Girl Of Creepy Boys II. - Zpátky Mezi Vrahy

~3~

Míša si sedla na gauč. „Chceš něco k pití?” optala se Alex v kuchyni. „Stačí jen voda, prosím” zavolala nazpět. Zachvilku přišla se skleničkou vody a dala ji na stůl. „Takže..Co máš na mysli?” optala se. Alex se dívala do prázdna. „Včera mi zavolalo cizí číslo hned po našem hovoru. Řeklo, abych o půlnoci šla do lesa. Tak jsem tam šla a děly se divné věci..” zazubila se. „J-Jak jako divné věci? Že si viděla duchy nebo co?” zadivila se. Alex chvíli mlčela, aby napjala situaci víc. „Myslím si,..že ty věci jdou zase po mě..” zadívala se jí úpřímně do očí. Míša zatajila dech „Creepypasty?..” „Jo..”. Míša se zašklebila a zavrtěla hlavou. „Alex, o tom jsme mluvili. Moc dobře víš, že neexistují. Máš jen halucinace..” „Ne, to nejsou halucinace! Prosím, věř mi. Jestli mě zase budou hledat, tak mě možná i zabijou..”. Míša se na ní starostlivě podívala a pak se zamyslela. Zvedla se a šla ke vchodovým dveřím. „Pojď, půjdeme k někomu, kdo by ti s tímhle mohl pomoci..” ukázala na ní prstem, aby šla s ní. Alex nejistě pokrčila rameny a šla za Míšou.

***

Stáli před dveřmi doktora. „Jseš si jistá, že on mi pomůže?..” „Když ne on, tak už nikdo jiný..” zašeptala a zaklepala na dveře. Měla pravdu. Jestli by jí nepomohl doktor, tak umře ve snech a bude blázen. Otevřeli se dveře a v nich stála sestřička. „Dobrý den, moje kamarádka má takový problém..-” „Dobrá, tak pojďte dovnitř..”. Obě se na sebe podívali a šli dovnitř. Na židli seděl doktor a něco psal na počítač. „Já jdu do lékárny, budu čekat venku..” zašeptala Míša a potichu odešla. Sestřička kamsi odešla do kuchyňky. „Posaď se, Alex..” zamumlal. Jak ví její jméno anižby se na ni koukl? Alex se posadila na pohodlné křeslo a zírala z okna. „Tak povídej, co tě trápí?” „Víte..Mám takový dojem, že se mi každou noc zdávají noční můry..Které se opakují”. Doktor se otočil i se židlí na Alex a úpřímně jí hleděl do očí. Alex poznala, že to je doktor, který se chvíli staral o její matku. A nechal jí takhle umřít bez toho, aby se na ní aspoň naposledy rozloučila. To monstrum... „Možná to bude tím, že přemýšlíš moc nad svojí matkou. Tvoje matka byla úžasná žena...Byla velmi milá, krásná a moudrá, že?”. Jen přikývla na souhlas. „Nebo to může být tím, jak si byla v kómatu a vše co se v tvé hlavě odehrávalo za sny..” „Spíš si myslím, že to bude ta druhá varianta. Každý večer se mi o tom samém zdá..” zašeptala. Doktor se postavil a opřel se o stůl. „Spíš si myslím, že to je způsobeno tvojí matkou. Myslíš na ni a zdají se ti noční můry..Každý mi sem chodí jen kvůli jedné věci - mají noční můry, protože někdo z jeho příbuzných zesnul..”. Otočil se k oknu a chvíli mlčel. Alex otočila hlavou k lůžku, kde byla stolička s injekcemi, nožíky a dalšími věcmi pro operování. 

Potichu vzala jeden z nožíků ten největší a schovala ho za sebe. „Prosím, nezatahujte do toho mou matku..Není to kvůli ní! Měla rakovinu a...Každý umírá na něco jiného. Ne vždy to může být tím, že někdo umře..”. Doktor se otočil a šel blíže za Alex. „To máš pravdu. Ale oba moc dobře víme, že u tvé matky to stejně jednou přijít muselo. Aspoň to má konečně zasebou. Každý musí jednou umřít..” pousmál se a šel k počítači. Jak se tohle opovážil říct?! A ještě se tak směšně usmál! Alex docházely nervy, stoupla si a šla k doktorovi ze zadu. Zacpala mu ústa a nožík přiložila ke krku. „Moje matka by žila, kdyby jste mě za ní nepustil aspoň na jeden den!” zavrčela a podřízla mu hrdlo. Doktor se zkácel k zemi a už nehybně ležel v kaluži krve. Přiběhla sestřička a její výraz vypadal zděšený a ledový. Začala křičet a vyběhla z kuchyňky do nějaké místnosti. Alex si teď uvědomila, co způsobila. Podívala se na své krvavé dlaně a zděšeně zahodila nožík. Vyběhla z ordinace a všichni začali ječet, že Alex někoho zabila. Rychle sešla schody a ruce od krve si schovala do kapes od bundy. Šla na záchody a tam si ruce umyla. Bunda jí smrděla trochu krví, ale to teď neřešila. V klidu si odešla z nemocnice a venku čekala Míša. Nedívala se na ní  přímo nadšená. Někdo jí před pár minutami řekl, že doktor zemřel. „Míšo, jdeme odtud..” zašeptala a vzala ji za paž.

***

„Nevěřím to mu, že by tě chtěli zabít sny..Je to hloupost!” zamyslela se Míša. „Je to tak! Klidně tu přespi a o půlnoci půjdeme spolu do lesa a uvidíš to sama!” vyjekla Alex nervózně „Ale přísahám ti na mojí smrt, že jdou po mě..”. Míša se chvíli odmlčela. Pak se podívala na její rameno a odrhnula rukáv. Byla tam jasná jizva proxy znaku. „Ale tohle sis neudělala sama, viď?” upřeně se na ní podívala. Alex zakroutila hlavou. „To se mi stalo v tom snu. Cítila jsem to jako v realitě!” vykulila oči. Odfrkla si a pak jí rameno schovala pod rukáv. „Fajn, věřím ti. Ale jestli to je nějaký prank o té půlnoci a o tom všem, tak jsme skončili..” výhružně se na Alex dívala. Ta jen s jistotou přikývla.

Ahoj lidi! Srry, že dlouho nebyla kapitola, ale teď nemám moc času na psaní bcs škola ;-;. Tak se prosím nezlobte. Kapitolky nebudu často vydávat, ale budou :* Tak pp!!!!