Hokejové mistrovství / w Jakub Vrána

20.část

Ráno jsem se vzbudila naprosto bez nálady. Udělala jsem chybu nebo ne? Každopádně jsem ublížila Kubovi, kterej si to nezasloužil a jsem na sebe hrozně naštvaná. Po tváři mi chvilkama steče pár slz.

Po asi hodině se konečně probudil Jack. Beze slov mě objal, protože dobře věděl, jak se asi cítím.

Položila jsem si hlavu na jeho hruď a on mě jemně hladil po vlasech.

,, Míšo? Ty víš, že tě miluju, a proto na tebe nechci nijak tlačit a nikam nechci spěchat. Dám ti času kolik bude potřeba. "

Usmál se a políbil mě do vlasů.

Byla jsem ve stresu ze snídaně, protože brácha se určitě bude vyptávat a nevím, jak snesu pohled na Kubu.

Pomalu jsem se táhla chodbou až do jídelny. Nabrala jsem si jídlo a sedla jsem si ke stolu, kterej byl prázdnej. Kluci z USA už mají trénink, takže tu Jack není. Anička s Martinem si hned přisedli ke mně a beze slov se pustili do jídla.

,, Dobré ráno, " zašeptala jsem.

,, Dobrý, " odpověděla Anička s úsměvem.

Martin se na mě ani nepodíval a věnoval se snídani. Naznačila jsem Aničce, aby nachvilku odešla, potřebovala jsem si s ním promluvit.

J: Brácho?

M: Hmm?

J: Proč se mnou nemluvíš?

M: Nemám na to náladu, pořád si to přerovnávám v hlavě

J: Co si přerovnáváš v hlavě?

M: To, že moje sestra podvedla svého přítele. Víš jak je to nechutný a jak to toho druhýho bolí?

J: Tak jako tebe v Americe?

M: To sem netahej

J: Martine, já nemůžu za to, že jsem se zamilovala do někoho jinýho

M: Ale neměla jsi Kubovi lhát

J: Já vím

M: Nic nevíš, jsi ještě mladá

J: Za rok mi bude osmnáct a ty jsi jen o rok starší, takže na tom nejsi o nic líp

M: Já bych nikomu takhle neublížil

J: Sakra Martine, už toho nech! To se mnou jako už v životě nepromluvíš

M: Až skončí mistrovství pojedu zpět do Ameriky a zase se neuvidíme a ani spolu nebudeme mluvit

J: Takže takhle to bereš?! Fajn!

Zvedla jsem se a rychlým krokem jsem odešla zpět na pokoj. Jack mi nechal klíče, tak jsem si jen odemčela a skočila jsem na postel. Z očí se mi hrnuly slzy. Co jsem to udělala?! Kvůli mojí hlouposti jsem ztratila bráchu! Možná by bylo lepší kdybych jsem vůbec nejezdila..

A v tu chvíli mě napadl ten nápad, na který jsem myslela, že nikdy nepřijde. Pojedu domů.
Všem tu bude líp. Vytáhla jsem počítač a našla jsem si na zítřek let. Pomalu jsem si vytáhla kufr z pod postele a sbalila jsem si věci.  Pak jsem to šla oznámit tátovi.
Vzal to tak nějak v pohodě a odlet domů mi povolil. Když jsem došla do pokoje, na posteli seděl Jack a upřeně se na mě díval. Pak sjel pohledem na kufr.

J: Míšo? Co sakra blbneš!?

Já: Bude to tak lepší Jacku, ztratila jsem Radima, Kubu a dokonce i bráchu, nemůžu ztratit další lidi

J: Ale takhle ztratíš mě. Já se po MS vrátím zpět do Ameriky a už se neuvidíme

Na tuhle část jsem nemyslela, takže ztratím i Jacka. Tohle už moc bolí, nezvládnu to...

Když Jack viděl, že jsem na tom fakt špatně, vzal mě do náruče a donesl na postel. Pevně mě objal a políbil. Nakonec nás zabalil do peřiny, protože na pokoji byla docela kosa. Tenhle den jsme si chtěli užít , protože je to náš poslední společný den. Jack mě stále pevně svíral ve svém objetí. Nechtěl, abych odletěla a já ho nechtěla opustit..