Hokejové mistrovství / w Jakub Vrána

1.část

Právě si balím věci do svého velkého kufru. Zítra odlétám s tátou na mistrovství světa v hokeji. Taťka je hlavní trenér a nabídl mi, že mě vezme sebou jako terapeutku. Hokej miluju už od mala. Taťka mě na něho bral a  bere pořád.

T: Míšo? Jsi sbalená?

J: Jasně tati už mám vše

T: Fajn teď pojď večeřet a běž brzo spát. Zítra vstáváme v 5 a jedeme na letiště

J: Dobře neboj se

Sešla jsem dolů do kuchyně a nachystala jsem si večeři. Po dojezení jsem umyla nádobí a šla jsem se chystat spát. Napsala jsem ještě Dominikovi Kubalíkovi, je to můj nejlepší kamarád, takže jsem hrozně ráda, že jede s námi a budu tam znát alespoň někoho z hokejistů.

Konverzace:

D: Tak co těšíš se?

J: Hrozně moc, ale mám i strach, že se vám tam budu plést

D: To ani neříkej, seznámím tě s klukama a určitě se jim budeš líbit

J: Tak fajn, jdu spát ať zítra nemám kruhy pod očima

D: Ok, tak zítra

*****

Oblékla jsem si pyžamo a šla jsem spát, což se mi naštěstí hnedka povedlo.

Ráno mě vzbudil budík a já hned vyskočila z postele oblékla jsem si roztrháné černé ryfle, nike tričko a na to jsem hodila mikinu s logem nároďáku, kterou mi dal taťka. Vzala jsem kufr s batohem a sešla jsem dolů. Taťka už snídal a tak jsem se přidala. Potom jsme šli ke dveřím a obuli jsme si boty. Nasedli jsme do auta a jeli jsme přímo k letišti. Když jsme vešli do té velké budovy, viděla jsem kluky, jak už tam sedí na sedačkách a baví se o hokeji. Jakmile zpozorovali tátu všichni ztichli.

T: Takže kluci doufám, že jste připravení

Já stála kousek od něj prohlížela jsem si jednoho hokejistu po druhém. Najednou mě někdo chytil kolem ramen.

D: Ahoj Miško

J: Ahoj Domčo

D: Doufám, že jsi připravená

J: Snad jo

D: Pojď, představím tě klukům

Dominik si stoupl před kluky a zatleskal, aby upoutal jejich pozornost.

D: Takže kluci tohle je moje nejlepší kamarádka a dcera trenéra Míša. Míšo tohle jsou kluci z nároďáku

J: Ahoj

Všichni mě pozdravili až na jednoho. Měl blonďaté vlasy a byl poměrně vysoký.

On: A ta jede s náma, co tam chce dělat, když nehraje hokej?

Šalda: Hele uklidni se Vrána, vždyť je hrozně sympatická nemusíš na ni být hned hnusnej nic ti neudělala

Vrána: Nejsem hnusnej, jsem se jenom zeptal

D: Bude nám dělat fyzioterapeutku

Vrána : Aha

Cítila jsem se vážně blbě, protože mi bylo jasný, že s tím klukem, nechci mít nic společnýho a on se mnou určitě taky ne. Proto jsem se držela blízko Dominika. V rozhlase se ozval hlas, který oznamoval odlet našeho letadla, a tak jsme všichni šli směrem k němu.
Ukázali jsme letenky a oni nás pustili do letadla, sedla jsem si hned k oknu, protože tam jsem měla objednané místo a dala jsem si do ucha sluchátka. Vedle mě se někdo taky usadil, ale to jsem ze začátku nevnímala. Když mi dohrál playlist na Spotify, sundala jsem si sluchátka a koukla se vedle sebe. V tu chvíli se naše pohledy setkali. Seděl tam ten kluk, se kterým jsem se už ze začátku nepohodla. Vrána nebo nějak tak se myslím jmenoval.

V: Ježiši

J: Jen to ne

V: Nemohla sis koupit jiný místo?

J: A jak jsem asi měla vědět, že tu budeš zrovna ty?!

Vrána jen protočil oči a posunul se dál ode mně. Ten kluk je tak hrozně nesympatickej. Nechápu jak někdo může být tak arogantní.

Opět jsem si nasadila sluchátka a pustila jsem si film. Za pár hodin jsme odletěli na letiště. Vystoupili jsme z letadla a šli jsme pro kufry. Potom jsem šla najít tátu a celej tým se vydal k autobusu, který nás zavezl k našemu hotelu.
Tam jsme se zastavili na recepci a taťka začal rozdávat instrukce.

T: Takže pokoje jsou po třech, takže se rozdělte. Ty Míšo budeš s Domčou a s Kubou

J: Jasně, kdo je Kuba?

Taťka ukázal na Vránu a ten se hned podíval naštvaným pohledem na mě.

J: No tak to ani náhodou. Můžu mít pokoj sama?

T: A co ti vadí?

J: On mi vadí!

T: Zlatíčko Kuba je super kluk, zvykneš si na něj

J: Ne tati, to vážně ne! Prosím chci být na pokoji sama

T: No dobrá, tady máš klíče. Dominiku budete s Kubou jenom po dvou. A jestli tě můžu poprosit urovnej tu ty vztahy mezi ty víš kým

Řekl a mrkl na mě a Kubu. Já protočila oči a vydala jsem se směrem k mému pokoji. Kufr jsem položila u dveří a vytáhla jsem z kapsy klíče. ,, No tak jsme aspoň vedle sebe, '' ozval se hlas za mnou.

J: No to je vážně skvělý Domčo

D: A ne snad?

V: Nemyslím si

D: Ale notak vy dva. Vždyť se znáte jen od pohledu ani nevíte jak se chováte v normálním životě

J: No mně to bohatě stačí

Řekla jsem naštvaně a vešla jsem do pokoje. Byl obrovský. Měla jsem obývák s televizí, vedle něj malou kuchyň. Za kuchyní byla ložnice se velkou skříní a manželskou postelí. Vytáhla jsem věci z kufru a naskládala jsem je do skříně. Potom jsem se osprchovala a hodila jsem na sebe tepláky s Adidas mikinou. Jelikož bylo 17:55 a večeře je v šest, vyšla jsem z pokoje a mířila jsem k jídelně. Vešla jsem tam a sedla jsem si ke stolu, kde už sedělo pár kluků. Pozdravili jsme se a já čekala než donesou jídlo. Cítila jsem jak mě někdo obejmul kolem ramen a sedl si vedle mě.

D: Ahoj, tak jak se ti líbí pokoj?

J: Čauky, je nádhernej

D: To jsem rád, že se ti tu líbí a docela se divím, že ti ten pokoj nepřijde malej, když si tak vybíravá

J: Hele hele nech toho jo? Já nejsem vybíravá

D: No jak myslíš

Dominik do mě sťouchl ramenem a já mu to vrátila. Takže začala naše častá ramenní bitva. Taťka to si toho, ale všiml a se smíchem naznačil ať se chováme slušně.

Jídlo bylo vážně dobrý, celej ten hotel byl naprosto skvělej. Zvedla jsem se od stolu a chystala jsem se k odchodu. Ale Dominik mě chytl za ruku a stáhl zpět k židli.

D: doufám že přijdeš večer, ať můžeme pokecat.

Hodila jsem pohled na Jakuba, kterej si spokojeně vychutnával svoji večeři.

J: Myslím, že to není dobrej nápad

Dala jsem mu pusu na tvář a šla jsem do svého pokoje.

          
                *************

Takže tohle je první kapitola. Můžete mi napsat, jak se vám to zatím líbí a taky nějaké rady, pokud vás něco napadne. Tak zatím Ahoj💗.