten jeho rozšířený úsměv a vyčouhající zuby..No, každopádně - je to stále normální pes, jen s úsměvem. Liu už spal a já se pořád převalovala v posteli a nemohla usnout. Chvíli jsem zírala na strop. Jak si asi vede Alex? Snad je v pohodě..Ale určitě je. Zná všechny tyhle lidi narozdíl ode mně. Já jsem si za ten týden zapamatovala jen Sally a psa. Náhle zaskřípaly dveře a pomalu se otevíraly. Sedla jsem si a zírala do tmy. Na dřevěné staré podlaze se ozývalo rychlé cupitání až k mé posteli. V tu chvíli jsem dostala husinu. Ta věc skočila na mé nohy a lehla si. Pomalu jsem natáhla v tmě ruku a nahmatala tu věc, co si právě lehla na mé nohy. Srst..Ocas..Tlapka.. To je jen Smile Dog. Ale jak si mohl otevřít dveře? No..Radši to řešit nebudu. Zpátky jsem si lehla na polštář. Jenže vedle mého polštáře byla bílá hlava s tesáky a vražednýma očima. Vypískla jsem. Smile Dog se poté zvedl a vrčel po celém pokoji a já okamžitě rozsvítila. Liu pořád spal. Ta věc zmizela. Pes chodil po pokoji a čmuchal všude možně. Doufám, že.. To nezalezlo pod postel... Pod postel se rozhodně dívat nebudu! Potichu jsem zapískala na Smilea a ukázala mu pod postelí. Strčil hlavu pod ní a čichal. Za chvíli si jen odfrkl a odešel.

Fajn..Tam nic není. Zanedlouho se ozvaly ťapkavé kroky v kuchyni. Jako, kdyby někdo chodil po podlaze na boso. To už jsem nevydržela a vylezla z postele. Sešla jsem schody potichu, jak to jen šlo. Ty staré, dřevené schody mě už lezly na nervy. Než jsem si uvědomila, že v obrovském domě nejsem sama, že do kuchyně mohl jít kdokoliv třeba pro pití, hned jsem hmátla po něčem na obranu. ...Opravdu "vynikající" věc jsem si vzala. A ta mě "určitě" ochrání ;). Právě jsem držela v ruce smeták. No nic, neřešila jsem to, protože už tak jsem byla posraná, že mě něco sleduje a chce mě to sežrat. Náhle jakoby silueta proběhla před mým ksichtem. Přesně v ten čas, co se to stalo se zabouchly dvířka od dolní skříňky. Tak fajn..Buď to zabiju nebo to zabije mě. Začala jsem se se smetákem napřahovat, když jsem uslyšela odemykání zámku ve dveřích.

„Můžeš mi prosimtě vysvětlit, co děláš s tím smetákem?..” ozval se klučičí hlas. Byl to Jeff, ale já si nepamatovala všechny jména, tak jsem ze sebe něco vyvalila. „Eh-Ehmm..Čau, Jacku! Co, co dělám s tím smetákem? No..Já..Já zametám!”. Hned jsem dala smeták k zemi a zametala. Tim se na mě díval jak na totálního idiota. „Za prvé, nejsem Jack..Za druhé, chceš mi říct, že zametáš o půlnoci jen tak?..” „No..Jo..Vlastně..Umm, ne”. Jeff jen zavrtěl hlavou a šel po schodech nahoru do pokoje, asi. „Ta holka je divnější a divnější..” řekl si pro sebe, když už byl v patře.

Podívala jsem se zaraženě na skříňku a bez váhání jí otevřela. Nic, jak jinak. Začala jsem mít vztek. Vždyť něco vlezlo do tý posraný skříně! Zahodila jsem smeták a zaťala pěsti. Fakt skvělý. Nejdřív si ze mě všichni dělají prdel, že mě balí skřítek a teď jsem se ztrapnila před Jackem, kvůli tomu, že tu mávám se smetákem, protože naháním svojí posranou halucinaci po celém domě! Počkat..On je to vlastně Jeff..Ne Jack. Chvíli jsem tam ještě jen tak stála a přemýšlela, co dál. Zkusím ještě jednou usnout. Otočila jsem se, že půjdu po schodech do pokoje. A předemnou se objevil BEN a byl kurva moc blízko. Strašně jsem se ho lekla, zaječela jsem a dala mu pěstí do obličeje. Ten přeletěl přes stůl a ze stolu i spadl. „Do hajzlu..Můj nos!” řval na mě. Pak se ozval pláč brečícího dítěte. No kdo jiný to mohl být :D? A potom se BEN vypařil. Zůstala jsem tam jen tak stát. Jak debil jsem přemýšlela, proč jsem ho vlastně praštila. Potom jsem si uvědomila, že si to vlastně zasloužil.. (😏).

Máte to tu dámy a pánové...Srry za dlouho dobu, ano, můžete mě za to uškrtit, ale zvládla jsem to, ikdyž jsem fakt neměla tušení, jak tohle bude pokračovat :D. Jinak..Máme tu menší problém.. Pokud budu vydávat kapitoly nějak častěji, tak jsme v klidu a nic se neděje. Ale pokud už nebudu vydávat skoro vůbec nic, taaak...To znamená, že už pomalu ale jistě vyrůstám z creepypast, so that means..Že fakt nevím, co pak. Takže buď potom budu psát jen klasické knihy nebo něco, co už není CP. Snad jste pochopili, broučci a papa u další kapči ;)