Girl Of Creepy Boys II. - Zpátky Mezi Vrahy

~4~

Večer

Míša spala na manželské posteli po její matce a Alex spala u sebe. Nemohla usnout. Pořád se převalovala ze strany na stranu. Znervózňovala jí vzpomínka na vraždu doktora a noční můry, které se jí budou zdávat navždy. Míša asi nic neví, pomyslela si. Po nějaké době zavřela oči a pomalu usínala. Ale vždy po nějaké hodině se stejně probudila. Takhle se to opakovalo asi 4 krát. Pak to vzdala a rozsvítila lampičku. Měla otevřené dveře, aby jí Míša kdyžtak uslyšela. Když se zadívala na televizi, kterou měla před sebou, najednou mezi dveřmi něco malého zeleného proběhlo. Nešly slyšet ani kroky, jen se mihla zelená mlha. Alex ztuhla a dívala se mezi dveřmi. V tu chvíli najednou v temnotě se objevili dvě rudé malé oči. Alex vyletěla z postele a práskla s němi. Opřela se o ně co největší silou a začala panikařit. „J-jsou tady..” zašeptala hrůzou a cvakala zuby. Najednou začali silně bušit dveře. Alex už se začala obávat, že její smrt bude rychlá a bolestivá. Pak se ale za dveřmi ozval Míši hlas „Alex, otevři! Co se děje?..” vykřikla. Postavila se a otevřela dveře do kořán. Míša jí hned objala. Cítila se...tak sama. Ví, že něco po ní jde, ale nemá se jak ubránit. Vždyť jediný co má, je jen její kamarádka Míša. Nikoho jiného nemá. A je slabá a nazývána bláznem. „Co ti hrabe? Chceš snad zbourat celý dům?” vyjekla na ni. Ona se jen klepala strachy a těžce dýchala. Pak si na něco vzpomněla. „Kolik je hodin?” „Uh..Nevím asi kolem půlnoci, proč?-”. Alex vzala Míšu za zápěstí a běžela po schodech ke dveřím. „C-Co to do tebe vjelo?!” znervóznila a oblékla si kabát. Alex si dala na sebe bundu a šli do lesa.

V lese houkala sova, šuměly stromy a byla naprostá tma. Jen měsíc svítil na obloze. Obě zůstali stát uprostřed lesa vedle sebe a dívali se do prázdna před sebou. „Co tady děláme? A zrovna v lese, kde je strašná tma, zima a je to tu děsivý..” zazubila se a dívala se kolem sebe. Alex udělala dva kroky dopředu a mlčela. Pak po nějaké chvíli otočila hlavu na stranu „Pojď za mnou..”. Šli pořád hlouběji a hlouběji do lesa, kde už nehoukala sova, nešuměly stromy..vlastně tam nebylo nic. Jen mrtvé ticho a zvláštní atmosféra. Míša byla těsně za Alex a klepala se strachy. Ona jen byla ticho a šla dál. Pak se zastavila a Míša do ní narazila. „Hele Míšo? Taky to vidíš?...” ukázala před sebe. Mezi mohutnými stromy svítilo červené světýlko. „Co to sakra-..” než to Míša dořekla, za němi někdo rychle proběhl. Obě dvě se lekly. „Už tu je zase...” zašeptala Alex a začala se nervózně rozhlížet všude. „K-Kdo?” „Mrtvá holka..” zachraptila. Pak už bylo ticho. Obě se uklidnily a Míša popošla dál. „Pojďme odtud pryč! Já tu nechci být už..” její hlas zněl jakoby chtěla už brečet. Když se Alex podívala zpátky před sebe, červené světýlka tam už nebyly. V její uších se náhle ozvalo bzučení. Bylo čím dál hlasitější, že neslyšela ani sama sebe. Ucítila klepavou ruku na její rameni. Otočila se a málem se zhroutila na místě. Asi metr od nich stála štíhlá vysoká postava s prodlouženými končetinami, v černém oblečení, bez tváře a s chapadly na zádech. Začali křičet a rozutekli se daleko od té bytosti. Alex byla rychlejší a běžela pořád rovně a zapomínala, že je tu s ní i Míša. Náhle se daleko za ní ozval jekot. Alex se zastavila a rozhlížela se. „Míšo! Míšo, kde jsi!” křičela po celém lese. Ticho. Začala panikařit a chtěla se vrátit zpátky. Ale moc dobře věděla, že ta bytost jí sleduje. Ozvaly se tři kroky za ní a pak rána do její hlavy. Padla na tvrdou zem a cítila jak jí někdo táhne za nohu kamsi.